ANALÝZA KARLA SVOBODY | V nedávné době vzbudil ohlas viceguvernér Centrální banky Ruska (CBR) Alexej Zabotkin svojí kritikou situace v ruské ekonomice. V novinách se objevovaly hlasy, že se jedná o div ne první kritiku oficiálních orgánů zveřejněnou na adresu ruské ekonomiky. A také že jde o první přiznání toho, že sankce fungují. Ačkoli je kritika ze strany centrální banky opravdu velmi výrazná, nejde o ojedinělé a už vůbec ne o první varování. Ta ovšem vycházejí naprázdno, protože ruskou ekonomiku v současnosti ovládá zbrojařská lobby.
Problémem je, že bez hlubší znalosti vztahů uvnitř mocenských skupin v současném Rusku je nemožné pochopit, jaké místo a dopady tato kritika má. Co tedy centrální banka o ruské ekonomice říká?
Již delší dobu prakticky pořád to samé – že se ekonomika nachází ve fázi přehřívání, kdy veškeré volné kapacity v ekonomice jsou vyčerpané. A že současná nízká nezaměstnanost (ve výši 2,4 procenta) prakticky nedává žádnou šanci na další růst.
Ani obvyklé řešení v podobě využití pracovníků ze střední Asie se nekoná. Ti se v současné době do Ruska zrovna nehrnou, a tím je možnost najímání nových pracovníků prakticky vyčerpaná. Podle všeho ani možnost Severokorejců není příliš reálná. Stručně řečeno, ruská ekonomika nemá lidi.
Jak (ne)fungují sankce uvalené na Rusko: Rozpočtový deficit za letošek už vyrostl na 4 biliony rublů
Ve standardně fungující ekonomice se něco takového řeší modernizací výroby, kdy firmy prostě dovezou modernější stroje, které jim umožní navýšit výrobu, aniž by musely najímat více lidí. Jenže západní sankce podobné dovozy znemožňují.
Rusko tak podle některých zpráv dováží pouze použité stroje z Číny. Je to sice lepší než nic, ale přeci jen jde o stroje zastaralé. Moderní stroje zkouší dovážet pokoutně přes třetí země, ale nejde o objemy, které by mohly ekonomiku zachránit. A navíc, absolutní přednost má válečná výroba, zatímco civilní sektory jdou stranou.
Centrální banka upozorňuje, že by základní úroková míra mohla stoupnout i na více, než je současných 18 procent v případě, že se situace s inflací a inflačními očekáváními nestabilizuje. Ještě zlověstnější je upozornění, že základní scénáře počítají s normalizací rozpočtové politiky v následujících šesti měsících – to znamená, že se omezí výdaje, které jdou primárně na válku proti Ukrajině.
V ekonomice se projevují hlavně tím, že rostou mzdy zaměstnanců, o něž se přetahují vojenská a civilní odvětví. Růst výroby jde hlavně do vojenství, což sice s sebou nese vyšší HDP, ale rozhodně ne růst blahobytu. Zboží je v obchodech pořád stejně, lidé mají ale víc peněz, což roztáčí spirálu inflace.
Varování přicházela už před ruskou invazí
Podstatné je ovšem to, že ruská centrální banka nekritizuje vládní politiku ani zdaleka poprvé. Už sám útok na Ukrajinu vyvolal sice opatrnou, ale varovnou kritiku z pohledu finanční stability. Podle všeho Nabiullina spolu s Germanem Grefem varovali Putina před důsledky války ještě před samotnou invazí.
Elvira Nabiullina se obávala hlavně sankcí, které by podle ní mohly mít schopnost destabilizovat situaci. Ostatně CBR se pod jejím vedením na sankce připravovala a měla vypracované scénáře, jak v takových případech postupovat. A to jí také pomohlo reagovat na situaci vyvolanou rozpoutáním války.
Zatímco ruská politika je brutálně sešněrovaná cenzurou, ekonomika a její výzkum cenzuře uniká, alespoň v té nejtvrdší podobě.
Zprávy centrální banky jsou velmi otevřená hodnocení stavu ekonomiky. Podobně kritické hlasy zaznívají i od dalších představitelů ruských elit. Ani Alexej Kudrin, dokud byl ještě v čele Účetní komory (obdoba NKÚ), tedy do listopadu 2022, si nebral servítky. Z akademických zdrojů, které velmi otevřeně mluví o situaci v ruské ekonomice, se dají jmenovat Gajdarův institut ekonomické politiky, z ekonomů například Natalia Zubarevič, která se zabývá regionální politikou.
S lehkou nadsázkou se dá říct, že zatímco politika je brutálně sešněrovaná cenzurou, ekonomika a její výzkum cenzuře uniká. Alespoň v té nejtvrdší podobě.
Zároveň je ale nutné dodat, že pozice Elviry Nabiulliny v ruském systému není bůhvíjak vysoká, byť zastává funkci guvernérky centrální banky, a to již přes deset let. Patří mezi takzvané systémové liberály, podobně jako Alexej Kudrin či German Gref. Tito lidé jsou (nebo byli) trpěni ve svých pozicích pro svoje vysoké odborné kvality.
Pozice Nabiulliny se dá – s velkou dávkou nadsázky – přirovnat k Hjalmaru Schachtovi, centrálnímu bankéři nacistického Německa. Ten se držel mimo politiku, německou ekonomiku však držel v chodu. Nejde zde o snahu přirovnávat Putina k Hitlerovi (jakákoli přirovnání vždy kulhají), ale právě o onu až křečovitou apolitičnost, se kterou Nabiullina vystupuje.
U liberálů je zásadním momentem, že jsou již delší dobu pod tlakem a odcházejí do pozic ve firmách. German Gref se stal šéfem Sber(bank)u, Alexej Kudrin získal místo v Yandexu. U Elviry Nabiulliny se spekulovalo o tom, že chtěla sama odejít, ale nebylo jí to umožněno – není jasné, nakolik jsou takové spekulace pravdivé, nicméně není žádným tajemstvím, že má velkou řadu kritiků.
Úrokové sazby vysoko nad hodnotami inflace mají omezit množství peněz v ekonomice. To se ovšem nelíbí lidem, jako je byznysmen Oleg Děripaska či Sergej Glazjev, bývalý poradce Vladimira Putina a stále viditelná figura v ruské ekonomice. Druhý jmenovaný navíc pošilhává po funkci guvernéra centrální banky, podobně se ale mluví i o Maximu Oreškinovi.
Putin nechává liberální ekonomy kritizovat, ale sám jejich kritice nenaslouchá.
Současnou ruskou ekonomiku však ovládá nikoli liberální klika, ale zbrojařská lobby kolem Sergeje Čemezova. K němu, vedle přeci jen volněji připoutaného Olega Děripasky, patří hlavně Denis Manturov, vicepremiér zodpovědný za vyzbrojování.
Čemezov je dlouholetý přítel Vladimira Putina, zatímco Nabiullina kritizovala jeho ideu založení státní korporace Rostěchnologii (v současnosti Rostech). Podle některých spekulací pak stál Čemezov i za zbavením nejbližší Nabiullininy spolupracovnice Ksenii Judajevoj funkce viceguvernérky centrální banky. Judajeva se přesunula do funkce poradkyně, což je pochopitelně o pozici níže. Ne nutně mocensky, ale z vnějšího pohledu určitě.
Kritika ze strany Centrální banky Ruska tak není vůbec žádným překvapením. Není to poprvé, a dokud bude v jejím čele Elvira Nabiullina, ani naposledy. Nicméně je to kritika ze stany liberálního tábora, který má v ruském mocenském systému velmi omezenou roli. Putin je sice nechá kritizovat, ale sám kritice ne vždy naslouchá.
