Předpověď pro rakouskou ultrapravici: Dopadne to jako vždy, totálním fiaskem

Poté, co německá ultrapravicová AfD uspěla v Německu v zemských volbách v Durynsku a Sasku, se v celé EU s velkým napětím očekává na konci září výsledek rakouských parlamentních voleb. Průzkumy totiž předpovídají poměrně jasné vítězství rakouské ultrapravicové strany Svobodných (FPÖ) v čele s Herbertem Kicklem. Ten by se mohl – teoreticky – stát rakouským kancléřem.

Už dnes se objevuje řada varovných komentářů, co by se dělo, kdyby... Kdyby „proruská, protimigrační a antisociální“ FPÖ převzala v Rakousku vládní odpovědnost a dokonce získala post kancléře. Před účastí Svobodných v rakouském kabinetu varovala i rakouská držitelka Nobelovy ceny Elfriede Jelineková.

Jenže jsou takové obavy opodstatněné? V odpovědi na tuto otázku je třeba se vrátit trochu do minulosti. Náhlý vzestup rakouské FPÖ není ničím novým, právě naopak – opakuje se v pravidelných cyklech, podobně jako strmé pády této strany. A scénář je vždycky stejný.

FPÖ se dostane do vlády, pak se ale objeví stranický skandál. První, druhý, třetí... obvykle spojený s podivným financováním strany i jejích představitelů, a následuje vnitrostranický rozkol, odchod z vlády a strmý pád preferencí.

Bylo to tak za bývalého předsedy FPÖ Jörga Haidera, jeho nástupce Heinze Christiana Stracheho a nebude tomu takřka jistě jinak ani za současného šéfa Svobodných Herberta Kickla.

Ten už před volbami čelí obvinění z účasti na špionážních skandálech spojených s Ruskem. A otázkou zůstává, co na něj vyplave po případném vítězství ve volbách.

Jenže rakouští voliči jako by opakovaný scénář pádů a vzestupů FPÖ nebrali v úvahu. 

Za Jörgem Haiderem, který byl také korutanským hejtmanem, zůstaly ve vytunelované zemské bance Hypo Alpe Adria dluhy ve výši kolem 11 miliard eur (297 miliard korun), dodnes splácené rakouskými daňovými poplatníky. Korutany kvůli tomu málem jako první středoevropský region vyhlásily bankrot.

Také Haiderův nástupce Strache se nevyhnul finančním skandálům, které vedly k pádu celé rakouské vlády. 

Podobný je i osobní vývoj obou bývalých lídrů FPÖ. Haider, který v roce 2008 zemřel při autonehodě, se předtím rozhádal se spolustraníky a založil konkurenční spolek BZÖ. A naprosto stejně to před čtyřmi lety udělal i Strache.

Přesto má pro některé Rakušany značka FPÖ takové kouzlo, že když se rakouští ultrapravičáci oklepou se skandálů a vymění lídra, velmi rychle se znovu dostanou na výsluní. Ani na tom by nebylo až tak moc divného, kdyby politika rakouské ultrapravice měla nějaký reálný efekt. Ale ona nemá.

Haider, Strache i Kickl založili svůj program na slibu radikálního omezení migrace, omezení islamistických tendencí, krácení sociálních dávek. Ze svého programu ale poté, co se dostali do vlády, nic podstatného neprosadili nebo nestihli prosadit. A to se opakuje pořád dokola.

Přesto voliči rakouským ultrapravičákům za čas vše odpustí. Včetně toho, že za ně musejí splácet dluhy, a znovu jim ve volbách dají důvěru. Jako by přitom ani nečekali, že to, co ultrapravičáci slibují, také splní. Nikdy nic nesplnili.

Dokonce se nabízí myšlenka, že ani voliči FPÖ ve skutečnosti nechtějí, aby strana splnila svůj volební program. Vzhledem k minulým zkušenostem tomu nemohou věřit a nepovažují to za reálné. 

Ale možná se to (někomu) hezky poslouchá a je ochoten za to špičkám FPÖ nabídnout na čas štědře placené vládní angažmá. Jiné vysvětlení opakovaná renesance rakouské ultrapravice nemá.

Jedna věc je každopádně jistá už dnes: Všichni ti, kteří se obávají následků možného vládnutí FPÖ v Rakousku, dělají chybu, když se jako nobelistka Jelineková snaží své spoluobčany od této volby odradit. 

Preference rakouských ultrapravičákům se evidentně nejlépe snižují tím, když se nechají vládnout. Když Kickl ve volbách zvítězí, takřka jistě to stejně jako v případě Haidera a Stracheho bude znamenat i začátek jeho rychlého pádu. A stejně tak i začátek hledání dalšího Kickla.