Finsko bylo tento týden nuceno uzavřít poslední přechod na hranici s Ruskem. Snaží se tak utnout příliv migrantů z Afriky a Blízkého východu, kteří v posledních týdnech proudí ve zvýšeném množství do země. Helsinky obvinily Rusko, že migranty záměrně dováží k finské hranici, to ale Moskva popírá.
Pokusy o využití migrantů jako nátlakového prostředku nejsou žádnou novinkou ani ojedinělostí. Stačí si připomenout nedávné dění na bělorusko-polských hranicích, kde běloruské úřady tlačily migranty z Blízkého východu směrem k hranici, aby vytvářely napětí.
Nešlo o náhodu ani nově objevenou lásku k Bělorusku. Počet pokusů o nelegální přechod hranice dosahoval řádově desítek tisíc, dost na to, aby způsobil problémy. Zaznamenané pak byly případy najímání uprchlíků přímo běloruskými kancelářemi v místech, jako je Bagdád. Z Iráku, ale také Sýrie či Konga se tak rekrutovalo nejvíc migrantů, kteří podezřele jednoduše získávali víza a projevili dříve netušený zájem poznat krásy Běloruska.
Akci organizovaly s jen velmi ledabylým skrýváním běloruské úřady. Role Ruska není úplně zřejmá, ale vzhledem k tomu, že pobyt v Bělorusku dává možnost se pohybovat i směrem do Ruska, minimálně povědomí o tom, že se něco takového děje, Moskva měla.
Nejnověji si chce nigerská junta vynutit své uznání tím, že umožňuje přechod nigerského území směrem do Libye zrušením zákona z roku 2015, který kriminalizoval pašování lidí touto cestou. Nigerská junta, která se minimálně opírá o nyní již bývalou Wagnerovu vojenskou společnost, tak využívá migrantů ke svým cílům.
Není jasné, jak moc je za takovým vývojem událostí Rusko. Fakt, že wagnerovci pomohli převratům v Sahelu, je sice neoddiskutovatelný, ale i tak může jít o souběh zájmů Putinova režimu s pučisty. Putin v tomto případě nemá problémy překonat i svůj jinak nejspíše nelíčený odpor vůči změnám režimů prostřednictvím revolucí a pučů a vlády vzniklé násilným převratem rychle uznává.
Co je však více než jisté, je, že zneužívá dané situace ve svůj prospěch a používá při tom taktiku zrcadlení. Pokud něco sám dělá, obviní z toho svého protivníka. Výsledkem je v lepším případě diskuze na téma „vy to děláte také“, v horším případě pak ovládnutí diskuze s tím, že se objekt jeho ataku jen brání. Západní země obviňuje z kolonialismu, přitom si Rusko počíná například ve Středoafrické republice jako naprosto klasická koloniální velmoc. Taktika je to velmi efektivní, proto ji také využívá i v mnoha dalších případech.
Rusko samo přitom řeší problémy spojené s migrací, což se odrazilo i během nedávné akce nazvané Světová rada (popřípadě Soubor) ruského národa. Akce se nesla ve znamení ostrého nacionalismu s tezemi o tom, že Rusové, Bělorusové a Ukrajinci jsou jeden národ. V současné době se zároveň rozjela kampaň proti potratům, stát aktivně povzbuzuje ženy, aby rodily co nejvíce dětí. Trend totiž stále více ukazuje na to, že se snižuje podíl etnických Rusů ve prospěch jiných etnik, o čemž mluvil Patriarcha Kirill. Podle něj pak tito migranti mění podobu Ruska, jsou nástrojem v rukách nepřátel ruského světa a lehkomyslná politika v této oblasti může přinést důsledky tragické pro ruský svět.
Co je navíc nutné zmínit, jsou incidenty násilí vůči lidem jiné pleti, které prosakují na veřejnost. Proti takovému pohledu ale stojí ekonomický faktor. Rusko má problém s tím, že jeho ekonomika prochází etapou přehřívání. Potřebuje tak nutně další pracovní sílu (odhady samotných ruských představitelů dosahují zhruba dvou milionů lidí), přičemž jedinou možností, jak její stavy v současné době doplnit, je migrací.
Nejčastější zdroj migrantů, tedy Střední Asie, poněkud vychladl s tím, jak poklesl kurz rublu. Jenže jeho posílení, které by přilákalo další migranty, by mělo negativní vliv na již tak válkou zkoušený rozpočet. Pochopitelně, ideální je nedostatek pracovní síly řešit prostřednictvím investic do moderních technologií a do lidského kapitálu obecně, ale i to s sebou nese obrovské náklady. Navíc, stejně jako proporodní politika, efekty přináší až v delším horizontu.
Rusko si s oblibou užívá problémy, které má Evropa s migrací. Jeho sdělovací prostředky vykreslují evropské úřady jako silně opresivní, užívají si každý incident, který proběhne. Migrační vlnu pak Vladimir Putin přisuzuje nezodpovědné politice, zatímco další příčiny v podobě i Ruskem podporovaného chaosu v cílových zemích zamlčuje. To ale ani zdaleka neznamená, že by Rusko nemělo podobný problém. A ani to neznamená, že by si s ním umělo poradit lépe než Evropa. Jen jej v současné době využívá ve svůj prospěch.
