ANALÝZA STANISLAVA VÍTKA | Navzdory průzkumům, které do poslední chvíle předpovídaly těsný souboj prezidentských kandidátů, vyhrál Trump na celé čáře. Navíc se dle povolebních analýz povedlo republikánům přetáhnout na svou stranu významné množství voličů ze socioekonomických skupin, které tradičně volily demokraty. Ti se v rozporu s původní poučkou wokistické revoluce stávají stále více „bělejšími“, zatímco republikáni „multirasovějšími“. Ale jasné je hlavně to, že napříč společností končí agenda „woke kultury“ – politická, genderová, rasová a kulturní korektnost, prosazovaná s rostoucí urputností ve všech sférách běžného života, už zjevně přerůstá přes hlavu i těm voličům, kteří jí kdysi fandili.
Prohra woke ideologie a přepólování americké politiky
Trump získal na podpoře téměř u všech demografických skupin. Tyto volby převrátily mnoho demografických volebních schémat, kterými si mnozí byli ještě před několika lety zcela jistí.
Navzdory své nevkusné rétorice o hispánských přistěhovalcích, na kterou se zaměřovala média, dokázal Trump způsobit rozsáhlý přesun hispánských voličů směrem k republikánům.
Navíc to i díky tomu (a politice demokratů odtržených od reality) byla velká města, kde republikáni získali oproti svým tradičním výsledkům nejvíce.
Zrudla i velká města. Američané se vzbouřili proti chaosu v ulicích a vymetli progresivisty z radnic
Jeden klíčový trend, který ani tyto volby nezvrátily, je však polarizace vzdělání. Trump byl mezi voliči bez terciárního vzdělání ještě dominantnější než v posledních dvou volbách, zatímco Harrisová získala mezi vysoce vzdělanými voliči zhruba stejně jako před čtyřmi lety Biden.
Americká politika se tak přepólovala a republikáni se paradoxně stali stranou pracujících, zatímco demokraty ovládla „klika ze slonovinové věže“, které se zaměřuje na kupčení se statusem. Zhruba takový popis odpovídá tomu, co předkládá americký sociolog Musa al-Gharbi ve své nové knize We Have Never Been Woke: The Cultural Contradictions of a New Elite (Nikdy jsme nebyli Woke: Kulturní rozpory nové elity) jako tezi woke revoluce v americké politice.
Gharbi vykresluje woke ideology a jejich přívržence jako „kapitalisty symbolismu“. Příslušníci této elity se pak ve školství, v médiích, neziskovkách, korporacích nebo stranických aparátech svými slovy, myšlenkami, obrazy a daty identifikují jako spojenci antirasistických, feministických, LGBTQ+ a dalších progresivních cílů a politik.
Skrze prosazování woke ideologie ale sami aktivně těží z nerovností, které odsuzují, a udržují je, protože jim pomáhají získat větší moc a postavení, často na úkor opravdu marginalizovaných a znevýhodněných. Díky dominanci této ideologie se politici, univerzity a byznys naučili vnímat společenské skupiny jako rasové, pohlavní nebo sexuální clustry, za které prohlásili oprávnění mluvit nikým nevolení zástupci zájmových organizací bez reálné opory v realitě.
To nutně muselo časem vést k vnitřním rozporům – a byznys to pochopil jako první, protože management má před akcionáři odpovědnost za výsledky. Proto se vlna wokismu zlomila a tento politický trend je nyní ve stádiu úpadku.
Zeptejte se taxikáře
Reflexe demokratické strany však zatím nebyla dostatečná. Do poslední chvíle trvala na nesmyslech typu škalutkování hispánců jako Latinx a vymýšlení podivných kulturních politik, které nikoho nezajímají (výmyslu dříve jmenovaných elit, odtržených od reality – což jim aktivně uškodilo), namísto aby se uvěřitelně zaměřili na klíčový problém této voličské skupiny, což je růst životních nákladů.
On big culture war issues, where do Democrats have an advantage with the public? On abortion and guns.
— i/o (@eyeslasho) November 9, 2024
Where do Republicans have an advantage? On everything else. pic.twitter.com/s32okVvxF5
Vedení strany tuto lekci nakonec částečně přijalo, což demostroval skvěle zorganizovaný nominační sjezd strany a proměna Kamaly Harrisové z woke ideoložky v centristku, ale zjevně to bylo příliš málo. A příliš pozdě.
Anekdotickou evidencí budiž moje konverzace s Američany pracující třídy na třítýdenní cestě po severovýchodě USA v době vrcholící volební kampaně, v této tradiční baště demokratů. Harrisová zde sice nakonec zvítězila, ale jen nejtěsnějším rozdílem. Mnoho barmanů či taxikářů, vždy z řad etnických minorit, ji v hovoru se mnou označovalo jako neuvěřitelnou a reprezentující elity místo pracujících.
Když chci v Americe zjistit, kdo vyhraje prezidentské volby, ptám se taxikářů. Ti možná nemají nejlepší pověst nikde na světě, ale na rozdíl od expertů se jim nikdy nestalo, že by preference Harrisové přestřelili o 17 %.
Statistickým důkazem pak budiž Trumpova destrukce tzv. Obamovy koalice, která závisela na mobilizaci menšin demokraty. Podle exit pollů získal Trump nadpoloviční většinu latinskoamerických mužů. Harrisová sice v této demografické skupině vyhrála v poměru 52 % ku 43 %, ale Biden před čtyřmi lety vyhrál v téže skupině v poměru 69 % ku 31 %.
To je rozdíl 17 procentních bodů, navíc za situace, kdy se Trumpova kampaň o hispánské imigraci vyjadřovala jako o „jedu v americké krvi“.
Trump got just 55% of the white vote last night vs 58% in 2020 and 57% in 2016 (vs Romney with 59% in 2012).
— Jake 🇺🇸 (@omni_american) November 6, 2024
Harris won 43% of the white vote, matching Obama in 2008 but less than Bill Clinton in 1996 (44%). Among whites, she outdid Hillary (37%) and Biden (41%).
Whatever this… pic.twitter.com/TmeihIXFLh
Trump podle všeho také získal i nezanedbatelný počet černošského obyvatelstva, ačkoli to zůstává nadále nejpevnějším opěrným bodem demokratů.
Kampaň Harrisové se navíc snažila vybudit vlažný zájem černošských voličů o volby tím, že nasadila Baracka Obamu, aby „svým lidem“ povýšeně vynadal, že jsou k Harrisové málo vřelí a váhají s její podporou. Implicitní sdělení bylo, že Afroameričané Harrisové nějakým způsobem dluží svůj hlas právě kvůli její rase.
Strana s heslem „věřte vědě“, pokud jde o klimatické otázky, je zjevně lhostejná k hojným vědeckým výzkumům dokazujících, že pokusy přimět lidi k politickému chování pomocí vyvolávání pocitu provinilosti nebo hanby obvykle vyvolávají zcela opačnou reakci.
