KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | V současné době je v evropských zemích téma migrace stále častěji předmětem diskuzí. Příznivci Vladimira Putina rádi zdůrazňují, že Rusko je ve srovnání s námi ostrovem nedotčeným podobnými problémy. Tak to samozřejmě není, byť ruská situace má svoje specifika.
Pracovní migranti neměli v Rusku nikdy úplně jednoduchou pozici, ať se jednalo o lidi původem z ruského severního Kavkazu, nebo ze zemí střední Asie. Většinou zastávali, hlavně v případě Středoasiatů, nejnižší pozice. Zároveň se stávali i oblíbenými cíli namátkových kontrol ze strany policie.
Původně byrokratické ptydepe „osoba kavkazské národnosti“ se stalo příznačným a negativním označením. Události, jako byla válka na Kavkazu, respektive zapojení zahraničních islamistů do ní, nebo teroristické útoky na Dubrovce v roce 2002 či v Beslanu 2004, pak jen zvyšovaly negativní vnímání Kavkazanů ze strany ruského obyvatelstva.
Zatímco u Kavkazanů šlo o spojování s terorismem a organizovaným zločinem, Středoasiaté měli nálepku spodiny. V některých případech, jako byly události v karelské Kondopoze v roce 2006, si etnické násilí mezi Rusy a Čečenci vyžádalo oběti na životech. V roce 2005 proslul Dmitrij Rogozin, tehdy šéf strany Vlast, předvolebním klipem, který osoby zjevně kavkazského původu zobrazoval velmi nelichotivě pod heslem „Vyčistíme Moskvu od odpadu“.
Zahrávání si s odporem vůči jiným etnikům ale náleželo spíše k okrajovým pozicím, byť měly u veřejnosti svůj ohlas. Ovšem vzhledem k charakteru ruských voleb se dá jen těžko zjistit, jak vysokou podporu takové pozice skutečně získávaly.
Oficiální vládní stanoviska vůči takovému přístupu byla vždy negativní. Vladimir Putin si zakládá na etnické snášenlivosti v Rusku – jeho režim staví na tzv. státním nacionalismu, který se výrazně odlišuje od etnického.
Podle státního nacionalismu je kdokoli, kdo uznává ruský stát a slouží mu, považován za Rusa, bez ohledu na jeho etnickou příslušnost. Naproti tomu etnický nacionalismus uznává ruské etnikum jako to hlavní a nejvyšší.
Velmi často se tyto koncepce scházejí, ale existují mezi nimi dosti zásadní rozdíly. I proto Rusko někdy využívá, ale jindy zase potlačuje neonacistické skupiny, jako je polovojenská jednotka Rusič, popřípadě etnické nacionalisty typu Igora Girkina. Zároveň si však hlídá, aby jejich působení nepřesáhlo míru, kdy by mohlo probudit mezietnické střety.
Bezpečnostní složky prosazují vůči přistěhovalcům čím dál tvrdší přístup, ale ekonomická část ruské vlády zdůrazňuje potřebu migrace pro hospodářství země.
Současné zesílení restrikcí vůči pracovní migraci je nejčastěji spojováno s teroristickým útokem v Crocus City Hall v březnu 2024. Ozbrojenci ze střední Asie hlásící se k Islámskému státu (a on k nim) zastřelili 145 lidí a další stovky zranili. I když se ruská oficiální moc snažila vše svést na ukrajinské tajné služby, nepředložila prakticky žádný důkaz o jejich zapojení.
Pochybnosti vzbuzuje ostatně už to, že Vladimir Putin s touto verzí vystoupil jen několik hodin po útoku – zvláště v kontextu toho, že ruské orgány dosud nezjistily „objednavatele“ vraždy Borise Němcova (před devíti lety).
Ale i kdybychom přijali Putinovu verzi, efekt teroristického útoku v podobě odporu vůči migraci ze střední Asie je více než zřejmý. Zejména bezpečnostní složky (zvláštní iniciativu projevuje šéf Vyšetřovacího výboru Ruské federace Alexandr Bastrykin, který bojuje za zvýšený dohled nad migranty i výrazné zpřísnění podmínek pro jejich pobyt v Rusku) získaly daleko více možností k prosazování svého přístupu vůči přistěhovalcům, zatímco ekonomická část ruské vlády stále zdůrazňuje potřebu migrace pro hospodářství země.
Možnost získat ruské občanství bývala pro migranty ze střední Asie životním snem. To ale se začátkem války – respektive s tím, jak začala polykat stále více Rusů – začal být problém. Zatímco pro práci je ruské občanství výhodou, v současné době s sebou nese povinnost se hlásit na vojenské správě.
A jelikož se Rusko snaží o to, aby se etnických Rusů dotkla válka co nejméně, je nátlak právě na Středoasiaty podepsat kontrakt a jít do války výrazně silnější. Ti to řeší tím, že se na vojenskou správu nedostavují, což s sebou ale nese riziko ztráty občanství, a tedy i legální práce.
Běžné jsou pak kontroly lidí právě z této oblasti, mnohdy ani nejsou ambice skrývat je za nějaké „zákonné důvody“. Šéf policie Moskevské oblasti v projevu z konce letošního července přímo mluvil o nutnosti „rozsvítit oblast, aby se nezačerňovala zahraničními občany“.
Tlak vůči nezákonné (ale někdy i té zákonné) migraci nachází odezvu rovněž mezi politiky. Nejnovější návrh v ruské Státní dumě volá po nařízení, které pracovním migrantům zakáže slučovat rodiny. Jde sice o návrh nacionalisticky založené Liberálně-demokratické strany Ruska (LDPR), ale podle ohlasů si tento návrh získal podporu i u jiných stran.
Pochopitelně, jako vždy, důležité bude spíše stanovisko Administrativy prezidenta Ruské federace, která se k podobnému návrhu může postavit negativně s ohledem na pracovní trh a jeho velmi napjatou situaci. Podle jiného zákona bude policie moci vstupovat do obydlí v případě důvodného podezření, že se v nich nacházejí osoby porušující ustanovení migrační legislativy.
„Přátelsky“ vůči pracovním migrantům nevystupují ani mnohé regiony, které omezují možnost jejich zaměstnávání v některých odvětvích, přičemž ne vždy jde o otázky bezpečnosti – týká se to třeba řidičů taxi (Tomská oblast).
V prvním pololetí 2024 dosáhlo Rusko nejnižší „čisté imigrace“ za posledních deset let.
Problémem současné kampaně proti migraci je fakt, že Rusko a jeho ekonomika migranty potřebují. A nejde vůbec o nějakou malou skupinu, protože v ruské ekonomice podle nejnovější analýzy Ruské akademie národního hospodářství a státní služby dosahuje pracovní migrace 3,5 milionu lidí. I to je o jeden milion lidí méně než v předpandemickém roce 2019.
Válka navíc odsála z ekonomiky především muže v produktivním věku – část přímo prostřednictvím jejich účasti v bojových operacích, ze kterých se ne vždy vracejí (popřípadě jako invalidé), další část odešla z obav před mobilizací.
Zatímco druhá skupina se úplně nekryje s přílivem nekvalifikovaných migrantů, v případě zraněných a zabitých je situace jiná. V prvním pololetí 2024 tak Rusko dosáhlo nejnižší čisté imigrace za posledních deset let, pokud nepočítáme přeci jen výjimečný rok 2022.
Pokud bude tento trend pokračovat, může dojít k odlivu migrantů, což ještě posílí již tak silné inflační tlaky v ekonomice. Nebude prostě kde brát, což se ostatně projevuje už nyní.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
