Boj o rekonstrukci tváře Jana Žižky graduje, řeší se už i v Brazílii

O tom, že značná část českých archeologů nesouhlasí s takzvanou aproximací Žižkovy podoby, prezentovanou mezinárodním týmem pod vedením geodeta Jiřího Šindeláře, jsme už psali. Spor ale neskončil a nekončí. Naopak začal gradovat.

Archeologický ústav Akademie věd ČR zjevně považuje údajnou manipulaci s vědeckými fakty při „dotváření“ obličeje Jana Žižky za natolik závažnou, že k tomu vydal velmi obsáhlé oficiální prohlášení. A to i v angličtině.

Druhá strana sporu zase považuje za manipulativní vyjádření Archeologického ústavu a obviňuje ho z podjatosti. Jednomu ze spoluautorů aproximace Žižkova obličeje, Brazilci Cícero Moraesovi, se dokonce podařilo přenést celý spor i do brazilského tisku, čímž se boj o Žižku dostává na mezinárodní pole.

To, co Archeologický ústav týmu kolem geodeta Jiřího Šindeláře vytýká, je zejména fakt, že autoři aproximace ve snaze o mediální pozornost prezentovali údajnou Žižkovu podobu jako výsledek pečlivé vědecké práce. Místo toho se ale podle nich jedná jen o iluzi, která s vědou nemá nic společného. 

V článku s názvem „Kde končí věda?“ archeologové tvrdí, že nelze vytvořit věrohodnou podobu člověka pouze z horní části lebky (kalvy), přičemž i ta byla nalezena v Čáslavi v několika kusech. A ještě přitom není úplně jisté, zda skutečně patřila Žižkovi.

I kdyby se ale jednalo o část lebky slavného vojevůdce, s lebkou bez obličejové části a „slepenou“ z několika kusů údajně vůbec není možné určit, jak Žižka ve skutečnosti vypadal. „C. Moraes a jeho tým vytvořili živě působící obraz průměrného středoevropského muže s obecnými metrickými vlastnostmi založenými na silně deformovaném úlomku lebky nepotvrzeného původu. Takový závěr práce by média pravděpodobně nepřijímala se stejným nadšením, jako autory prosazované závěry,“ píše se v závěru prohlášení Archeologického ústavu ČR.

Geodet Jiří Šindelář, který projekt aproximace Žižkovy podoby podle svých slov sám financoval a řídil, však s takovou kritikou striktně nesouhlasí. Metoda, s jejíž pomocí tým dotvořil obličejovou část lebky, se podle něj už úspěšně používá v medicíně a není tedy nevědecká.

„Oponenti jen zkoušejí naši trpělivost a stále opakují již vyvrácené nepravdivé výroky. Naštěstí mám čas, odhodlání, čisté svědomí a dost prostředků na to, abych v boji za pravdu a očistu týmu i poctivé práce řady lidí vytrval do samotného konce,“ napsal mimo jiné Šindelář.

Ještě ostřeji zareagoval na kritiku Archeologického ústavu další člen týmu, brazilský 3D designer a specialista na počítačové rekonstrukce obličejů Cícero Moraes. V odpovědi na kritiku sepsal jedenáctistránkovou polemiku, v jejímž závěru napadl Archeologický ústav, že „špiní historii Akademie věd“. Podle Moraese se totiž chová spíše jako „nějaký bulvární portál než jako instituce, která by měla propagovat a podporovat vědu“.

Popis sporu mezi Moraesem a českým Archeologickým ústavem se nedávno objevil i v jednom z největších brazilských magazínů Aventuras na História pod titulkem: „Brazilec vrací úder kritikům rekonstrukce obličeje českého národního hrdiny“.

Aby to nebylo tak jednoduché, je třeba připomenout, že členy týmu, který vytvářel aproximaci Žižkova obličeje, byli i ředitel Husitského muzea v Táboře Jakub Smrčka a známá archeoložka Zuzana Thomová z Jihočeského muzea. Nejde tedy jen o spor mezi profesionálními archeology a těmi, kdo se o archeologii zajímají pouze jako nadšení laici z jiných oborů.

I Thomová, která se podle svých slov podílela především na rešerši informací o věrohodnosti původu lebky, záměr představit údajnou přibližnou podobu Jana Žižky hájí. „Za kritikou ze strany Archeologického ústavu vidím osobní animozitu některých lidí vůči Jiřímu Šindelářovi,“ řekla INFO.CZ Thomová.

Někteří zastánci práce týmu Jiřího Šindeláře argumentují i tím, že mnozí čeští archeologové kritizují aproximaci podoby Jana Žižky či dříve svaté Ludmily, ovšem jiné podobné aproximace v zahraničí jim nevadí. Například bioarcheolog Jaromír Beneš z Jihočeské univerzity ale takové tvrzení odmítá. Pokud podle něj vědci v zahraničí rekonstruují podobu nějaké historické postavy, používají jiné, věrohodnější metody i závěry.

Jako příklad může údajně sloužit loňská aproximace lebky, patřící lidskému druhu Homo heidelbergensis, nalezené v jeskyni Petralona v Řecku. Lebka s odhadovaným stářím mezi 150 až 250 tisíci lety měla obličejovou část, ale chyběla jí spodní čelist. Proto jí řečtí vědci doplnili na základě dat z čelisti stejného druhu z Maueru u Heidelbergu. „Na základě přesných dat, které jsou na požádání dostupné, vytvořili typovou podobu hominida,“ řekl INFO.CZ Beneš.

Autoři však podle něj na rozdíl od autorů aproximace Žižkova obličeje vůbec netvrdí, že jde možnou podobu konkrétního jedince. K určité individuální podobě se, jak tvrdí Beneš, přiblížil britsko-egyptský tým při pokusu rekonstruovat vzhled faraona Ramesse II., a to na základě velmi přesných skenů pomocí CT nejen kostí, ale i měkkých tkání zachovaných díky mumifikaci.

Pokusili se také o simulaci „stárnutí“ faraona od přibližného věku 45-90 let. „Výše zmíněné aproximace a rekonstrukce ale byly umožněny díky zachování kompletní obličejové části, v případě faraona i měkkých tkání,“ vysvětlil pro INFO.CZ Beneš.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.