ANALÝZA KARLA SVOBODY | Západní sankce ruskou ekonomiku nepohřbily, ale ani jí rozhodně neprospívají tak, jak by se mohlo z oficiálně zveřejňovaných čísel často zdát. Ruské HDP sice vzrostlo o 3,6 procenta, jenže to je vykoupeno fiskální expanzí a tlakem na růst cen i mezd, který není krytý vyšší výrobou, resp. produktivitou. Výsledkem jsou rostoucí daně i míra inflace.
Ekonomické sankce, které byly uvaleny na Rusko nejprve v roce 2014 v reakci na jeho agresi proti Ukrajině (tzv. Krymské referendum) a poté citelně zesíleny po zahájení invaze v roce 2022, nepřivodily očekávaný pád ruské ekonomiky.
Zvláště ty po roce 2014 nebyly sice nevýznamné – například omezení dovozu technologií těžby a zpracování ropy či přístupu ruských firem k dlouhodobému financování a další sektorové sankce měly na Rusko nepříznivý vliv.
Také sankce po roce 2022, jako bylo odříznutí (částečné) ruských bank od SWIFT, odchod od ruského plynu či ropy a zavedení cenových stropů, odchody západních firem či zákazy dovozu vojenských a duálních technologií ještě více zesílily tlak, ale k pádu nedošlo.
Vladimir Putin se ostatně s oblibou chlubí, že ruské HDP roste, a to více než u většiny ostatních zemí a že tedy je situace nadmíru výtečná.
Rusko zavedlo fiskální stimuly, které ekonomice výrazně pomohly, peníze vkládané do vojenského průmyslu pomohly i příjmům v nejchudších regionech, což podpořilo ekonomiku.
Poslední čísla z ruské ekonomiky ale ukazují na to, že sankce přeci jen Rusku neprospívají až zase tolik, jak se to ruské vedení snaží „prodat“ veřejnosti. Nedávno zveřejněný deficit ruského státního rozpočtu za leden až duben 2024 ve výši čtyř bilionů rublů vysoce převýšil původní odhady ministerstva financí ve výši 1,5 bilionu.
Zvláště výrazný byl rozdíl mezi předběžnými výsledky v oblasti příjmů státního rozpočtu: Namísto plánovaných 11,684 bilionu činily 8,9 bilionu, zatímco výdaje činily 13,168 bilionu.
Ministerstvo financí ovšem důvody tak velkého rozdílu mezi odhady a realitou veřejně nevysvětluje. Ruský rozpočet si navíc v minulých letech vypomáhal různými daněmi z nadměrných zisků či „dobrovolnými“ platbami – a je zásadní otázkou, jestli bude moci něco podobného udělat i nyní.
O situaci v plynárenství, kde Gazprom zaznamenal obrovskou ztrátu, již INFO.CZ přineslo podrobnou analýzu: Gazprom ztratil západní trhy a nové se mu nedaří najít. Čína není nijak nadšená z perspektivy, že by ještě více závisela na importu z Ruska.
Gazprom přesto musí na základě již podepsaných smluv dobudovat plynovod Síla Sibiře, další výdaje jsou spjaty s provozem. Naproti tomu se polostátní společnost Rosněfť mohla pochlubit rekordním ziskem 400 miliard rublů v prvním čtvrtletí 2024.
V ropném průmyslu je situace přeci jen jednodušší v tom, že převoz ropy po moři je možný prakticky kamkoli, zatímco u plynu je situace o dost komplikovanější.
Rosněfť těžila jak z vyšších cen ropy na světových trzích, tak i z poptávky po ruské ropě v Indii. I přes slevu, kterou Rusko musí na svoji ropu poskytovat, se tento obchod vyplácí. Současně výsledky společnosti pozitivně ovlivnil i fakt, že o třicet procent poklesly výdaje v oblasti vyhledávání nových nalezišť.
Co se týče ukrajinských útoků na ruské rafinerie – Rusko sice nedávno oznámilo, že ruší zákaz vývozu benzinu, na druhou stranu ale tají objemy produkce svých zpracovatelských závodů. I to může ukazovat na to, že jsou daleko citelnější, než jak se snaží ruské vedení prezentovat.
Pro ruskou centrální banku jde o těžko řešitelný problém – stát má co největší zájem na podpoře ekonomiky, jenže monetární politika sleduje opačné cíle
Na to, že válka není pro Rusko a Putina zrovna levnou záležitostí, ukazuje i zvýšení daní od roku 2025. Rusko znovu zavádí progresivní daň z příjmu fyzických osob. Od příjmu nad 200 tisíc rublů měsíčně (zhruba 50 tisíc korun) stoupne daňová sazba ze 13 na 15 procent, při příjmech nad 400 tisíc pak na 17 %, atd.
Navíc by ze zvýšení měli být vyjmuti přímí „účastníci války proti Ukrajině“ (v ruské terminologii ovšem stále SVO = Specialnaja vojennaja operacia). Podle ministerstva financí by měla taková změna zasáhnout jen 3 procenta zaměstnanců.
Další částí změn pro „vylepšení rozpočtu“ je pak zvýšení daně ze zisku právnických osob, a to z 20 na 25 procent. Podle oficiálních vyjádření by ale mělo dojít na druhé straně ke zvýhodnění investic. Reálně je ovšem otázkou, nakolik takové zvýhodnění opravdu proběhne.
Daleko největším problémem je však v současné době inflace. Ruská centrální banka se snaží krotit úvěrový boom za pomoci šestnáctiprocentní úrokové míry, ale ani takto vysoká sazba zatím nedokázala zmírnit napětí na trhu.
Rusům rostou příjmy (průměrná mzda v Rusku činí 72 tisíc rublů, tedy asi 18 tisíc korun), což vytváří tlak na ceny. Ty vzrostly hlavně ve stavebnictví, čemuž pomáhaly i zvýhodněné hypotéky. Rusové si berou úvěry s tím, že ceny porostou ještě výše.
Kreditní boom se ale netýká jen stavebnictví, prakticky zasahuje jak spotřební úvěrování, tak i firemní úvěry. Potud by bylo vše v pořádku, alespoň relativním.
Problémem je, že zboží na ruském trhu nepřibývá a v poslední době nastaly problémy s platbami skrze čínské, turecké či kazachstánské banky za import zboží. Což logicky ceny obecně zvyšuje.
Pro centrální banku tak jde o těžko řešitelný problém – stát má sice co největší zájem na podpoře ekonomiky, a to i prostřednictvím výhodných úvěrů, jenže monetární politika sleduje cíle, které jdou proti tomu a zvyšuje úrokové sazby. Ostatně současné úrokové sazby podle všeho spíše porostou, než že by mohly klesat.
Západní sankce ruskou ekonomiku nepohřbily, ale ani jí rozhodně neprospívají tak, jak by se mohlo ze zveřejněných čísel často zdát.
Ruské HDP sice vzrostlo o 3,6 procenta, ale to je vykoupeno fiskální expanzí, která není krytá vyšší výrobou spotřebního zboží. To tlačí na růst cen, který se snaží centrální banka krotit vysokými úrokovými mírami.
Nedostatek pracovníků zesiluje i tlak na mzdy, což se projevuje růstem platů nepodloženým vyšší produktivitou. Výsledkem je pak jen vyšší inflace. I to je jeden z citelných důsledků sankcí.
