Zapomenuté oběti povodní: O čem se mlčí, zatímco se jejich domy dál bortí

Domovu samoživitelky Šárky Jašové Chlebovské v severomoravských Branticích hrozí demolice. Zakousla se do něj zářijová povodeň. Výdaje na záchranu domu, který je navíc zatížen hypotékou, narůstají do milionů. Od pojišťovny se plnění zatím nedočkala, peníze od státu a obce, za které je velmi vděčná, jsou ale jen „plivnutím do řeky“, která nyní už bez mediální pozornosti, teče dál.

Pro mnoho lidí v postižených oblastech problémy nikam neodtekly. Naopak nyní vyplouvají na povrch s plnou intenzitou. „Masivní hukot vody sice nejde zapomenout, ale jejím opadnutím to teprve všechno začalo. To je podobné, jako když porodíš. Porodu se všichni obávají, jenže ten kolotoč začne až pak,“ přirovnává Šárka Jašová Chlebovská situaci před a po letošních povodních kousek od Krnova.

Jelikož zažila ničivou povodeň v roce 1997, situaci nepodcenila. Nachystala vše potřebné a dům včas i s dcerou preventivně opustila. Byla si vědoma, že její staré stavení má zdi z vepřovic – nepálených cihel – a že tedy nebude bezpečné v něm zůstávat, pokud voda stoupne vysoko. Vrátily se až po několika dnech, když voda opadla.

Rozdíl oproti zmiňovanému roku 1997 byl patrný na první pohled. Zatímco před 27 lety se spodní voda protlačila podlahou a dosahovala do výše několika centimetrů, letos se bahnitá povodeň domem kompletně prohnala a celé přízemí zalila do výše přes půl metru, v zahradě pak dosahovala ke dvěma metrům.

Po opadnutí vody začalo horečné uklízení, nejprve za pomoci rodiny a přátel, později hasičů, vojáků i dobrovolníků. Tehdy ještě netušila, že zničené vybavení domu a vlhké zdi budou jen zlomkem potíží. Věděla jen, že se nesmí zhroutit. Ještě ale netušila, že se jí nenápadně začíná hroutit celý dům.

Nepálené cihly, tzv. vepřovice, jsou při zasažení povodněmi nejrizikovější stavební materiál.

Statik doporučil demolici, naděje ale existuje

„Mozek je kouzelník. První tři dny si nepamatuju, mám je v mlze. Prostě funguješ na autopilota, nepřemýšlíš a jedeš,“ vzpomíná Šárka na dny bezprostředně po povodni. Fatální problém se zhmotnil až zhruba čtyři týdny poté.

„Zpočátku jsme mysleli, že dům normálně vysušíme a všechno bude v pořádku, stejně jako v roce 1997. Vepřovice se musí vysoušet pomalu, tedy žádné vysoušeče, spíš otevřená okna a topit. Jenže pak si dům začal sedat a praskat. Když se otevřelo okno, už se nedalo zavřít, nešla dovírat francouzská okna. Když jsme později oddělali polystyren, uviděli jsme díru do domu v nosné zdi, kterou voda vymlela,“ líčí zpožděné následky.

V nosné zdi byla díra skrz naskrz.

Otvor je momentálně provizorně zazděn, přesto je dům neobyvatelný. O další dva týdny později se v domě objevily obrovské praskliny. Sondou se zjistilo, že z drolících se nepálených cihel nejsou jen jeho zdi, ale i základy, tedy že dům prakticky nemá na čem stát. A začala se vyvracet i štítová zeď. Statik doporučil demolici, přesto naděje na jeho záchranu stále existuje.

Hypotéka na neexistující dům a neproplacená pojistka

Šárka Jašová Chlebovská se rozhodla boj o svůj domov nevzdat. Kromě citové vazby ji k němu totiž poutá vysoká hypotéka, kterou si vzala na rekonstrukci. Ručí za ni právě domem. V případě jeho zbourání by ji tak jako tak musela celou doplatit.

Splátky na čtvrt roku pozastavila, protože peníze byly potřeba okamžitě. „Banka se zachovala sprostě. Za ty tři měsíce zaplatíme několik tisíc navíc,“ popisuje majitelka bortícího se domu.

Velkou oporou je pro ni soused, který jí chce pomoci dům zachránit. Po konzultaci s odborníkem zajistil dům podpěrami a vzpěrami. Měl by takto vydržet do jara, než se začne s radikálními opravami. Statik jejich snahu schválil. Bytostně jí ale chybí finanční prostředky.

Dům je zevnitř zajištěn podpěrami.
Zvenčí ho jistí vzpěry.

Všechny vyplavené domácnosti dostaly od státu jednorázovou mimořádnou pomoc, v případě Šárky Jašové Chlebovské 72 900 korun. Před týdnem jim obec darovala dalších 40 000 korun. To ale v tomto případě ani omylem nestačí. „Pořád jsem si myslela, že stát vypíše nějaké dotace na poškozené domy, ať se máme od čeho odpíchnout. Vím, že jsme pojištění a měla by se starat pojišťovna.

Tam jsem nahlásila škodu už v září, jakmile nám šel internet. Předtím nebyl čas, bylo potřeba uklízet tu hrůzu po povodni. Hráli jsme o každou minutu. Prosila jsem pojišťovnu aspoň o nějakou zálohu, abych mohla dům stabilizovat. Technika, který přišel sčítat škody, poslali teprve před dvěma týdny,“ vysvětluje Šárka Jašová Chlebovská.

Pojišťovna se ještě stále nevyjádřila a nevyplatila ani žádnou zálohu. „Tvrdí, že toho mají hodně a jsme složitý případ. Navíc je podle nich dům podpojištěný o 40 %, s čímž ale rozhodně nesouhlasím. Máme dům pojištěný na bezmála 3,7 milionu korun. Pojišťovna si na dálku udělala odhad a tvrdí, že podle tabulek má hodnotu 6,5 milionu, což je nesmysl.

Od začátku vědí, že je z vepřovic. Navíc, vzhledem k tomu, že i základy má z vepřovic, může mít, z mého laického pohledu, hodnotu maximálně 4,5 milionu. Necháme si ještě udělat odhad od nezávislého soudního znalce a budeme trvat na tom, že podhodnocení je nižší,“ předestírá další kroky Šárka. 

Dům je jedním z nejstarších v celé vsi. Podle historických map zde již za Rakouska-Uherska stála dřevěnice a jisté je, že v cihlové podobě existoval už před rokem 1937.

Povodeň nezastavilo nic. Brala ploty a v některých případech i části domů.

Základy se musí vykopat do metrové hloubky, pak se udělá nová základová deska, na ni přijdou nové zdi, včetně nosných. Ty se budou znovu dozdívat až po věnec. Sice to působí tak, že by bylo výhodnější dům nekompromisně zbourat a postavit znovu od základů, ale problémem je výše zmíněná hypotéka.

„Protože domem ručím a mám u banky vinkulaci (omezení dispozičního práva), nechala by si banka veškeré peníze a platila bych dál, přestože by dům již neexistoval. Navíc ani nevím, jestli by nám na tom samém místě dovolili postavit nový dům,“ podotýká Šárka s tím, že už chápe, jak se z lidí mohou stát bezdomovci, kdy z minuty na minutu nemají nic, jen dluhy.

O demolicích se mlčí

Šárčina dcera Natálka, která studuje vysokou školu a po přednáškách chodí na brigády, je pro svou maminku velkou kotvou. „Myslím, že je statečnější než já. Zažila smrt svého otce, takže ta bolest je někde úplně jinde. Dům je pořád jenom majetek. Zvládá to pod heslem ‚hlavně, že jsme zdraví‘. A má pravdu,“ konstatuje Šárka a hlas se jí při tom láme pláčem.

„Kvůli tomu, abych si mohla vzít hypotéku, jsem si při práci dálkově dodělávala vysokou školu, abych měla lepší příjmy. Celý život tvrdě pracuješ, a najednou se ti všechno zbortí a nemáš nic,“ popisuje pocity bezmoci a úzkosti.

Voda dosahovala vysoko. Poničila ale i základy.

Zájem o oběti povodní poklesl stejně rychle jako voda. Zůstalo jen bahno. „Najednou je ticho po pěšině. Myslím, že i ostatním lidem to ale teprve začne – přijdou demolice, vyplavené domy ‚pracují‘, ale mlčí se o tom. Čekání v nejistotě je ubíjející.

Navíc fungujeme pod velkým tlakem. Jen do konce stavu nebezpečí (původně do 13. listopadu, nyní do 13. prosince) nařízenou demolici hradí kraj, později si ji musejí majitelé zaplatit sami. Nám byla naštěstí zatím jen doporučena. Dělily by nás od ní ale nejspíš jen dny nečinnosti,“ upozorňuje Šárka Jašová Chlebovská, podle které budou padat i další domy.

V samotných Branticích šly k zemi zatím dva domy, jeden v jejím těsném sousedství. Následkem povodně se z poloviny zřítil. Ostatní stále vysouší. Spousta z nich má domy z vepřovic, ale většina jen částečně.

Přestože mediální humbuk kolem povodní dávno opadl, pomoc je potřeba stále. Spíš než dobrovolníky, kterých bude v případě Šárčina domu potřeba až na jaře, až se dům začne definitivně opravovat, potřebují teď oběti povodní peníze. Stále je vypsána spousta sbírek zacílených na pomoc konkrétním rodinám.

Financí se totiž mnoha z nich bolestně nedostává. Některé pojišťovny navíc nedostatečně selektují, komu je potřeba pomoci přednostně. „Někomu padá dům, někdo jen potřebuje vysušit sklepy. Moji rodiče jsou u jiné pojišťovny – měli ‚pouze‘ zatopené sklepy, dvůr a garáže, ale už jsou dávno vyplaceni, na rozdíl od nás. Roli přitom hraje každý den a následky mohou být fatální,“ podotýká závěrem Šárka Jašová Chlebovská.

Přestože oprava bude možná dražší než novostavba, nehodlá boj o svůj domov vzdát. K místu, domu i sousedům cítí silnou vazbu, stejně jako její dcera a dva psi. Přes všechny peripetie je nesmírně vděčná za pomoc od státu, obce, dobrovolníků, vojáků a hasičů, a především okolí a přátel. Právě ti založili sbírku na platformě Donio, do které můžete rovněž přispět.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.

Rabování a zneužívání dobroty lidí po povodních: Hyeny a svině za nic nemohou

Rozhovor s Markem Morou: Kvůli škodám z povodní budeme muset upravit letošní rozpočet

Národ věčných nespokojenců a hnidopichů? Povodně ukázaly, že to s námi není tak zlé

sinfin.digital