KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Ruské vedení s oblibou připodobňuje válku proti Ukrajině k velké vlastenecké válce, kdy Sovětský svaz bojoval s Hitlerovským Německem. Je to velmi zvláštní paralela. Tehdy byl Sovětský svaz napaden, dnes je v roli agresora, což ale současné ruské propagandě v ničem nepřekáží.
Vladimir Putin šroubovaně líčí, že Rusko bylo napadeno (ať už jde o domnělé biolaboratoře, vojenské základny USA či podobné konstrukce), aby paralelu udržel naživu. I podle jeho nejnovějších výroků na Valdajském ekonomickém fóru Rusko současnou válku nevede s cílem získat území. Navenek tohle tvrzení působí tragikomicky, ale na ruské publikum, které nemá otevřený přístup k informacím, to fungovat může.
Součástí tohoto pokrouceného narativu je i jakýsi přechod Ruska na válečnou ekonomiku. To má vytvořit dojem, že Moskva má nevyčerpatelné kapacity, tamní ekonomika – podobna té sovětské – přešla naplno na zbrojní výrobu a Kyjev tedy nemá šanci se ubránit. Jinými slovy: Ukrajina prý zbytečně prodlužuje válku, zatímco se proti ní šikují desetitisíce dalších dobrovolníků, ochotných za „ruskou věc“ bojovat. Skutečnost je samozřejmě poněkud jiná.
Některé ukazatele, které Rusko do světa vypouští, tvrzení o totální válečné výrobě podporují. Země podle nedávno předloženého rozpočtu vyčlení až 40 procent prostředků na vojenské účely, zatímco zdravotnictví, vzdělání či sociální sféra mají stagnovat. Celkově rozpočet počítá s výrazně navýšenými příjmy, dosahujícími až 36 bilionů rublů, z nichž právě ony dvě pětiny mají jít na armádu.
Nejde jen o výrobu zbraní, počítá se sem i žold vojáků, kompenzace zraněným a rodinám mrtvých. V jejich případě sice ruská armáda s oblibou používá pojem „zmizelý“, který jí umožňuje výplatu přinejmenším pozdržet, ale je jasné, že tohle nelze dělat vždy a napořád. Pro část obyvatel, zvláště z nejchudších regionů, je vidina na ruské poměry nevídaných peněz natolik atraktivní, že jsou ochotni riskovat životy.
Podobně je to se samotnou zbrojní výrobou. Rusko najelo na trojsměnný provoz, tamní firmy podle tvrzení úřadů chrlí obrovské množství tanků, děl a další vojenské techniky. Skutečná čísla nemáme, byť se občas na veřejnost dostávají odhady od lidí, jako je Dmitrij Medveděv, který mluví o 1500 tancích ročně.
To je ale (i vzhledem k pološíleným projevům místopředsedy ruské Bezpečnostní rady) nutné brát přinejmenším s rezervou. Západní odhady jsou výrazně nižší. Není také jasné, jak velkou část představují tanky, které byly vytažené odněkud ze skladů a zrenovované tak, aby mohly alespoň trochu fungovat. Jejich použitelnost v boji je pak druhá věc.
