ANALÝZA KARLA SVOBODY | V ruské Kazani se tento týden sešel summit zemí BRICS. Prezident Vladimir Putin si od něj hodně sliboval, jenže jak už to s podobnými akcemi bývá, očekávání se „lehce“ minula s realitou. Kromě oficiálních prohlášení, která se dají vykládat – a také se vykládají – každým účastníkem tak, aby mu co nejvíc vyhovovala, nepřinesl summit nic nového a už vůbec ne překvapivého. Ostatně ani nemohl, vzhledem k tomu, kolik zemí s tak rozdílnými zájmy se na něm setkalo.
Loni se summit zemí BRICS sešel v Johannesburgu, příští rok bude v Brazílii. I tam se sjedou lídři „zakladatelských států“ tohoto uskupení (BRICS = Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika), reprezentanty postsovětských zemí nejspíš nahradí někteří představitelé z Latinské Ameriky, ale jinak půjde o podobný summit.
Jisté je, že ho Rusko bude opět označovat za epochální úspěch, jako ten právě skončivší v Kazani. Skutečně – podle množství hostů a zemí, které reprezentují, se jednalo o jednu z nejvýznamnějších akcí letošního roku na globální úrovni.
Sjeli se sem představitelé Číny, Indie, Ruska, Brazílie (byť její prezident da Silva chyběl, podle omluvy ze zdravotních důvodů) a Jihoafrické republiky, nechyběli zástupci Etiopie, Spojených arabských emirátů a Egypta, kteří se ke společenství přidali později.
Vladimir Putin si dal hodně záležet na tom, aby se dostavili představitelé postsovětských republik, jejichž účast po jeho boku má ukazovat na důležitost a moc Ruska. Potud tedy nebyl problém.
A největší událostí vůbec byla návštěva Generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese. Ruská propaganda si dávala záležet na tom, aby celou situaci interpretovala jako podporu Vladimiru Putinovi, když ho zobrazovala jako neformálního lídra „nezápadního světa“.
Jenže reálná situace je o poznání slabší. Což bylo patrné z jednání se zúčastněnými delegáty.
Putinovy tirády proti Západu obecně zajímaly jen málokoho. Ne že by čínské nebo indické vedení milovalo Západ, v mnoha ohledech ho západní země iritují. Ale na rozdíl od Putina proti nim nevede ideologickou válku. Oslabení či zničení Západu, kam vyvážejí velkou část své produkce i surovin (a odkud získávají technologie) ani není v jejich zájmu.
Naopak, zejména Čína dává najevo, že se snaží konkurovat Západu v jeho disciplíně – životních podmínkách a technologiích. Současný systém jí možná nevyhovuje proto, že by raději viděla svůj silnější hlas, ale jde spíše o doplnění či rekonstrukci systému než o jeho zničení.
Může to znít jen jako jazyková nuance, ale v přizpůsobení světového pořádku současným podmínkám tkví i nebezpečí pro Moskvu. Nynější Rusko má – i s okupovanými ukrajinskými oblastmi – 146 milionů obyvatel a nemůže se tak vůbec srovnávat s Čínou a Indií, ale ani třeba s Brazílií či Indonésií. A demografické trendy mu zrovna moc nefandí.
I proto Vladimir Putin tlačí na státy postsovětského prostoru, aby se k němu přidávaly v jeho iniciativách, jako je Eurasijská ekonomická unie. Ostatně i jejich představitelé dostali pozvánku na summit BRICS v Kazani – jejich úkolem nebylo nic jiného než zvyšovat Putinovu geopolitickou sílu.
Ne všichni ale na tuhle „geopolitickou hru“ přistoupili. Kazašský prezident Tokajev odmítl podat do BRICS přihlášku, na což Rusko briskně zareagovalo blokádou kazašských zemědělských výrobků. Ani Uzbekistán se k této Putinově iniciativě nestaví úplně vstřícně.
To je pro Moskvu velmi nepříjemné – jedná se totiž o významné postsovětské republiky, a Putinovi tak zbývá snad už jen Alexandr Lukašenko, který ale na sebe strhává pozornost varováními o eskalaci konfliktu na Ukrajině za pomoci nasazení severokorejské armády a podobnými prohlášeními. Jen stěží něco, o co by Putin opravdu v rámci BRICSu stál.
Od samého začátku jednání byly odsouzeny k nezdaru „slibné iniciativy“ na založení jednotné měny BRICS. Čína ani Indie nemají zjevně zájem rozvíjet projekt „pod Vladimirem Putinem“ – jejich cílem je posilování vlastních měn a v současné době jim nadvláda dolaru vyhovuje. Bankovka, kterou Vladimir Putin obdržel během summitu a která vypadá jako měna všech členských států, tak neznamená vůbec nic.
Co se týče ekvivalentu SWIFT, Rusko se snaží vytvořit konkurenci tomuto systému, do kterého by se přidaly ostatní země. Jenže minimálně Čína vytváří svůj vlastní systém, do kterého ovšem nehodlá Rusko vpustit. Zjednodušeně řečeno ani Čína nestojí o systém, nad kterým by sama neměla kontrolu; Indie zase nebude mít zájem o vstup do systému, nad nímž má kontrolu Čína. A tak by se dalo pokračovat.
Summit BRICS v Kazani nepřinesl nic, co by mělo (a mohlo) změnit rovnováhu sil na globální úrovni.
Jediný dopad tak summit bude mít v Rusku. Kreml bude popisovat Vladimira Putina jako vůdce opozice vůči Západu, prohlášení BRICS o nutnosti dodržovat mezinárodní právo včetně Charty OSN jako podporu své pozice (Rusko obskurně tvrdí, že válku zahájilo v souladu s Chartou OSN, když zabránilo „genocidě“). Fakt, že je kremelský výklad mírně řečeno svérázný, pochopitelně zamlčí. Ruská propaganda je velmi flexibilní a efektivní v ohýbání reality a není důvod si myslet, že tomu tak bude v tomto případě jinak.
Summit tak nepřinesl vůbec žádný průlom či překvapivou dohodu. Nic, co by mělo (a mohlo) změnit rovnováhu sil. Světoví lídři sice v Kazani setkali, ale velmi zjednodušeně ze všeho nejvíc proto, že neměli důvod si do Ruska nezaletět.
Dali tím sice lehce najevo, že se nepodílejí na současné mezinárodní izolaci Ruska kvůli jeho agresi na Ukrajině, jenže to už je snad jasné každému, kdo v posledních dvou letech obýval planetu Zemi a sledoval zprávy. Ruská propaganda tak – ostatně pro sebe typicky – jen vyvrací mýtus, který sama vymyslela.
S Ruskem země BRICS obchodují do té míry, do které je to pro ně výhodné a kdy náklady ve formě západních sankcí nehrozí převýšit výnosy.
V žádném případě se nehodlají zapojit do ideologického boje proti Západu, nechávají v něm Rusko „koupat“. Jenom se – stejně jako se nepřidávají k Rusku – nechtějí ani postavit po bok Západu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
