V dnešním, už 47. díle Reaganovy Ameriky si, nikoli poprvé, ukážeme, jak zásadovým člověkem 40. prezident Spojených států byl a jak důležité pro něj bylo dodržet slovo dané přátelům, i když mu mohlo uškodit v jeho politické kariéře. Řeč bude o Reaganově slibu kancléři Spolkové republiky Německo Helmutu Kohlovi, že spolu s ním u příležitosti čtyřicátého výročí porážky nacistického Německa ve druhé světové válce navštíví vojenský hřbitov v Bitburgu.
O slibu, který americký prezident dodržel, i když se ukázalo, že je na hřbitově pohřbeno i několik desítek příslušníků nechvalně proslulých Waffen SS, a i když se z jeho návštěvy politická opozice a americká i evropská levice pokusily udělat „skandál obřích rozměrů“. Způsob, jakým Reagan složitou situaci zvládl, svědčí o tom, že byl opravdu mimořádným politikem a státníkem.
Spojené státy americké a Německo
Spojené státy americké sehrály za druhé světové války (1939/41–1945) mimořádně důležitou roli nejen při porážce šintoistického Japonska na Dálném východě, ale i při porážce fašistické Itálie v severní Africe a ve Středomoří a při, aniž bych jakkoli umenšoval rozhodující úlohu Sovětského svazu na východní frontě během tzv. Velké vlastenecké války, porážce hitlerovského Německa.
Při poválečné rekonstrukci Německa, při vzniku Spolkové republiky (1949) a při její inkorporaci do některých západních politických, ekonomických a vojenských struktur (Evropské sdružení volného obchodu, NATO, EHS atd.) byla role USA neméně důležitá.
Ze všech těchto důvodů byly Spojené státy a Spolková republika od konce čtyřicátých let k oboustranné spokojenosti spojenci, o čemž svědčily, jako jeden příklad z mnoha, americké vojenské základy na území SRN, jež byly po celou dobu existence terčem až patologické nenávisti ze strany Sovětského svazu a jeho spojenců a ze strany velké části evropské nejen radikální levice a levicových organizací, placených nezřídka Moskvou.
Nejinak k tomu bylo i za vlády Ronalda Reagana (1981–1989), a to tím spíš, že americký prezident s Helmutem Josefem Michaelem Kohlem (* 1930; v čele vlády v letech 1982–1996) k sobě měli poměrně blízko nejen politicky, ale i světonázorově (americký konzervativec a německý konzervativní křesťanský demokrat). Reagan navíc velmi dobře chápal, jak důležitou roli hraje SRN v americké zahraniční politice a v americkém bezpečnostním systému v Evropě a podle toho jednal.
Nejen čtyřicáté výročí konce druhé světové války
Doba nacistické vlády včetně druhé světové války (1933–1945) je drtivě nejtemnějším obdobím moderních německých dějin. Připomenutí konce této éry, k němuž dochází každý rok v květnu, je pro Němce pravidelnou příležitostí k sebereflexi. O letech vlády Helmuta Kohla platilo přirozeně totéž. I to byl jeden z důvodů, proč spolkový kancléř pozval u příležitosti čtyřicátého výročí pádu nacistické třetí říše amerického prezidenta do SRN s tím, že společně navštíví vojenský hřbitov v Bitburgu ve spolkové zemi Porýní-Falc (přibližně padesát kilometrů od Lucemburku), v jehož blízkosti se, jenom pro zajímavost, nacházela vojenská letecká základna Severoatlantické aliance (Spangdahlem Air Base; IATA).
Reagan samozřejmě neměl přiletět do Evropy „jen“ kvůli návštěvě vojenského hřbitova. Předcházet jí mělo jednání vedoucích představitelů zemí G7 v hlavním městě SRN v Bonnu (které nicméně s výročním konce války rovněž souviselo). Pro kancléře Kohla bylo důležité dát uprostřed volebního období (naposledy se volby v „západním Německu“ konaly v roce 1983, další byly na řadě v roce 1987) veřejnosti najevo, že vztahy jeho vlády se západními spojenci, na prvním místě s USA, jsou pevné a že se Němci na své spojence mohou spolehnout.
Kohl seznámil Ronalda Reagana se svým návrhem při návštěvě Washingtonu v listopadu 1984, přičemž zdůraznil, že by společná návštěva padlých mohla být symbolickým uctěním všech obětí druhé světové války a „dojemným gestem, potvrzujícím americko-německé smíření“. Hřbitov Kolmeshöhe v Bitburgu se jevil o to vhodnější, že se nedaleko nacházela již zmíněná americká letecká základna, což dodávala návštěvě na významu. Reagan s návrhem souhlasil, mimo jiné proto, že si Kohla vážil kvůli jeho pomoci s prosazením umístění amerických raket Pershing II ve Spolkové republice, nejen kvůli blízkému náhledu na svět.
V únoru 1984 americká vláda návštěvu prezidenta v SRN definitivně odsouhlasila a mohly začít její přípravy. Problém spočíval v tom, že Němci Američany neinformovali o tom, že je na hřbitově pohřbeno i 49 příslušníků Waffen SS, což navíc nezjistila ani americká inspekční skupina na místě (mimo jiné kvůli tomu, že hroby, a tedy i nápisy na nich byly v té době pokryté sněhem). Návštěva tohoto typu s sebou samozřejmě nesla jistá nespecifikovaná rizika; skutečně vážné problémy ale nikdo neočekával, a proto Bílý dům v dubnu o „akci“ informoval média.
