KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Týden trvalo politickým frakcím v Evropském parlamentu (EP), než schválily všech 26 členů budoucí Evropské komise poté, co 12. listopadu skončilo jejich intenzivní a dlouhé „grilování“. Místo aby europoslanci vyhodnotili každého navrženého eurokomisaře podle jeho schopností a výkonu při slyšení, pustily se politické frakce do vzájemného boje, který neměl se slyšeními nic společného. Odnesly si z něj hodně šrámů, zejména však zdiskreditovaly celý proces schvalování eurokomisařů a poškodily tak v očích veřejnosti jak europarlament, tak Evropskou unii.
Jmenovat eurokomisaře přísluší výlučně vládám členských zemí; parlament pak posuzuje, zda jsou nominované osoby schopné tuto práci vykonávat. Pro prvních 19 kandidátů včetně českého Jozefa Síkely proběhlo slyšení hladce. Kosa padla na kámen při prověrce dvou ze šesti výkonných místopředsedů.
Evropská lidová strana (EPP), v parlamentu zdaleka nejsilnější klub, měla výhrady ke španělské místopředsedkyni socialistické vlády Terese Riberové. Socialisté a liberálové zase k italskému Raffaelu Fittovi z vládní strany Bratři Itálie, která patří do euroskeptické frakce Evropští konzervativci a reformisté (ECR).
Nešlo vůbec o jejich odpovědi týkající se rezortů, které mají mít v komisi na starosti. Na Riberovou si vyšlápli zejména poslanci za španělskou pravicovou Lidovou stranu a ultrapravicovou Vox. Obviňovali ji, že z titulu své stávající funkce nejednala dostatečně rychle, aby zabránila značným obětem na životech při nedávných ničivých povodních ve Valencii. Útočili o to nesmyslněji, že hlavní odpovědnost za pozdní varování obyvatelstvu nese regionální vláda ve Valencii ovládaná španělskou Lidovou stranou.
Někdy se stává, že vnitropolitické problémy té které země vybublají na povrch až v Evropském parlamentu; obvykle se záhy zase vytratí. V tomto případě dal ovšem španělským kolegům za pravdu předseda lidovecké frakce, politik německé CDU Manfred Weber. Rozhodl se tak vyšponovat odpověď na hrozby socialistické a liberální frakce, které požadovaly, aby Raffaelu Fittovi byl odebrán titul „výkonný místopředseda“ komise. Levice i centristé nemínili připustit, aby se takto prestižním oslovením poprvé v historii honosil euroskeptik. Vznikla tak patová situace a nikdo nemínil ustoupit.
Týden trvalo, než se podařilo horké hlavy přimět k rozumu. Předsedkyně komise Ursula von der Leyenová se opakovaně scházela se šéfy frakcí, stejně jako předsedkyně parlamentu Roberta Metsolaová. Nic naplat.
Do debaty se vložili na straně EPP řecký premiér Kyriakos Mitsotakis a také polský Donald Tusk. Z Itálie nabádaly k rozumu někdejší těžké váhy Romano Prodi a Mario Monti. Rozhodné gesto učinil španělský premiér Pedro Sánchez. Šéfce socialistů Iratxe Garcíi Pérezové musel důrazně vysvětlit, že komisaře jmenují vlády a nikdo jiný; Fitto musí projít. Pak bude volná cesta i pro Riberovou. Iratxe Garcíi nezbylo než sklapnout podpatky, i když část socialistických poslanců, zejména Francouzů, do poslední chvíle vzdorovala.
Byly tam ještě drobné úskoky sem a tam; čekalo se například, zda Riberová úspěšně zvládne středeční interpelaci ve španělském parlamentu. Což se stalo. Představení komplikoval případ maďarského Olivéra Várhelyiho, jehož zamítnutím by byli mnozí rádi potrestali Viktora Orbána. Jenže jim došlo, že by tím nadělali víc škody než užitku, protože maďarský premiér by velmi pravděpodobně zdržoval jmenování nového kandidáta, a tudíž ustavení celé komise. A užil by si to. Poslanci navrhli částečné osekání Várhelyiho pravomocí (zdravotnictví a pohoda zvířat); závisí na šéfce komise, zda s tím bude souhlasit.
Po středeční shodě čeká novou Evropskou komisi formální schválení plénem Evropského parlamentu příští středu ve Štrasburku. Normálně by ji měli podpořit lidovci, socialisté a liberálové, kteří po týdnu hádanic uzavřeli jakousi dohodu. Jenže část socialistů je velmi rozladěna; mohli by hlasovat proti, stejně jako Zelení, kterých se velmi dotklo, že nebyli k jednání přizvaní.
Naopak lze předpokládat, že pro bude část ECR, možná i její členové za ODS. Komise bude velmi pravděpodobně schválena, ale může se stát, že dostane méně hlasů než její předsedkyně 18. července, kdy pro ni hlasovalo 401 poslanců a 284 bylo proti. Až parlament komisi jako celek posvětí, bude se moct dát do práce od 1. prosince.
Je třeba si zvykat na nové rozložení sil v EP
Hodně sil stálo v noci na dnešek dolaďování písemné dohody mezi lidovci, socialisty a liberály, v níž si slíbili, že jejich „proevropská“ koalice bude pokračovat. Tedy že bude všechno jako dřív, kdy tyto tři kluby, sem tam s pomocí Zelených, v podstatě rozhodovaly v Evropském parlamentu o všem, jelikož měly dohromady pohodlnou většinu. Dokument však nikterak nezakazuje Weberovi, aby v případě potřeby nehledal spojence nikoli nalevo, ale napravo. Takže má-li tato trapná epizoda vítěze, je jím právě on.
Socialisté a liberálové, stejně jako zelení si jen obtížně zvykají na nové rozložení sil v Evropském parlamentu po květnových volbách. Disponují zajisté nadále společně s lidovci „proevropskou“ většinou; pokud se však to či ono pravici nelíbí, může vytvořit alternativní většinu se zmíněnými konzervativci a také se všemi nebo aspoň s částí Patriotů pro Evropu, vesměs z populistických a národoveckých stran. Ti jsou dnes třetím nejsilnějším politickým klubem, hned po lidovcích a socialistech.
Také si to už minulý týden vyzkoušeli, když společně prosadili změny do návrhu zákona o ochraně tropických lesů. Ukazuje se, že „sanitární kordon“ kolem protievropské „krajní pravice“, o kterém se socialisté, liberálové a zelení tolik namluvili, nebude vůči ECR fungovat vůbec a vůči Patriotům jenom někdy. A že s takovým vývojem počítá nejen Manfred Weber, ale že je s ním srozuměna i Ursula von der Leyenová.
Oba dobře vědí, že tato nová realita se v příštích čtyřech letech nezmění, naopak bude posilovat. Vědí, že v řadě členských států včetně Česka mohou přijít k moci strany, které budou mít své poslance nejen mezi konzervativci z ECR, jako dnes česká ODS či Bratři Itálie, ale také mezi Patrioty. Zatím se k nim z vládních stran hlásí jen maďarský Fidesz, ale průzkumy dávají do budoucna dobré domácí vyhlídky i dalším, včetně českého hnutí ANO Andreje Babiše či francouzského Národního sdružení.
Pro vlády členských zemí zasedajících v Radě EU, což je jedna ze tří klíčových unijních institucí, by tato epizoda měla být ponaučením, že Evropský parlament mívá tendenci žít politickým vlastním životem, dosti vzdáleným od každodenních starostí Evropanů. A že jeho politické hrátky mohou být nebezpečné, pokud by se mu dál vyklízelo pole a poskytovaly nové kompetence. Dokud bude Evropská unie převážně mezivládní organizací, jen s některými nadstátními prvky, musí v ní hrát první housle vlády členských zemí a jejich lídři. Pedro Sánchez měl pravdu.
Mezi institucemi EU panuje sofistikovaná a křehká rovnováha, jinak systém nefunguje. Evropská komise je mocný nadnárodní orgán, je však složena z dočasně dosazených národních politiků, což ji drží při zemi. Evropský parlament má značnou legitimitu jako přímo volený zastupitelský sbor, nepřísluší mu však právo zákonodárné iniciativy a o schvalování legislativy se dělí s Radou EU. Bez ní, tedy bez vlád členských zemí, se v EU nemůže nic důležitého stát. A také se nestalo. Parlamentní politické frakce si mohly tuto ostudu, která k ničemu nevedla, docela snadno ušetřit.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
