Nejmocnější povládne s nejbohatším: Jak Trump s Muskem pokořili liberály ze skleněné věže

Porážka v amerických prezidentských volbách se bude demokratům a jejich liberálním voličům vstřebávat těžce. Stejně těžce se jim bude hledat řešení ven z krize. 

Mohou jedině doufat, že Trump se během druhého prezidentského období znemožní a příští demokratický kandidát, například stávající kalifornský guvernér Gavin Newsom (jenž se bude moci v příští volební kampani marketingově opřít o olympiádu v Los Angeles), tyto chyby využije.

Jednoduché to však nebude, protože výsledek posledních amerických voleb není ani tak vítězstvím Trumpa jako právě porážkou liberálů. Kvůli své přezíravosti prohráli s člověkem, který – mimo skupinu nadšených podporovatelů – v širokých vrstvách Američanů příliš velké sympatie nebudí.

Ve svém prvním období sice dosáhl významných úspěchů v zahraniční politice (což mu přiznávají i kritici), nicméně to zas Američany tolik nezajímá. Zvolili si muže, který po útoku jeho příznivců na Kapitol vypadal před čtyřmi lety jako politická mrtvola – a to i pro členy vlastní strany.

Zvolili si muže, o němž se dá asi jen stěží říct, že ztělesňuje konzervativní hodnoty republikánské strany, a to jak v soukromém, tak ve veřejném životě. Muže, který byl usvědčen z několika trestných činů, proslul pomstychtivostí a chaotičností, stejně jako okázalým ignorováním standardů a zvyklostí politického života. Přesto mu většina Američanů dala přednost před kandidátkou demokratů.

Pohled na demokraty po volební porážce byl dosti výmluvný. Kamala Harrisová, obklopena svými věrnými se zarudlýma očima, vystoupila s jistým opožděním na washingtonské Howardově univerzitě a prohlásila, že bude dál bojovat za své ideály. Bohužel už nespecifikovala, jaké ideály konkrétně to jsou. 

Ať jsou jakékoli, Američané podle všeho chtěli konkrétní politiku, ne vzletné řeči z univerzitního kampusu. A přesně to jim nabídl Donald Trump.

Soudě dle komentářů na sociálních sítích, pro mnohé Trumpovy příznivce byl pohled na tento snímek zadostiučiněním. Ti, kteří všechno věděli vždy nejlíp a kteří přesně věděli, jak by ostatní měli měnit své životy, tu najednou stáli v slzách, bezradní a opuštění.

V demokratické straně propadla panika a vzájemné osočování, hlavně obviňování Joe Bidena z toho, že odstoupil příliš pozdě. Je pravda, že Biden ke konci působil zmateně a zoufale – nicméně jako jediný z demokratů dokázal Trumpa porazit.

Současná situace však byla taková, že by nad Trumpem patrně nevyhrál z demokratického tábora nikdo. Bidenova administrativa byla slabá, vnitřně i zahraničně. V zahraniční politice si nedokázali demokraté poradit s žádným problémem, doma jim bujela inflace a ilegální imigrace. Kdyby v ideologické zaslepenosti nezrušili Trumpova opatření, mohli se mu vyhnout.

Pravdu patrně mají ekonomičtí analytici, když říkají, že volby rozhodla inflace. Tu demokraté zjevně podcenili. Nebyla to však jen inflace. Byla to odtrženost od života běžných Američanů a jejich starostí. 

Demokratická elita, sestávající z dobře placených a zámožných absolventů prestižních univerzit, žila ve své slonovinové věži a patrně měla za to, že voliči Trumpa odmítnou ze stejných důvodů, z jakých se nad ním pohoršovali oni.

Jenže člověk, který nemá na zaplacení nájemného, případně musí prodávat nemovitost, jelikož už nedokáže splácet hypotéku, má jiné priority. A umělecký dojem z vládnutí nebo kultivovanost projevu rozhodně nejsou na vrcholu žebříčku.

Movitý Trump a nepředstavitelně bohatý Musk rozhodně do skupiny materiálně trpících nepatří. A je otázka, zda jim na nich a) záleží; b) dokáží jim nějak pomoci. Každopádně však dokázali využít jejich starostí a získat jejich hlasy. 

Někdy se i projevený zájem počítá. Navíc Trump – jak už bylo naznačeno výše – přišel s velmi konkrétními a srozumitelnými kroky. Že řadu z nich nebude možné realizovat, to už je věc druhá.

Odvrat od liberálních elit dobře reprezentuje Elon Musk. Kdysi dávno byl veleben jako génius, který světu pomůže od automobilů na fosilní paliva. V minulosti ostatně sám podporoval demokratické kandidáty. Postupně se však jeho romance s liberály vyčerpala. 

Příliš chvály nezískal, když po akvizici Twitteru pustil na síť Donalda Trumpa, vyloučeného předchozím majitelem. Stejně tak si sympatie liberálního tábora nezískal propuštěním značného počtu pracovníků, kteří dbali o společenskou odpovědnost a image firmy – protesty proti tomuto propouštění se z dnešního pohledu jeví jako vrcholně pokrytecké. Sociální sítě prakticky žádné dobro společnosti nepřinášejí – na co tedy usilovat o korporátní odpovědnost?

Komplikovaný vztah měl Musk i s Trumpem. V poslední kampani se však stal jeho největším podporovatelem a hvězdou hnutí MAGA. 

Novináři z liberálních deníků budou mít v následujících čtyřech letech nepochybně hojně příležitostí poukazovat na Muskův střet zájmů – má pracovat pro vládu, přitom s vládou uzavírá řadu pro něj výhodných kontaktů. Stejně tak je angažován v řadě sporů s americkými regulačními úřady.

Ať už vyjde najevo bezpočet příkladů, kdy Musk svého vlivu na prezidenta skandálně zneužívá, jedno je jisté: většinu Trumpových voličů to zajímat nebude. A liberálnímu táboru to další vítězství nepřinese. 

Úspěch mu může zaručit jen to, pokud se demokratičtí politici začnou věnovat skutečným zájmům a starostem svých potenciálních voličů. K tomu – zdá se – mají ovšem zatím daleko.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.