Zlaté české agentské ručičky: Českou stopu najdeme i v největší výměně vězňů od skončení studené války

V roce 2019 otřásl Německem případ vraždy, jejíž pachatel dával okatě najevo, že se nebojí trestu. V berlínském parku Kleiner Tiergarten byl uprostřed bílého dne zastřelen třemi ranami z pistole Čečenec s gruzínským občanstvím a odpůrce ruského režimu Zelimchan Changošvili.

Drzost vraždy šokovala. Vrah přijel na elektrokole a Changošviliho chladnokrevně popravil jen tři kilometry od budovy německého parlamentu. Pachatel byl na základě svědectví a rychlé reakce kolemjdoucích zadržen pár minut po činu.

Střelec od počátku vinu odmítal. Tvrdil, že se jmenuje Vadim Sokolov, je stavebním inženýrem z Petrohradu, do Berlína přijel jako turista a na nikoho nestřílel. Vyšetřovatelé ale zjistili, že se jedná o agenta ruské tajné služby FSB Vadima Krasikova. Soud proto označil vraždu za „akt státní terorismu“. Dodejme jen, že vykonaného na příkaz Vladimíra Putina.

Ruský režim pravou totožnost vraha ani motivaci jeho činu nikdy nepřiznal, až do nedávné výměny vězňů mezi Západem a Ruskem, kdy se Krasikov, odpykávající si v Německu doživotní trest, do Ruska. Diktátor Vladimir Putin potvrdil jeho příslušnost k FSB a na moskevském letišti Vnukovo nájemného vraha po mafiánsku objal.

K prvotnímu zjištění, že v centru Berlína vraždil agent ruské tajné služby, ale už na začátku celého příběhu přispěl i bulharský investigativní novinář Christo Grozev. A právě jeho prostřednictvím vstupuje do příběhu i Jan Maršálek.

Grozev jako hlavní reportér investigativní platformy Bellingcat zveřejnil v prosinci 2019 spolu s časopisem Spiegel důkazy o tom, že turista „Sokolov“ je ve skutečnosti Krasikov. Německý soud pak dospěl ke stejnému závěru. A Grozev, žijící v tu dobu ve Vídni, byl k soudu několikrát pozván jako svědek.

Z dokumentů z vyšetřování, které má k dispozici rakouský deník Der Standard, přitom vyplývá, že do případu se na dálku vložil i již zmíněný finančník, Rakušan s českými kořeny Jan Maršálek. Ten je od června 2020 na útěku poté, co byl označen za hlavního strůjce největšího finančního podvodu v novodobých německých dějinách, tedy pádu společnosti Wirecard.

Podle neoficiálních zjištění německých tajných služeb Maršálek odletěl letadlem do Běloruska, kde se stopa po něm ztrácí. Podle výzkumu investigativního týmu německé televize ZDF, německého časopisu Der Spiegel, rakouského deníku Der Standard a ruské investigativní platformy The Insider z letošního března uprchlý finančník přesídlil do Ruska, kde získal krycí identitu ruského pravoslavného kněze jménem Konstantin Bajazov.

To údajně znamená jen další potvrzení toho, že Maršálek byl dlouhé roky spolupracovníkem ruské FSB a podílel se na jejích aktivitách v celé Evropě. Jak už jsem před pár dny v INFO.CZ psal, měl se tento v letech 2017 až 2019 podílet na vybudování jakési stínové buňky uvnitř rakouské tajné služby, která prostřednictvím Maršálka získávala informace pro Putinův režim.

Podle zachycených chatových zpráv měl přitom Maršálek pokračovat v této činnosti na dálku i po útěku z Německa. V prosinci 2020, tedy rok a půl po vraždě v parku Kleiner Tiergarten, požádal dva spolupracují agenty rakouské tajné služby Martina Weisse a Egista Otta doslova o „objasnění“ novináře Grozeva, svědčího právě v případu této vraždy.

Hned několik zpravodajských služeb prý tehdy bulharského investigavce varovalo, že už ve Vídni není v bezpečí. A toto varování bylo opodstatněné. V červnu 2022 se gang bulharských špiónů, pracujících pro Rusko, vloupal do Grozevova vídeňského bytu a ukradl IT vybavení. Grozev se následně z Vídně odstěhoval.

Členy bulharského gangu zadrželi policisté v Británii, kde je na podzim čeká soud. Ten může lépe osvětlit úlohu Maršálka v celém případu a také zjistit, zda pro Rusko kromě některých tajných agentů nepracovali i někteří rakouští a evropští politici.

O spojenectví mezi Maršálkem, agenty rakouské tajné služby a aktivitami ruské FSB na Západě ale nemůže být podle deníku Der Standard pochyb. Rakouský agent Ott, oficiálně zaměstnaný rakouskou tajnou službou, zpracoval pro Rusy už pár dní pro vraždě v parku Tiergerten „analýzu“ chyb, vyplývající z tého vraždy, a to včetně doporučení do budoucna. Vyplývá to z dokumentů, nalezených při prohlídce Ottova bytu. Agent Ott byl dvakrát zadržený a umístěný do vazby, rakouský soud ho ale i napodruhé propustil a vyšetřování se proti němu vede na svobodě.

Deník Der Standard tak shrnuje pro někoho možná paradoxní vyústění této části největší špionážní aféry v novodobých dějinách Rakouska. Vrah Krasikov je zpět v Rusku, agent Ott na svobodě v Rakousku a novinář Grozev, který pomohl k odhalení pachatelů nájemné vraždy objednané Putinovým režimem, se musel z bezpečnostní důvodů odstěhovat z Vídně a žije na neznámém místě s osobní ochrankou.

Velký podíl na tom má zřejmě i Jan Maršálek, potomek českých emigrantů do Rakouska, dnes nejhledanější finanční podvodník světa a zároveň člověk s aktivitami jako ze špionážního románu. Přitom to není určitě naposled, co Maršálkovo jméno plní titulky evropských novin.

Některá média i odborníci totiž upozorňují na velmi zvláštní postavení, kterému se Maršálek v dnešní době těší. Na jednu stranu by jeho výpověď zřejmě mohla odhalit, zda a jací politici v Evropě pracovali či pracují ve prospěch Ruska, na druhou stranu je ale otázkou, zda právě tato skutečnost nepřekáží větší snaze dostat Maršálka jakýmkoliv způsobem zpátky do Rakouska.

Navíc se objevují i spekulace o tom, jestli nejsou opakované zprávy o Maršálkově práci pro ruský režim jen zástěrkou pro hledání odpovědi na zcela jinou otázku – dosud totiž nikdo věrohodně nevysvětlil, jak mohl někdo z firmy založené v Německu a kontrolované německými úřady podvodně vyvést 3,1 miliardy eur. A kde ty peníze vlastně jsou.