KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Jmenování Teresy Riberaové první výkonnou místopředsedkyní Evropské komise vyvolává obavy, že španělská politička, proslulá svým odporem k jádru, se může pokusit zastavit renesanci jaderné energetiky, která se vrací na výsluní od okamžiku energetické krize v roce 2022. Také česká média bijí od úterka na poplach a strachují se, že tato socialistická politička bude tlačit plnou parou Green Deal, ačkoli se všeobecně očekával jeho útlum.
Zatím ovšem nejsou tyto obavy podložené ničím konkrétním. Naopak, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová při prezentaci svého „kolegia“ v úterý jmenovala konkurenceschopnost ekonomiky a vnější bezpečnost za dvě hlavní priority svého funkčního období. Připomněla, že před pěti lety byla klimatická změna považována za hlavní hrozbu a evropská politika se tomu přizpůsobila. Dnes se však priority posunuly, ekonomické a bezpečnostní starosti jsou na prvním místě. To však neznamená, že by klimatická změna dál nehrozila a že by se EU měla zříkat Green Dealu.
Riberaová se ve španělské politice vyznamenala rozhodnou podporou obnovitelným zdrojům a odporem vůči jádru. Prosadila obrovské investice do využití solární a větrné energie a zejména odstavení jaderných bloků v zemi do roku 2035. Před dvěma lety také zaníceně, ač neúspěšně, bojovala proti zařazení jádra (a plynu) mezi nízkouhlíkové zdroje v rámci evropské taxonomie.
V budoucí Komisi může najít podporu u nové jmenovaného komisaře pro energetiku Dana Jørgensena z Dánska. Tento muž je strůjcem „dánského zázraku“ v podobě vysokého podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny, a podobně jako Riberaová před třemi lety rozhodně odmítal, aby zmíněná taxonomie zahrnula jádro.
Rozumnější postoj lze naopak očekávat od nizozemského komisaře pro klima Wophe Hoekstry, který nesdílí slabost pro radikální „zelené“ postupy svého předchůdce a krajana Franse Timmermanse. Ale i Timmermans se nakonec sžil se zmíněnou novou tolerancí pro jadernou energii.
Politikové a odborníci ze 14 zemí, které tvoří evropskou „jadernou alianci“, se obávají, aby Riberaová neházela klacky pod nohy probíhající rehabilitaci jaderné energie. Jde mimo jiné o to, aby Komise schvalovala státní podporu jaderným projektům (jako nedávno pro nový reaktor v Dukovanech), a aby se na podporu jádra pamatovalo v kohezních či vědeckých programech financovaných EU či aby mohly usilovat o financování ze strany Evropské investiční banky.
Titul úřadu španělské místopředsedkyně zní „čistá, spravedlivá a konkurenceschopná tranzice“. Pojem Green Deal se v něm nevyskytuje, ani slovo „zelený“. Naopak důraz na „konkurenceschopnost“ je nový a svědčí o snaze prosazovat jen taková dekarbonizační opatření, jaká mají ekonomický smysl.
Jenže Riberaová má vedle tohoto titulu ještě přímou odpovědnost za oblast hospodářské soutěže, což je tradičně jedno z nejsilnějších portfolií v Komisi. Zahrnuje totiž také dohled na oblast státních podpor, tedy schvalování pomoci vlád vlastnímu průmyslu včetně jaderných zařízení.
Francouzi si od úterního rána všímají právě tohoto aspektu a vyjadřují obavy, že by Riberaová mohla škodit. Podle serveru Politico však zároveň ujišťují, že v podrobném popisu práce má i druhý výkonný místopředseda Stéphane Séjourné jisté pravomoci, zejména mu přísluší schvalovat podporu ve strategických sektorech, tedy v bruselském žargonu pro „významné projekty společného evropského zájmu“ (IPCEI).
Podle zmíněného zdroje by to mělo vypadat tak, že Riberaová bude schvalovat státní podpory, ale Séjourné bude rozhodovat o tom, které sektory mají na takovou podporu nárok. A Francii jde o to, aby jaderná energetika byla nedílnou součástí IPCEI.
Podpora jaderné energetice v Evropské unii v posledních letech soustavně roste. Sílí přesvědčení, že bez jádra není EU schopna dosáhnout svých klimatických cílů, tedy zejména bezuhlíkové ekonomiky v roce 2050.
Francie, která vyrábí z jádra 70 procent elektřiny, obnovila výstavbu jaderných elektráren. Stejné rozhodnutí učinila řada dalších zemí včetně Česka. Jaderné elektrárny fungují momentálně ve 13 zemích a produkují asi pětinu spotřeby elektřiny v EU; zmíněná koalice si vytyčila jako metu dosáhnout 50 procent v roce 2050.
Součástí tohoto trendu je také sílící podpora jádra mezi poslanci Evropského parlamentu, a to napříč politickými frakcemi. Při slyšení v jeho výborech – a není zatím stanoveno, které to budou – bude Riberaová čelit nepochybně kanonádě otázek na toto téma.
Pokud by trvala na svém zcela odmítavém stanovisku k jádru, mohl by jí hrozit i odmítavý verdikt, nebo, mírněji, pozvánka na další slyšení. Předpokládejme tedy, že si důkladně uvědomí rozložení sil a náladu v EP (a šířeji v Evropě“) a „poředí své víno“, tedy přizpůsobí své odpovědi – a do budoucna také své počínání – této realitě.
