REPORTÁŽ MARKA KERLESE | Za socialismu se přehradě Lipno říkalo moře chudých, dnes je z něj moře bohatých. Přerod Lipna patří možná k nejpřekvapivějším příběhům porevoluční doby v Česku. Otázkou jen zůstává, jak bude tento příběh pokračovat.
K Lipnu mám velmi osobní vztah. A to nejen jako Jihočech, ale také třeba kvůli tomu, že jsem na konci osmdesátých let pracoval jako stálý průvodce na hradě Rožmberk. A byl tedy přímým svědkem nevídaného exodu, který nastal vždycky, když na Lipně začalo v létě pršet.
Jakmile se zatáhlo nebe a spustil se na delší dobu déšť, stovky odborářů s rodinami, trávící dovolenou v podnikových chatách u Lipna, sedly do autobusů a vydaly se hromadně na jihočeské zámky a hrady. Co také jiného, když se na Lipně nedalo koupat a žádná jiná zábava se nenabízela?
Dnes nabízí okolí lipenské přehrady úplně jiný obrázek. Na Lipně je totiž pořád „co dělat“. Přímo v obci Lipno, ale i jinde u přehrady vyrostly stovky bungalovů, apartmánů, apartmánových domů, hotelů doplněných krytými bazény, restauracemi, půjčovnami (snad všeho) a atrakcemi všeho druhu.
Ne každému se takový stavební rozvoj v předhůří Šumavy musí líbit a také nelíbí. Škarohlídi dnes přezdívají Lipnu „jihočeský Hongkong“, někteří aktivisté i místní chataři bojují proti dalším developerským projektům, které podle nich mohou ohrozit kvalitu vody i životní prostředí, část místních obyvatel si stěžuje na vysoké ceny.
I já se v tomto ohledu musím přiznat k určité předpojatosti. Nejsem svým založením zrovna typ, který by chtěl trávit volno v přeplněném Lipně. Nebaví mě cvičit za zvuků dunivé hudby na pláži jako někde v egyptském letovisku, motat se mezi stovkami nemotorných „elektrocyklistů“ a nebo se před hotelem objímat s místním maskotem, lišákem Foxem.
Kdykoliv jsem na nějakém cyklovýletu nucen projíždět přes obec Lipno, jako spráskaný pes se co nejrychleji snažím dostat do nejbližšího lesa a odtud zbaběle poštěkávám na všechny ty postavičky v tmavých brýlích a barevných trikotech, kterých je kolem přehrady dnes všude plno.
Jiná klientela
Na druhou stranu je třeba spravedlivě a sportovně přiznat, že žádného „čundráka“ nikdo nenutí přespávat na Lipně. I v blízkém okolí přehrady zůstává stále přehršel možností, jak se pohybovat v divoké přírodě prakticky bez lidí.
Základem porevolučního úspěchu developerů na Lipně je ale úplně jiná klientela. Jsou to lidé, kteří se sice chtějí pohybovat v přírodě, zároveň ale mít po ruce veškeré civilizační vymoženosti, na jaké si vzpomenou. Nevadí jim ten „lunapark“ uprostřed přírody. Naopak. Jsou rádi, když večer nemusí hrát za deště s dětmi ve stanu prší, ale mohou je poslat na diskotéku, do herny lega nebo aquaparku.
I když se to možná někomu nezdá, Lipno v tomto ohledu (se všemi klady i negativy) předběhlo dobu a stalo se unikátem nejen v Česku, ale i v širším česko-rakousko-bavorském příhraničí. A náležitě toho využívá.
„Jsme tady s dětmi poprvé, ale moji rodiče už tady byli třikrát. Jsme moc spokojení,“ říká mi před hotelem v centru Lipna Melanie Weissenbäcková z rakouského Gmündu. Rodinka se za chvíli chystá na Stezku korunami stromů, která je mimochodem pro rodinu zhruba dvakrát dražší než prakticky stejná stezka v nedalekém bavorském Neuschänau.
Jenže v bavorském parku není na jednom místě bobová dráha, půjčovna kol, lego herna ani aquapark, natož přehrada na koupání. A to, jak se zdá, je pro mnoho zahraničních turistů, včetně blízkých Rakušanů, důležitá deviza, za kterou jsou ochotni si připlatit. V celém rakouském a bavorském příhraničí, včetně národního parku Bavorský les neexistuje podobné středisko, jakým je Lipno.
