Město s nádhernou okolní přírodou, Národním parkem České Švýcarsko, Chráněnou krajinnou oblastí Labské pískovce a Českým středohořím. To všechno je Ústecký kraj. Kraj, který se potýká s neuvěřitelným množstvím sociálních problémů – vysokou nezaměstnaností, nízkou úrovní vzdělání, rostoucím počtem vyloučených lokalit, obav z bezpečnosti. A také ignorací ze strany státu.
„Jakákoliv vláda tady byla, nikdo nám nepomohl. Před volbami se každý přijede vyfotit, řekne, jak je to hrozné. A to je vše. Jenže my toho už ztratili víc než dost. A teď chceme pomoc, jako my pomáhali státu,“ říká razantně Yveta Tomková, starostka městského obvodu Ústí nad Labem Neštěmice, která se sama často ptá, proč zrovna sever Čech stát hodil přes palubu.
Vystavíme státu účet!
„Sociální politika státu nám nepomáhá, likviduje nás a ničí. Náš kraj byl po padesát let energetickým zdrojem celé republiky a na oplátku skomírá. Stát by nám měl vše vrátit, vystavíme mu účet. Potřebujeme finance na to, abychom se zvedli, není přece možné, aby tři čtvrtě republiky šlo nahoru a tři kraje bojovaly,“ říká odhodlaně.
Obrovským problémem je podle ní nesprávné vyplácení sociálních dávek. Stát si podle Yvety Tomkové v podstatě vytvořil mašinerii, která krajům, jako je právě Ústecký, škodí. Po generace jsou vypláceny sociální dávky lidem, kteří by mohli do práce, a to i se základním vzděláním. A zatímco dříve měly obce alespoň nějakou možnost do dávek „mluvit“, o tuhle šanci přišly.
„Dávky se skutečně zneužívají. Do toho úředníci nestíhají, čelí verbálním útokům,“ popisuje starostka.
Jak už bylo řečeno, počet vyloučených lokalit v Ústí stoupá. Podle Yvety Tomkové si ale málokdo dokáže představit, jak se v nich skutečně žije.
„Nazvu to pravým peklem. Netěšíte se na to, že bude hezky, protože se nevyspíte, do noci se venku vyhrává. Majetek máte znehodnocený, vzali jste si hypotéku nebo byt zdědili po rodičích, a ten teď má třetinovou hodnotu.“
Symbolem zmaru je sídliště
Mluví zejména o situaci na místním sídlišti Mojžíř, které je součástí pětadvacetitisícového městského obvodu Neštěmice. Jde v podstatě o symbol vyloučených lokalit v Česku. Sídliště bylo vystavěno v druhé polovině osmdesátých let.
„Když se tady sečou trávníky, tak pod dohledem policie. Sekáči byli napadáni bezprizorními dětmi, skákaly jim na stroje, házely pod ně dráty a kameny. Sama mám na Mojžíři zahradu a viděla jsem tam na hlavní komunikaci samotné dvouleté děti na odrážedlech,“ popisuje realitu Yveta Tomková.
Výdělky pod dohledem státu
Co se ale na Mojžíři vlastně zvrtlo? Nepovedla se „obecní“ privatizace koncem devadesátých let... „To byla pro Ústí největší pohroma. Prodávaly se bytové domy i s nájemníky, po desítkách je skupovaly různé společnosti,“ vysvětluje starostka.
Lidé, kteří v bytech do té doby žili, vlastně vůbec nedostali možnost si bydlení odkoupit. Ceny přitom nebyly závratné, jenže místní se často o prodeji dozvěděli třeba jen dva týdny předem, a neměli tak ani šanci vyřídit si hypotéky.
„A najednou byl jejich dům prodán a společnost, které ho vlastnila, začala určovat pravidla,“ doplňuje Yveta Tomková. Majitelé neúměrně navýšili nájmy, starousedlíci odcházeli a přicházeli ti, za které bydlení zaplatil stát.
Od té doby tady obchod s chudobou jen kvete. Přes šedesát procent majitelů bytů na Mojžíři jsou lidé či společnosti, kteří nemají s Ústím nic společného a majetek pořizují coby investiční. Cíleně potom vyhledávají nájemníky, kteří pobírají dávky státní sociální podpory. Zjednodušeně řečeno – nájmy vyšponované do nehorázných výšin za ně platí stát.
„O byty se nestarají, nezajímá je, zda splňují nějaké hygienické normy. Nájemníky nastěhují, nasadí nájem a vydělávají. To vše pod dohledem státu.“
Řešení vidí Yveta Tomková ve výkupu bytů, finance by však musel poskytnout stát, obec na to prostě nemá. „Stát by ušetřil, protože nájmy by nebyly tak vysoké a my bychom mohli část vracet zpět. Zavedli bychom pravidla a o svůj majetek se řádně starali,“ nabízí starostka.
Kraj s potenciálem
I přes všechna vyjmenovaná negativa je přitom Ústecko kraj s obrovským potenciálem. Už jen díky své dopravní dostupnosti – blízko je to odsud do Německa i do Prahy, kraj leží na hlavní ose mezi Berlínem, Prahou a Vídní a má kvalitní silniční i železniční infrastrukturu.
Co tedy způsobilo všechny výše jmenované problémy, které kraj ničí? Těžební limity, úpadek hornictví, tisíce lidí, které se sem přistěhovaly za prací a nenašly si ke kraji vztah. „To vše má vliv na neochotu sem jít žít. Kdyby nám stát pomohl, věřím, že za deset či dvacet let se můžeme stavět na úroveň Jihočeského kraje,“ říká Yveta Tomková odhodlaně.
„Budeme bojovat za kraj a doslova si vynutíme, aby nám stát vrátil to, co nám vzal.“
Starostka Neštěmic
V podzimních krajských volbách kandiduje do krajského zastupitelstva za Lepší sever s cílem mít větší vliv na ovlivňování změn. Co se stane, když uspěje?
„Pojedeme převracet stoly, budeme bojovat za kraj. Budeme poukazovat na problémy a doslova si vynutíme, aby nám stát vrátil to, co nám vzal. Už není možné problém zaobalovat, je nutné ho pojmenovat,“ říká nekompromisně s tím, že její nejčernější noční můrou je, že z Ústecka začnou „utíkat“ mladí lidé…
Proč v autobusech jezdí asistenti dopravy a strážníci? Jakou cestu ven z problémů vidí Yveta Tomková? Proč by se měl každý na zkoušku nastěhovat na sídliště ve vyloučené lokalitě? A jak ovlivnil České Švýcarsko nedávný katastrofální oheň?
Článek byl připraven ve spolupráci s podcastem KRNDA & LŮZR Adriany Krnáčové a Petra Stuchlíka a mediálním projektem Datarun.
