KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropský parlament dnes schválil návrh průlomového nařízení – půjčku Ukrajině ve výši 35 miliard eur, které budou spláceny z úroků generovaných ruskými aktivy v evropských bankách. Peníze má mít ukrajinská vláda k dispozici do konce roku. Je to konečně jedna dobrá zpráva na pozadí stále vlažnějšího postoje západních politických lídrů k ukrajinské snaze odvrátit ruskou agresi a zachovat svrchovanost, ale zejména k touze obnovit územní celistvost napadené země.
Prezident Volodymyr Zelenskyj přijel minulý týden do Bruselu s prosíkem v podobě „vítězného plánu“ – už jeho označení možná leckoho irituje, obsah však má hlubokou logiku: Ukrajinský lídr v podstatě nabízí, že je ochoten uvažovat i o jiných variantách ukončení války než o úplném vyhnání agresora ze všech ukrajinských území, pokud se mu dostane bezpečnostních a politických záruk, včetně jasného příslibu členství Ukrajiny v Severoatlantické alianci.
Argumentuje, že pokud bude Západ dál váhat s naprostou vojenskou podporou, musí aspoň poskytnout Ukrajincům naději, aby měli proč a za co bojovat.
Zelenskyj dopředu počítal s tím, že svůj plán předloží na schůzi nejvyšších evropských politiků s americkým prezidentem Joem Bidenem v Ramsteinu. Jenomže ta se nakonec neuskutečnila, protože Biden musel zůstat doma kvůli hurikánu Milton. Zelenskyj vzal tedy zavděk pozváním na summit evropské sedmadvacítky a „odskočil si“ na souběžnou schůzi ministrů obrany NATO.
Snažil se, přemlouval, působil až podlézavě. Dokonce se pozdravil s maďarským Viktorem Orbánem a potřásl si rukou s Jordanem Bardellou, předsedou vesměs proruských Patriotů pro Evropu v Evropském parlamentu.
Chtěl být co nejkonstruktivnější: Na tiskové konferenci uvedl, že německý kancléř Olaf Scholz „nikdy neřekl ne“ na ukrajinské požadavky – „Nikdy však ani neřekl ano,“ dodal vzápětí.
Hry se slovy, které svědčí o velké zdráhavosti a dialogu hluchých. V Bruselu se Zelenskyj prostě dočkal – vedle obvyklých frází o podpoře a solidaritě – převážně vyhýbavého mlčení.
