KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Je to měsíc, co ukrajinská armáda zaútočila na Kurskou oblast. Poprvé se tak boje přenesly na území, které bylo ruské i před začátkem invaze v roce 2022. Zpočátku se nezdálo, že by šlo o něco mimořádného. Dobrovolnické oddíly už dříve podnikaly občasné výpady na ruské území, ale po několika dnech se zase stáhly. Jak se později ukázalo, situace byla v srpnu jiná a ukrajinská armáda se z ruského území nehodlala stáhnout. Část Kurské oblasti je tak stále pod kontrolou Ukrajinců.
Nutno říct, že reakce ruské veřejnosti na ukrajinský vpád byla velmi uměřená. Rusové se o něj prakticky nezajímali a ani hlasy, snažící se o křečovité srovnání s rokem 1941 a útokem nacistického Německa proti Sovětskému svazu, žádnou velkou odezvu nezískaly.
Podobně ani pokusy tvrdit, že Ukrajinci jsou stejní agresoři jako Rusové, byť o něco populárnější, neměly patřičnou odezvu. Kremlu se však nepodařilo zcela utlumit šok, který ukrajinský útok způsobil – protože ruská propaganda neměla jednotnou linii, kterou by sledovala.
Na jednu stranu byla patrná snaha „vymlčet“ celou událost s tím, že jde o lokální, lehce zvládnutelný problém. Na druhou stranu Vladimir Putin burcoval společnost k většímu zapojení ve válce a poukazoval na rostoucí počty dobrovolníků, kteří se hlásí do služeb ruské armády. Nezmínil už ale, že došlo k výraznému navýšení příspěvků za válčení proti Ukrajině.
Rusové podle všeho válku berou velmi cynicky – část jako možnost si v ní vydělat, zbytek jako něco, co je kdesi v dálce.
Postupem času přišla reakce ze strany oficiální propagandy. Ta se místo výzev k hrdinskému boji snažila ukrajinský vpád do Kurské oblasti ve vnímání ruské společnosti upozadit. Projevilo se to i zákazem (udělení statusu zahraničního agenta) populárního kanálu Nezygar na Telegramu či tlumením aktivity „vojenkorů“.
Ti zvláště v první fázi ukrajinské invaze šířili pochybnosti ohledně ruské připravenosti a celkem oprávněně se ptali, jak je možné, že ve třetím roce války, která jde podle ruské propagandy tak skvěle, provedla ukrajinská armáda útok na ruské území (Rusko sice v roce 2022 připojilo čtyři ukrajinské oblasti na základě „referend“, prakticky nikdo tomu ale nevěří a za ruská území je nepovažuje – pozn. aut.).
Pokud už se o Kurské oblasti informuje, jedná se téměř výhradně o utrpení civilních obyvatel, krutost ukrajinské armády či rabování. Ani to ale není příliš časté, protože takové zprávy zvyšují nervozitu obyvatel, kteří se pak ptají, kde je ruská armáda.
Ruská propaganda zároveň neustává ve zdůrazňování toho, že hlavní boje se vedou na Donbasu, kde Rusové postupují, zatímco v Kurské oblasti jde o izolovaný výpad a směřují tam posily, které situaci vyřeší. Na Východním ekonomickém fóru mluvil Vladimir Putin o „vytlačování Ukrajinců“ z ruského území, byť pohled na mapu žádný takový vývoj nenaznačuje.
Po měsíci již také můžeme disponovat sociologickými údaji, pochopitelně je ale nutné mít na zřeteli ruskou realitu. Podle Levada centra 41 procent z těch, kdo sledují soustavněji zprávy o rusko-ukrajinské válce, mají v případě kurské ofenzivy největší starost o utrpení civilistů (pochopitelně jen ruských). Pětadvacet procent pak znepokojuje samotný fakt, že ukrajinská armáda mohla vstoupit na ruské území.
Na druhou stranu si ale většina Rusů stále zachovává klid. Nervozita společnosti sice vzrostla z červencových 18 na srpnových 24 procent, ale oproti tomu, co země zažila po první mobilizaci, to je stále poloviční číslo.
Pokud něco vzrostlo, je to neochota vést mírové rozhovory. Na druhou stranu, ani předchozí podporu mírovým rozhovorům nebylo radno přeceňovat, protože ve své většině vycházela z toho, že budou splněny ruské požadavky.
Mnohem více na Rusy dopadá ekonomická situace. Dlouhodobě považují za největší problém růst cen a zhoršování své životní úrovně. Kreml si toho je vědom a snaží se sociální smír udržet za každou cenu. Zatímco válku lze opravdu, alespoň prozatím, izolovat na lidi, kteří do ní chtějí jít, popřípadě na marginalizované skupiny (obyvatelé etnických republik, Středoasiaté, vězni, alkoholici atd.), socioekonomická situace hrozí velkými problémy.
Prozatím je spíše zdrojem podpory pro Vladimira Putina a jeho okolí (na vysoké příjmy často dosahovali lidé, kteří by na ně s normální prací nemohli ani pomýšlet), ale v případě jejího zhoršení by se mohla rychle obrátit proti němu.
I proto jsou sankce vůči ruským partnerům a jejich důsledky v podobě odmítání čínských či tureckých bank provádět převody do a z Ruska tolik bolestivé. Ruská výroba sama na vše nestačí, navíc kvalitou se ve většině případů nemůže rovnat ani západním, ani čínským ekvivalentům.
Velkou část příjmů umazala inflace, a to i těm, kdo bojovali proti Ukrajině. Že jde často o lidi, kteří měli už před válkou výrazné charakterové vady, není nutné dodávat. Nyní budou ještě vyzbrojeni zkušeností z války, kde byli téměř beztrestní v tom, co dělali.
První čísla od zahájení ukrajinského útoku na Rusko tak ukazují relativně vlažnou reakci ze strany běžných Rusů. Pro ně se válka stala rutinou a ani snahy vyburcovat celonárodní hněv nepadly na příliš úrodnou půdu.
Došlo sice k určitému nárůstu hlasů odsuzujících Ukrajinu či požadujících válku až do vítězného konce, ve většině případů ale Rusy daleko více zajímá jejich ekonomická situace. Tam se zatím Kremlu daří držet smír, byť poslední čísla ukazují, že nervozita roste. Zda jde o výkyv, jaké už tu byly, či o trend, je otázkou pro další výzkumy.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
