Rakousko řeší špionážní skandál, který nemá obdoby. Nitky vedou k potomkovi českých přistěhovalců

Na tom, že se rakouská FPÖ před válkou dlouhodobě stavěla do role obhájkyně ruského režimu Vladimira Putina, není nic tajného. Už v roce 2016 uzavřeli Svobodní se stranou Jednotné Rusko dokonce oficiální dohodu o spolupráci.

Ta měla mimo jiné za cíl „výměnu zkušeností v legislativní činnosti“ nebo „upevnit přátelství a vychovávat mladou generaci v duchu vlastenectví a nadšení pro práci“.

Současný předseda strany Herbert Kickl sice po zahájení ruské invaze na Ukrajinu smlouvu podle svých slov „neprodloužil“, čímž údajně pozbyla platnost, ovšem pověsti Putinových přisluhovačů se tím Svobodní nezbavili. FPÖ je v Rakousku politickými konkurenty opakovaně obviňována, že přímo přijímala nebo ještě přijímá peníze z Ruska.

A není divu. Nadstandardní vztahy s Ruskem udržoval už Kicklův předchůdce Heinz-Christian Strache. Ten v roce 2019 jako vicepremiér odstoupil z vládních i stranických funkcí po zveřejnění kompromitujícího videa, na němž při dovolené na ostrově Ibiza nabízí domnělé neteři ruského oligarchy za peníze do stranické pokladny přístup ke státním zakázkám.

Ke spekulacím o tom, že rakouští ultrapravičáci fungují jako Putinova „pátá kolona“ v EU, přispěla lví měrou i bývalá ministryně zahraničí za FPÖ Karin Kneisslová, která v roce 2018 pozvala Vladimira Putina na svou svatbu a přijala od něj nákladný dar. Po kritice tohoto kroku se přestěhovala do Ruska, kde dnes otevřeně působí jako ambasador současného ruského režimu.

Všechny skandály, spojené s nadstandardními vztahy FPÖ s Ruskem, však představují slabý odvar proti tomu, co se v Rakousku řeší nyní. A to právě v době, kdy Svobodní pod vedením Kickla s přehledem vedou všechny předvolební průzkumy a v zářijových parlamentních volbách mají reálnou šanci na vítězství.

Jenže Herbert Kickl, který se předem prohlašuje za nového „lidového kancléře“, má vážný problém. Čelí totiž špionážnímu skandálu, který nemá v moderních rakouských dějinách obdoby a v jehož středu figuruje rakouský finančník s českými kořeny Jan Maršálek. 

Tento potomek českých přistěhovalců do Rakouska se měl podílet na jednom z největších světových účetních podvodů, který vedl v roce 2020 k insolvenci a pádu německé společnosti Wirecard.

Maršálek, který je v současné době na útěku a podle všeho se skrývá v Rusku, je ale zároveň důvodně podezřelý, že pomáhal shánět ruským tajným službám důležité kontakty a informace v EU, přičemž jeho hlavním působištěm pro tuto činnost bylo Rakousko. A to zejména v období let 2017 až 2019, kdy byl rakouským ministrem vnitra právě Herbert Kickl.

Podle vyšetřovacích spisů, které unikly do médií, budovalo Rusko v Rakousku pomocí Maršálka a jím kontaktovaných agentů rakouské tajné služby jakousi „stínovou zpravodajskou službu“, která s pravomocemi pravé zpravodajské služby sháněla informace Rusům.

Hlavními aktéry této kauzy mají být bývalý tajemník ministerstva zahraničí Johannes Peterlik a tajný agent Egisto Ott. Peterlik je mimo jiné obviněn z toho, že dal Maršálkovi přísně tajný vzorec na ruskou nervovou látku Novičok, kterou nohsledi Vladimira Putina v roce 2018 ve Velké Británii málem zabili bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dceru. Chemický vzorec byl nalezen i v Ottově mobilu.

I některé další okolnosti rakouského špionážního skandálu by se přitom mohly stát námětem pro hollywoodský film. Třeba to, jakým způsobem se Rusové dostali k citlivým informacím v mobilech některých vysoce postavených představitelů rakouského ministerstva vnitra.

Předmětné mobily měly v roce 2017 „spadnout náhodou do vody“ během výletu na kánoích, v jedné z nichž seděla tehdejší ministerská úřednice a manželka dnešního rakouského kancléře Katharina Nehammerová. Podle vyšetřovacího protokolu se „příliš houpala“.

„Mobilní telefony byly vyloveny z vody, ale nebyly odeslány k vysušení oficiální cestou, nýbrž se dostaly přes Egista Otta k ruské tajné službě,“ řekl INFO.CZ linecký novinář Manfred Maurer, který se kauzou dlouhodobě zabývá.

Podle Maurera nasvědčuje řada indicií tomu, že Herbert Kickl coby ministr vnitra minimálně věděl o tom, co se v tajné službě děje a jakou úlohu hraje Jan Maršálek. 

Předsedkyně rakouské strany Zelených Sigrid Maurerová proto Kickla označila za muže, který „není žádným budoucím lidovým kancléřem, ale naopak zrádcem Rakouska ve prospěch Ruska“. 

Podobně vyzývají předsedu FPÖ k objasnění jeho úlohy ve špionážním skandálu i sociální demokraté nebo hnutí NEOS.

S opatrnou kritikou přicházejí i nyní vládnoucí lidovci. Ti to ale mají složitější v tom, že to byli oni, kdo pomohli Kickla v roce 2017 dosadit do koaliční vlády lidovců a FPÖ. 

„Kickl samozřejmě jakékoli podezření odmítá a zatím neexistují ani žádné přímé důkazy o spojení mezi Maršálkem a Kicklem. A to i přesto, že byl Maršálek na ministerstvu vnitra v době Kicklova působení často k vidění,“ uvedl Manfred Maurer.

Také z předvolebních průzkumů zatím rozhodně nevyplývá, že by Kicklovi špionážní aféra nějak ublížila. Jeho FPÖ v průzkumech i nadále vede a Kickl tak má stále šanci stát se na podzim novým rakouským kancléřem. 

Samozřejmě se nabízí otázka, jak by mohla rakouské volby ovlivnit případná výpověď uprchlého Jana Maršálka. Pokud ale skutečně Kickl má nějaké vazby na ruské tajné služby nebo se jakkoliv angažoval ve prospěch Ruska, byli by Rusové sami proti sobě, kdyby na něj vytáhli před volbami nějakou „špínu“. Nikdo si totiž zřejmě nepřeje Kicklovo vítězství v Rakousku víc než Vladimir Putin.