KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Nepatřím k těm, kdo kritizují Českou televizi. Až na jednu výjimku – vůbec nechápu, proč ČT dává tak velký prostor nejrůznějším finančníkům, kteří jen půjčují nebo přesouvají peníze jiných lidí. Veřejnoprávní médium by asi nemělo poskytovat neplacenou reklamu firmám, které v otázce nakládání s penězi můžou radit lidem přesně to, co jim právě vyhovuje.
Když v Česku zmokne pšenice nebo hrozí neúroda, je naprosto pochopitelné, že se redaktoři ČT vydají vyzpovídat zemědělce. Stejně tak se asi nikdo nediví, když veřejnoprávní televize kvůli zvyšování cen v hospodách vyzpovídá hospodské. Ovšem otázka, proč ČT v případě nějakého rozhodnutí České národní banky nebo zveřejnění nějaké ekonomické statistiky začne na obrazovku hromadně svolávat zástupce soukromých investičních/finančních společností, mi přijde přece jen složitější.
Jakmile se pohnou úrokové sazby či statistici zveřejnění ekonomickou prognózu, vedle redaktorů a politiků obsadí okamžitě místa ve studiu různí zástupci velkých bank nebo soukromých společností ze světa financí.
A víte proč? Nenabízí se jiné vysvětlení než takové, že všem těmto lidem neleží na srdci nic jiného než blaho daňových poplatníků. Ochotně okomentují, co se na finančním trhu či obecně v ekonomice vlastně stalo, kdo je viník, jak z toho ven a čeho se do budoucna vyvarovat. Ale také co dělat s penězi, pokud člověk nějaké má a nechce o ně přijít.
Z toho pohledu se vlastně neustálé svolávání různých finančníků do ČT jeví jako bohulibá služba. Problém je v tom, že ti, které veřejnoprávní médium podle neznámého klíče zve ke komentování ekonomických událostí, sami nic nevytvářejí. Jsou zcela závislí na tom, kolik lidí jim svěří své peníze, aby je mohli někomu jinému půjčit (či je investovat) a něco jim z toho zbylo.
Nejde o nic odpudivého, finančnictví je běžnou a nutnou součástí ekonomiky, ovšem rozhodně ne tou, která by měla mít od veřejnoprávního média potvrzenou jakousi legitimitu „patentu na rozum“ v ekonomických otázkách.
Úspěch těch, kteří půjčují peníze nebo spravují prostředky jiných, totiž vůbec nemusí být přímo úměrný zdravému růstu hospodářství, někdy to může být přesně naopak. Ukazují to hypoteční a finanční krize stejně jako třeba podnikání některých finančních institucí v oblasti půjček pro chudé a následného vymáhání dluhů.
Koho jiného by měla ČT zvát ke komentování ekonomických a finančních témat než experty z privátního sektoru? Odpověď je jednoduchá – nikoho.
Vůbec to přitom neznamená, že by všichni ti finančníci, kteří prakticky pořád „okupují“ ČT, měli ve všech případech nekalé úmysly a chtěli si svými radami jen přihrát klienty. Důležité ale je, že veřejnoprávní médium poskytuje vybrané části firem z oblasti finančního poradenství zdarma jakousi „auru“ serióznosti, která je velmi snadno zneužitelná.
Zvláště v době, kdy stovky poradců „zvoní v Česku na zvonky“, aby lidem nabídli ty vůbec nejvýhodnější investice a půjčky. A kdo jiný by to měl s lidmi myslet poctivě než ten, kdo radí v České televizi.
Každý si samozřejmě může položit otázku, koho jiného by měla ČT zvát ke komentování ekonomických a finančních témat než finančníky z privátního sektoru. Odpověď je jednoduchá: nikoho.
Jestliže veřejnoprávní televize nedokáže najít v akademické či jiné sféře osobnost, která by fundovaně a přitom nezávisle okomentovala ekonomické otázky, pak ať místo dokola se opakujících komentářů finančníků raději pouští písničky nebo Panenkovu penaltu z Bělehradu. Pořád je to lepší než využívání obrazovky veřejnoprávního média k bezplatné prezentaci obchodníků s penězi.
