KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Ačkoliv rakouská strana Svobodných (FPÖ) čelí mnoha závažným obviněním, včetně napojení na Putinův režim, míří za drtivým vítězstvím v parlamentních volbách. Pokud se potvrdí průzkumy, čeká Rakousko doslova „ultrapravicová“ revoluce.
Ještě nikdy se nestalo, aby rakouští ultrapravičáci v parlamentních volbách zvítězili. Dosud nejlepší výsledek zaznamenala FPÖ v roce 1999, kdy pod vedením korutanského hejtmana Jörga Haidera získala 26,91 % hlasů a skončila druhá za sociálními demokraty. Tehdy vytvořila vládu s lidovci, což vedlo ze strany EU k sankcím vůči Rakousku, k nimž se tehdy jako nečlenská země připojilo i Česko.
Jestli ale současné předvolební průzkumy nelžou, vliv, který pro FPÖ získal před čtvrtstoletím dnes již zesnulý Jörg Haider (zemřel při autonehodě), je jen slabým odvarem moci, s jejímž převzetím počítají rakouští ultrapravičáci po volbách, které se budou konat 29. září.
Podle posledních průzkumů by nyní ve volbách zvítězili se ziskem kolem 28 % hlasů, což by byl nejen nejlepší výsledek FPÖ v parlamentních volbách v historii, ale doslova i historický okamžik. Od konce druhé světové války se totiž v Rakousku ještě nikdy nestalo, že by zvítězila jiná strana než lidovci nebo sociální demokraté. Nyní je ale výše nastíněný scénář takřka jistý.
Lidovcům průzkumy předpovídají jen 24 % a sociálním demokratům 20 % hlasů. Zejména u lidovců, kteří v současnosti v Rakousku vládnou společně se Zelenými, hrozí drtivý propad. V předchozích volbách dostali 37,5 % hlasů.
Okolnosti očekávané „ultrapravicové revoluce“ v Rakousku přitom popírají závěry mnoha politologických příruček. Rakouské Svobodné stíhá jeden skandál za druhým. A týká se to i možného napojení strany na Putinův režim.
Navíc měl v minulosti volební úspěch FPÖ vždy podobný vývoj. Jakmile se Svobodní dostali do vlády, následoval skandál, většinou spojený s financováním strany a tunelováním veřejných prostředků, což vedlo nejen k pádu volebních preferencí, ale i výměně stranického vedení. Stalo se tak jak za bývalého šéfa Jörga Haidera, tak za jeho nástupce Heinze-Christiana Stracheho.
Současný předseda FPÖ Herbert Kickl má ale zřejmě pro rakouské voliče nějaké zvláštní kouzlo. I když čelí podezření, že jako bývalý rakouský ministr vnitra minimálně dopustil infiltraci rakouské tajné služby ruskou rozvědkou, a kritiku sklízí i za svá vyjádření (rakouského prezidenta třeba nazval senilní mumií), jeho pozice je, jak se zdá, neotřesitelná. Voliči by mu snad odpustili i v případě, že by byl prokazatelně ruským agentem.
Samotný volební program Svobodných přitom není zdaleka tak prvoplánově xenofobní a protiimigrační, jak by se mohlo zdát. Spíše se jedná o obecné fráze ve stylu „Rakousko na prvním místě“ nebo apely na udržování evropské a rakouské kultury a základních občanských hodnot.
„Rakousko není žádná přistěhovalecká země. Podporujeme proto proporodní rodinnou politiku,“ stojí například v programu. Rakouské občanství by podle Svobodných měli získat pouze „již integrovaní, bezúhonní přistěhovalci, kteří si osvojí německý jazyk, plně uznají naše hodnoty a zákony a kulturně v Rakousku zakoření“.
Obava z prosazování xenofobní a tvrdě protiimigrační politiky FPÖ, proti které se vyjádřila například i rakouská nobelistka Elfriede Jelineková, vyplývá spíše z konkrétních expresivních vyjádření některých členů vedení strany než z volebního programu. V něm může být za kontroverzní považován třeba požadavek na snížení trestní odpovědnosti mladistvých ze současných 14 na 12 let, což ale podporují i vládnoucí lidovci.
Za velmi nebezpečný považují někteří kritici FPÖ požadavek strany na revizi zákona „proti nenávisti na internetu“, který podobně jako v Česku trestá nenávistné a xenofobní projevy ve veřejném a digitálním prostoru. Pokud se ale Svobodní dostanou do vlády, chtěli by trestat pouze ta vyjádření, která přímo vyzývají k násilí.
Příliš široký výklad toho, co je pravicově extremistický obsah, totiž podle FPÖ omezuje svobodu projevu. „Příslušný odstavec o podněcování k nenávisti má tendenci kriminalizovat pravicovou politiku a názory,“ píše se v programu FPÖ.
Pokud strana s tímto programem skutečně zvítězí v rakouských parlamentních volbách, dá se předpokládat celoevropský ohlas. A to i kdyby se FPÖ tentokrát nedostala do vlády.
Když přivedl v roce 1999 rakouské Svobodné do vlády Jörg Haider, vyvolalo to již zmiňované celoevropské sankce, ke kterým se připojilo i tehdy ještě „nečlenské“ Česko s premiérem Milošem Zemanem. Ten ostatně označil Haiderovy Svobodné za postfašisty.
Od té doby se ale časy výrazně změnily. Zeman se v mezidobí stal přítelem FPÖ. Jako prezident například podpořil kandidáta Svobodných Norberta Hofera ve volbách na rakouského prezidenta, dokonce ho před volbami přijal na Pražském hradě. Podobný názorový obrat předvedla i další bývalá hlava českého státu – Václav Klaus.
Také jemu už nevadí, že Svobodní chtěli zrušit Benešovy dekrety a omezit „trestnost“ relativizace nacistických zločinů. A protože podobným názorovým vývojem směrem k FPÖ prošla i řada jiných evropských politiků, o tom, že by EU znovu vyhlásila na Rakousko sankce, se dá s úspěchem pochybovat.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
