KOMENÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Miliardová ruleta. Tak lze nazvat „inovativní“ přístup vlády k sestavování rozpočtu. Ze seriózní účtařiny se tak stává hazardní hra, kdy ministr financí doufá, že mu nakonec padnou „správná čísla“. Je to v pořádku? Národní rozpočtová rada, prezidentovi poradci a další ekonomové si myslí, že ne. Ale co už... přišli jsme o víc a aktuální rozpor v příjmech a výdajích není na veřejných financích tím nejhorším.
Kabinet se zjevně řídí heslem „v nastoupeném bludu je třeba pokračovat“. Od chvíle, kdy Národní rozpočtová rada vydala své nezvykle tvrdé stanovisko, v němž kritizuje, že podle ní je rozpočet nadhodnocen na straně příjmů a podhodnocen u výdajů v celkové sumě kolem třiceti miliard, neuhnula vláda ani o píď. Stojí pevně s argumentem, že Zbyňku Stanjurovi to nakonec vždy „vyšlo“ – byť i předchozím rozpočtům bylo vytýkáno, že „nesedí“.
Takové tvrzení zní na první poslech silně. Je však třeba poznamenat, že je něco zcela jiného, když vás napadá opozice, nebo když váš návrh rozcupuje Národní rozpočtová rada.
Rovněž bychom neměli zapomínat, že podle Sněmovnou schválených státních závěrečných účtů sice bylo vše v pořádku, ale podle Eurostatu ne – faktický schodek loni dosáhl na základě jeho zjištění bezmála 347 miliard, nikoli 289 miliard. Rozdíl padesáti miliard je ale docela hodně…
Pojďme však k současnému návrhu a k tomu, co znamená nejen ekonomicky, ale hlavně politicky. Čistě technicky vzato, díru ve výši zhruba jeden a půl procenta rozpočtových výdajů skutečně může ministr financí „zalepit“ tím, že donutí resorty k úsporám. Jenomže zkrátka nevypadá dobře, pokud jsou v základním zákoně (nutném pro vládnutí) chyby, o kterých se ví, ale nad nimiž kabinet jen tak mávne rukou.
Tady nejde o omyl, o špatně odhadnuté příjmy, o nižší než očekávaný hospodářský růst. Jde o záměrnou hru s čísly, aby rozpočet vypadal „lépe“. Jinak to ani nazvat nelze. Vláda prostě nechce „černé na bílém“ připustit schodek, který by byl vyšší než ten letošní. Úplně by jí to zničilo image rozpočtově odpovědného kabinetu. Jako by už beztak nebyla dost poškozená.
Takže zatneme zuby a bez ohledu na Národní rozpočtovou radu a prezidenta pojedeme dál „močálem černým, kolem holých skal“? Zřejmě ano.
Vládní většina je přesvědčena, že hlavu státu nějak „umluví“ a že desítky miliard jí nakonec chybět nebudou. Možná jí obojí vyjde. Leč nevypadá to vůbec dobře. Nakonec ovšem tohle rozpočtové eskamotérství není ničím víc než nepěknou tečkou za celkově smutným, až tragickým příběhem.
Ptejme se, proč vůbec ministr financí sahá k takovýmto trikům? Odpověď je nasnadě: protože jinak fakticky nemá skoro nic v ruce. Slib snižovat strukturální deficit tempem jedno procento hrubého domácího produktu ročně se už dávno smrskl na sotva viditelnou jednu desetinu procenta.
Kdyby vláda udělala to, kvůli čemu ji lidé volili, tak by jí pár desátek miliard nerozhodilo a určitě nechybělo. Protože by jich měla k dispozici navíc stovku.
Pamatujete, jak se nám říkalo o úsporách, o ořezaní zbytných výdajů...? Tak z toho nakonec nic moc nezbylo. A když nemáš škrty, vraž tam čísla, jaká potřebuješ a chceš mít. Leckoho by dokonce mohlo napadnout, že jedním z motivů sestavit rozpočet s několika viditelnými chybami je mít bič na jednotlivé ministry, jímž je chce „strážce státní kasy“ donutit k dalšímu šetření. Buď jak buď, celé to působí poněkud zoufale.
V černém scénáři by všechny díry, které už v rozpočtu jsou nebo se nově objeví, mohly dát v součtu přes 50 miliard.
Kdyby vše běželo, jak má a jak se nám slibovalo, nebavíme se tu dnes o nějakých třiceti miliardách. V tomto je ten hlavní problém: v rezignaci na plnění úkolů, které si vláda sama vytkla a jež mají její voliči na prvním místě žebříčku požadavků.
Ve skutečnosti je díra v rozpočtu o celý řád větší než ta, již odhalila Národní rozpočtová rada. Ta našla účetní problém. Jenže pak je tu ten politický – není na první pohled vidět, leč ve skutečnosti je hlubší.
Kabinet zkrátka neplní své závazky vůči voličům. A to bolí víc než těch pár desítek miliard. Fakticky ovšem může být ještě hůře – pokud se nenaplní optimistický předpoklad růstu ekonomiky o 2,7 % HDP, na němž je postaven odhad příjmů. Česká národní banka v poslední prognóze už snížila výhled na 2,4 % a mluví se o tom, že nakonec by mohl být jen poloviční. To by bylo zlé a v rozpočtu by pak chyběly další desítky miliard.
Uvidíme příští rok, zda a jak si Zbyněk Stanjura nějakými triky poradí se všemi těmi dírami, které už v rozpočtu jsou nebo se mohou nově objevit. V černém scénáři by mohlo v součtu jít o více než padesát miliard.
Pořád ovšem platí, že tou největší pohromou je pro kabinet ztráta důvěry plynoucí z neplnění zásadního slibu voličům. Což se evidentně snaží zakrýt účetními „kouzly“, nakonec si tím ale může ublížit ještě víc. Možná bylo lepší rozpočet upravit.
Ale jasně – ministr financí nemohl uznat chybu. Ne proto, že by chtěl vypadat neomylně, ale protože by pak neměl ona „hezká čísla“. Musel by naplno připustit, co beztak všichni víme: že celá slavná konsolidace rozpočtu se v podstatě nekoná. Jistě, pořád je to lepší než za Andreje Babiše a Aleny Schillerové. Jenže zdaleka ne o tolik, o kolik jsme čekali a o kolik se nám slibovalo.
V rámci rozpočtu je 40 miliard jako hledat ve 20 tisících stokorunu
poslanec a člen rozpočtového výboru PS
Co se stane příští rok? Lze čekat, že ministr financí pořádně utáhne šrouby. Pokud nechce kabinet přiznat rezignaci na rychlejší snižování schodků nyní, tím méně k tomu bude ochoten před volbami. Opozice by nemohla dostat lepší dáreček do kampaně, než je zející propast ve veřejných financích. Na resortech už by měli předem vyslat účetní komanda, aby vymetla každou skrýš, kde by se mohly skrývat nějaké „zbytné“ peníze.
Zde ovšem číhá další riziko. Snaha ukočírovat deficit, která je nutná kvůli pravicovým příznivcům kabinetu, narazí na jiné železné politické pravidlo: ve volebním roce se nešetří. Vláda si bude muset vybrat mezi pokusem udržet si zbytky pověsti „řádného hospodáře“ a obvyklým populismem, který vždy předchází hlasování. Ty požadavky jdou tak ostře proti sobě, že nějak rozumně splnit obojí bude prakticky nemožné.
Nyní nás čeká turbulentní období, kdy premiér Petr Fiala a ministr financí Zbyněk Stanjura „zakleknou“ na prezidenta Petra Pavla, aby rozpočet nevetoval. Což by byla pro kabinet pořádná facka. Když ho „jen“ nepodepíše, bude jen o něco málo menší. To hlavní se však odehraje až v průběhu příštího roku, kdy se kabinet pořádně zapotí, pokud bude chtít, aby mu účetní čísla vycházela, a získat zpět voliče, kteří ho opouštějí.
Chyby už se staly a nyní kabinet konsolidaci veřejných financí určitě nedožene. Co asi tak ještě může vymyslet? Prozatím máme jasno v tom, že se vláda rozhodla vyřešit rozpočtový problém hrubou silou: Žádné chyby a omyly nepřiznáme.
A pokud bude nějaký problém, tak se těch pár desítek miliard ve více než dvoubilionovém objemu ztratí. Možná ano. Ale je to tedy hodně riskantní sázka.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
