KOMENTÁŘ RADKY TYPLTOVÉ | Dvanáct studentů, dva vyučující a otec s dceruškou z Klánovického lesa: Kromě té maličké, která byla plně odkázána na druhé, měli leccos společného. Vzpomínky na zavražděné studenty a pedagogy Univerzita Karlova vydala v nejnovějším čísle magazínu Forum.
Oběti Davida Kozáka si zaslouží připomínat nejen proto, že násilně zemřeli, ale především proto, jak žili: s optimismem a empatií. O to větší je jejich ztráta pro celou společnost. Nedá se položit na misku vah proti té, kterou zažili jejich blízcí, přesto zjizvila náš svět, do té doby schovaný v bezpečném závětří. Loni před Vánoci přišla česká společnost o pocit bezpečí a další kus pevné půdy pod nohama.
Zkušenosti, i ty zprostředkované, nás (de)formují. Mladí lidé, kteří byli připraveni o život, byli nezdeformovaní, plní ideálů a touhy měnit svět. Nežili jen pro svůj osobní prospěch.
Podobný přístup k životu měl i dvaatřicetiletý muž, který zemřel rukou vraha v Klánovickém lese. Pořádal například běžecké akce, na kterých se vybíraly peníze pro klub vozíčkářů.
Co měli společného?
Všichni studující i vyučující z FF UK měli talent na jazyky (včetně ředitelky Ústavu hudební vědy Lenky Hlávkové – i hudba je jazyk, navíc univerzální). Všichni nejspíš věřili v sílu a potřebnost komunikace. Vždyť nejvíc z nich studovalo obor Jazyky a komunikace neslyšících.
Všichni rádi přemýšleli do hloubky, ale – jak je patrné z medailonků na webu fakulty – rádi a hodně se i smáli a žertovali, prostě studenti… Zavražděného tatínka z Klánovic jeho přítel přirovnal k šoumenovi Danu Nekonečnému. Všichni měli rádi život.
Možná to nebyli „Mirkové Dušínové“ a „Matky Terezy“, ve vzpomínkách logicky chybí vrstva přirozených chyb, které nás činí lidmi. Ale probleskuje z nich totéž světlo. Všichni v sobě nesli potenciál nesobeckého dobra.
Pozitivní externality
Studenti FF UK si své budoucí povolání nezvolili s vidinou peněz. Kariéra, kterou si vybrali, postrádá i společenský „sexy šmrnc“. To vyžaduje precizně vyladěný morální kompas a laťku empatie nastavenou velmi vysoko. Tam, kam mnoho jiných nedosáhne. Někdo se dá „nahradit snáze“, ale lidí, kteří si vědomě vyberou potlačení ega, je na světě čím dál tím méně. Tito lidé společnosti mohli přinést tu nejvzácnější devizu.
Všechny spojuje a podtrhuje jedna zásadní linka. Měli poměrně jasno o smyslu života. A rozhodně to nebylo hromadění peněz a věcí. Bohatství spatřovali jinde – v lidských vztazích.
Vždy se s péčí a respektem zajímala o to, jak se žije lidem kolem, a tvořila tak i na nejvšednější rovině bezpečné prostředí.
Empatie, pozornost a laskavost – to jsou kvality, které jsou dnes nedostatkovým zbožím. Hlavně v rodinách, odkud pak – při správné péči – rostou dál. Podle indicií, které prosákly do médií, možná právě ty scházely v rodině vraha.
V její společnosti se člověk vždy cítil chtěný. Bylo mu plně nasloucháno bez nutnosti cokoliv vracet.
Chtělo by se říct, že takových se dnes už tolik nerodí. Jenže člověk se nerodí dobrý ani zlý, dobrým se člověk stává, být dobrým se učí. Všichni ti, kteří měli 21. prosince obrovskou smůlu – byli v nesprávný čas na nesprávném místě a potkali člověka, který se naučil být zlým – měli v životě i obrovské štěstí v podobě svých rodičů, přátel a mentorů.
Rodinné zázemí je pro dítě základnou, na které může stavět, a odrazovým můstkem. Někdy se dítě stane dobrým navzdory svým rodičům. Ve většině případů ale správní rodiče fungují jako příklad i vítr do plachet.
Vždy dokázala stmelit kolektiv, zastat se slabších. Pro nás rodiče bylo ctí slyšet, že ve třídě, kde je, najde každý zastání.
Tihle mladí lidé už nebyli jen dětmi svých rodičů, byly to svébytné bytosti, které již patřily především samy sobě. Přesto byly v hrubých obrysech obrazem svých nejbližších – razítkem, jehož otisk bychom neměli nechat nikdy vyblednout.
Vzpomínky na všechny oběti střelby na filosofické fakultě naleznete ZDE.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
