KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Největšími zrádci původních myšlenek komunismu jsou v Česku paradoxně komunisté. Společnost by na ně měla pohlížet jako na extremisty, nikoliv jako na nositele komunistických ideálů.
Češi si připomněli 35. výročí sametové revoluce a KSČM v některých průzkumech voličských preferencí znovu překračuje pětiprocentní hranici – nutnou pro vstup do sněmovny. Souběh těchto informací vyvolává u některých lidí neoprávněnou obavu z návratu myšlenek marxismu-leninismu.
Je to absolutní nesmysl. Ne snad kvůli tomu, že by v dnešní společnosti neexistovaly rovnostářské tendence. Část obyvatel (u nás, stejně jako na Západě) určitě touží po tom, co by se dalo obecně nazvat komunismem, socialismem či nějakou jinou formou totalitního, centrálně řízeného státu.
Těmi, kdo by snad chtěli myšlenky rovnostářství na české politické scéně prosazovat, však rozhodně nejsou čeští komunisté. Právě naopak. Čeští komunisté komunismus v jeho původní podobě zradili.
KSČM v čele s Kateřinou Konečnou má dnes svou nacionalistickou a vlastně i ultrapravicovou rétorikou i preferencemi mnohem blíže k Václavu Klausovi, Okamurově SPD a rakouským a německým nacionalistům z FPÖ a AfD než k nějaké opravdu radikálně levicové straně.
Kateřina Konečná obdivuje amerického prezidenta Donalda Trumpa, který jako by z oka vypadl slavnému „strýčku Samovi“, karikovanému kdysi komunisty jako příklad prohnilého amerického imperialismu. Šéfka KČSM „strýčka Sama“ miluje.
Stejně tak Konečná bojuje proti migračnímu paktu EU, protože existuje nebezpečí, že Česko bude muset přijmout desetitisíce nepřizpůsobivých migrantů, třeba (nedej bože!) až z Afriky.
Pocházím z generace, která si dobře pamatuje, jak socialistické Česko přijímalo africké a arabské migranty, považované za oběti imperiální politiky a válečného štváčství. A do Afriky posílali školáci peníze na fond solidarity.
Navíc KSČM porušuje i jednu z hlavních komunistických zásad, kterou je teze proletářského internacionalismu. Ten, kdo se hlásí ke komunistickým myšlenkám, nemůže z podstaty věci rozlišovat mezi africkým, americkým, izraelským nebo německým „soudruhem“. Je přesvědčen o tom, že „všichni proletáři“ mají jen jednoho nepřítele, kterým je právě světový imperialismus, proti kterému je třeba bojovat.
Komunista, pokud se opravdu hlásí ke komunistickým myšlenkám, nikdy nemůže být nacionalista. Je to protimluv, zrada původních komunistických myšlenek. Současní čeští komunisté jsou přitom výrazně nacionalističtí.
Podobné je to ve vztahu k Rusku. Proč by měla dnes česká KSČM obhajovat nebo relativizovat zločiny válečného zločince Vladimira Putina nebo ruskou imperiální politiku? Jen proto, že Moskva byla kdysi centrem východního komunistického bloku?
Dnes je ale Rusko v jistém smyslu mnohem „kapitalističtější“ zemí než třeba Německo a Francie, o sociálních vymoženostech západní a střední Evropy se může ruským „proletářům“ jen zdát. Čeští komunisté ale paradoxně vidí mnohem většího nepřítele v „socialistické“ západní Evropě než v Rusku, založeném na vykořisťování člověka člověkem.
A tak by se dalo pokračovat dál. Jedna věc je každopádně jistá: Spojovat dnešní české komunisty (sdružené v KSČM) s pravověrnými komunistickými myšlenkami, je úplně mimo místu. Navíc řada komunistů relativizuje zločiny socialistické totality a jejích představitelů. To je projev čistého extremismu.
Zároveň to ale neznamená, že bychom měli Kateřinu Konečnou a její podivný spolek považovat za pokračovatele politiky předlistopadové, nebo dokonce původní KSČ. Nemusíme se ani bát, že se nám jejím prostřednictvím vrátí do poslaneckých řad teze marxismu-leninismu. Většina toho, co dnes KSČM dělá a hlásá, je v přímém rozporu s původními komunistickými idejemi.
Současní čeští komunisté nejsou žádní komunisté. Dávno se měli slova „komunistická“ v názvu své strany vzdát sami, bez nátlaku. A to zkrátka proto, že sice hájí odkaz zakladatelů „komunistického hnutí“ i jejich pozdější zločiny, ovšem jinak nemají s proklamovanými myšlenkami socialismu či komunismu už vůbec nic společného.
KSČM by s její dnešní politikou mnohem více slušely přídomky jako „pročínská, proruská, protievropská, protimigrantská apod.“, ovšem nikoliv komunistická. Kdyby Marx, Engels a Lenin věděli, jaká strana se dnes v Česku zaštiťuje komunismem, nutně by se museli v hrobě a mauzoleu obracet.
