Trump je zpět: Co z toho plyne pro Rusko?

Už mnohokrát v minulosti ruský prezident ukázal, že daleko více než pravdu říká to, co chce, aby se cílové publikum dozvědělo. Mohl tím tak sledovat cokoli, včetně snahy „podporou“ kandidátce podkopat její pozici a pomoci Donaldu Trumpovi.

Jisté je, že ani případné vítězství Kamaly Harrisové by pro Kreml neznamenalo žádnou výraznou katastrofu. Rusko totiž v současné době postupuje – demokratická kandidátka mohla být jen pokračováním trendu.

Jinou otázkou je, jak dlouho by si Rusko podobné ztráty mohlo dovolit. Jenže ztráty má i Ukrajina, podle všeho takové, že si je může dovolit ještě méně než Rusko. V ruské společnosti pak panoval buď názor, že je vlastně jedno, kdo bude americkým prezidentem, popřípadě Rusové vyjadřovali podporu Donaldu Trumpovi. Ten je vnímán jako bližší Vladimiru Putinovi, tedy i jako schopnější dohody.

Putin není geniální šachista, který by měl rozmyšlených dvacet kroků dopředu, ale ani naivka, který by pokaždé spoléhal na to, že věci vyjdou tak, jak si usmyslel. Tuto chybu udělal v případě prvního útoku na Ukrajinu, kdy na základě (jak se později ukázalo) mizerných informací, ve snaze dobýt Kyjev co nejrychleji, ztratil cenné vojáky a výzbroj.

V případě amerických voleb, zvláště v kontextu předpovědí, které vyznívaly nejednoznačně, měl s velkou jistotou připravených několik scénářů jednání. Ten s verzí „pokračujeme“ nyní může odložit. Do značné míry šlo o jednodušší ze scénářů.

Reakce z Ruska na zvolení Donalda Trumpa jsou vesměs pozitivní. Jako první reagoval bývalý prezident Dmitrij Medveděv nepokrytým jásotem. Nicméně jeho hlas není nutné jakkoli přeceňovat. V mocenské struktuře Kremlu nemá nijak zásadní místo.

Ostatně už jen to, že je neustále zástupcem šéfa Bezpečnostní rady státu, ačkoli její šéfové se mění, je fackou bývalému prezidentovi, který aktuálně hraje roli dvorního šaška. Oficiální reakce z Kremlu na sebe zatím nechávají čekat, ale dá se předpovídat, že budou obecně mluvit o očekáváních spojených s novým prezidentem a o krachu politiky předchozí administrativy.

Cokoli jiného by bylo velkým překvapením a odporovalo by to i logice prezentovat Rusko jako velmoc, která má svébytnou politiku a není závislá na vnějších vlivech. Co ale reagovalo jednoznačně, byla ruská burza, která zahájila růstem o tři procenta. Víra v to, že Donald Trump ukončí politiku sankcí, zjevně sehrála svou roli.

Drobným problémem pro Kreml může být to, že Trump slibuje rychlé ukončení konfliktu. Na jednu stranu to může znamenat ukončení podpory Ukrajině, která reálně bez americké podpory nemůže odolávat. To se ukázalo už na přelomu let 2023-2024, kdy evropské země nedokázaly Ukrajinu podporovat a Rusko zahájilo svůj postup.

Takový scénář bude ještě závislý na tom, jak budou vypadat obě komory amerického parlamentu. Jisté ale je, že od Donalda Trumpa jeho voliči očekávají, že peníze nepůjdou do zahraničí, ale do zlepšení jejich vlastních životů. To je pro Kreml pochopitelně pozitivní scénář, ale zdaleka není jediný.

Donald Trump má totiž (nejen) v Rusku pověst nepředvídatelného politika, který je navíc ješitný a nesnáší prohry. Není tak úplně jisté, že bude ochoten jen tak nechat Rusko zvítězit na Ukrajině zcela podle kremelských not.

Ostatně i zprávy, které od něj přicházely, mluvily o tom, že hodlá přijít s vlastním plánem mírového uspořádání. V tom by mohl být potenciálně pro Kreml problém, protože jeho současné požadavky jsou faktickým vyhlášením protektorátu nad Ukrajinou bez její armády, práva na vlastní vládu a navíc s požadavky plateb za Ruskem zničenou infrastrukturu. Kreml k tomu do požadavků začleňuje i zrušení všech sankcí proti Rusku. Jedná se přitom o podmínky pro zahájení jednání, nikoli pro mír.

Pokud by chtěl Donald Trump vyřešit válku jedním telefonátem, a přitom neztratit tvář a nepřiznat porážku, asi jen stěží by mohl odsouhlasit vše, co si Vladimir Putin nadiktuje. Takových úvah si jsou v Kremlu pochopitelně vědomi. A nejspíše je jejich noční můrou to, že Trump přijde s návrhem, který se bude od ruských představ radikálně lišit (což vlastně obsahuje i zastavení bojů na současné linii doteku) a oni budou muset nějak reagovat. A v nejhorším případě i odmítnout.

Ačkoli ruská reprezentace s oblibou tvrdí, že sankce Rusku nijak neškodí, současná situace s inflací je jejich přímým důsledkem. Rusko dává peníze do zbrojení, ale nemůže dovážet průmyslové výrobky a spotřební zboží, čímž je odkázáno na vlastní výrobu, popřípadě dovozy skrze třetí strany.

Ty pochopitelně nedosahují stejných objemů jako přímý dovoz bez prostředníků. Donald Trump sice sankce sám příliš rád nemá, ale v minulosti už ukázal, že je k nim schopen sáhnout. Navíc se Rusko nyní přátelí se zeměmi, které nejsou pro Donalda Trumpa zrovna ideálními partnery. Nejmarkantnější je to v případě Íránu, proti kterému jeho administrativa zavedla přísné sankce.

Trump navíc hrozí i tím, že naplno podpoří produkci ropy v USA tak, aby její ceny spadly na minimum, čímž by mohl donutit Putina ke smířlivosti. Těžko si představit horší sankci vůči Putinovu režimu. To je opět něco, čeho jsou si v Moskvě velmi dobře vědomi.

I přes populární vidění světa Trump = proruský, Harrisová = protiruská, se nelze divit Kremlu, že jeho reakce bezprostředně po zvolení Donalda Trumpa je velmi mírná, až nulová. Donald Trump považuje za svoji výhodu právě onu nepředvídatelnost, která jeho nepřátelům nedává šanci odhadovat jeho další kroky.

Pro Kreml tak ani jeho zvolení nemusí znamenat takové požehnání, jak někteří komentátoři soudí. I proto zaujal taktiku „počkáme a uvidíme“, zatímco na ukrajinském bojišti pokračuje v co nejrychlejším postupu i za cenu obrovských ztrát.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.