KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Německo ode dneška zavádí kontroly na všech svých hranicích. A jelikož hraničí s Polskem, Českem, Rakouskem, Švýcarskem, Francií, Belgií, Lucemburskem, Nizozemskem a Dánskem, může to mít dalekosáhlé účinky. Vládní koalice u moci v Berlíně a zejména pak SPD kancléře Olafa Scholze tak chce předvést voličům, že slyší jejich obavy z přílivu muslimských migrantů do země. Obavy, ze kterých těží zejména krajně pravicová strana Alternativa pro Německo (AfD), jak ukázaly výsledky nedávných voleb ve východních spolkových zemích Durynsku a Sasku.
Provádění hraničních kontrol mezi státy uvnitř EU je v rozporu s ustanoveními Schengenské dohody zaručující volný pohyb mezi státy Unie. Je možné ho zavést jen ve výjimečných, řádně odůvodněných případech a na omezenou dobu. Lze se samozřejmě přít o to, zda současný příliv migrantů do Německa naplňuje kritéria této výjimky, ale podle všeho se na německých hranicích nic neobvyklého neděje a k žádnému ohrožení nedochází.
Zajedno není ani nesourodá německá vládní koalice. Ministryně zahraničí Annalena Baerbocková za Zelené varovala své kolegy ve vládě, aby jednostranně neohrožovali nedávno uzavřenou a těžce vydřenou dohodu o migraci a azylu na evropské úrovni a aby nepodléhali iluzi, že evropské země mohou problém migrace řešit na národní úrovni.
„Migrační pakt“ má především odrazovat lidi z jižního Středomoří, aby se do zemí EU vydávali. Předpokládá vznik uzavřených azylových zařízení, vlastně věznic přímo na hranicích, kde budou žadatelé o azyl čekat na vyřízení svých žádostí. Ti zamítnutí budou okamžitě a bez milosti vyhošťováni. Se zeměmi, odkud přicházejí, se vyjednává, aby migranty braly zpátky.
Převládá nicméně názor, že tato opatření nebudou stačit. Čtrnáct vlád členských států včetně té české podepsalo požadavek, aby EU vyjednala možnost přesunout azylové řízení mimo EU, tedy přímo do zemí, odkud migranti přicházejí, nebo do třetích zemí, kam by byli z EU sváženi. Evropská komise zavřela oči nad memorandem, které s tímto cílem podepsala Itálie s Albánií.
Německý krok může vést ke zhroucení Schengenu
Německo přistoupilo k razantnímu opatření paradoxně v okamžiku, kdy EU konečně letos na jaře dospěla k dohodě o zmíněném „migračním paktu“, který má být ovšem plně aplikován až od roku 2026. Těžko si představit, že se to hladce podaří za situace, kdy nejlidnatější země v srdci EU, hraničící s mnoha dalšími členy Unie a významná křižovatka obchodních cest, začne kontrolovat každé auto a každého člověka na svých hranicích.
Už nyní to vyvolává řetězovou reakci – na německý krok reagují podrážděně Polsko či Řecko, odkud migranti do Německa často přicházejí. Vadí jim, že se s nimi Berlín neporadil, ani je nevaroval. Nechtějí logicky, aby se lidé zastavení na německých hranicích vraceli, i když právě to předpokládá zatím platná Dublinská úmluva o migraci. Rakousko bez obalu oznámilo, že prostě nebude přijímat zpět lidi, kterým Němci nedovolí na společné hranici vstup do země. Nesdělilo však, co s nimi bude dělat.
