Oktoberfest 2024: Kolik letos stojí tuplák a proč začíná už v září?

Zásadní číslo letošního Oktoberfestu je 3,87. O tolik procent letos v průměru zdraží tuplák piva oproti loňsku.

V každém pivním stanu je to jiné, cenu si určují samy zúčastněné pivovary. Nejlevnější pořídíte ve stanu Familienplatz za 13,60 eur, nejdražší v Kufflers Weinzelt za 17,40 eur – jde ovšem o pšeničné Weissbier, které je tradičně dražší než ležáky. Ty se jinak letos pohybují kolem 14,50 eur. Čtyři stovky na litr v přepočtu na české koruny zatím byly překonány jen u dvou stanů a u většiny z nich nepadla ani magická hranice 15 eur.

Ale i kdybyste si chtěli užívat atmosféru davové pospolitosti čistě bezalkoholově, pouze s pohonem houpavých rytmů a melodií dechovky (v hned třech různých žánrech – bayerische, alt böhmische und neue böhmische blasmusik), moc toho kromě jater neušetříte – litr limonády vyjde na bezmála 12 eur a čisté perlivé vody dokonce na více jak 12 eur. Nejlevnější je voda bez bublin (cca 10,50 eur).

Mnichov jako organizátor Oktoberfestu sice ceny přímo nestanovuje, ale má nad nimi kontrolu, přesněji řečeno dozírá nad tím, aby nepřevyšovaly průměr velkých gastronomických podniků v širší mnichovské oblasti. Ovšem v téhle době především na turisty zaměřené podniky obvyklou cenu o pár euro stejně zvedají tak jako tak.

Ceny rok od roku stoupají (ačkoli za loňský ani předloňský rok nestihly „dohnat inflaci“) a nabízelo by se doplnit tuto informaci okřídleným rčením, že navzdory tomu stoupají jak počty návštěvníků, tak i objemy vytočeného piva. Ale při pohledu do statistik vedených od počátku 80. let minulého století to tak rozhodně nevypadá.

Rekordním rokem co do výtoče byl zatím rok 2014 (7,7 milionu litrů), pak to znatelně klesalo až na dlouhodobé minimum v postcovidovém roce 2022 (v letech 2020 a 2021 se Oktoberfest nekonal) a loňský vypitý objem 6,5 milionu litrů je na úrovni průměru prvního desetiletí 21. století.

Co se týče počtu návštěvníků, lze sice sledovat stoupající trend, ovšem jen pokud si namalujete křivku v dlouhodobějším časovém úseku. Strmý nárůst nastal v první polovině osmdesátých let, kdy se z pěti milionů vyhoupl na sedm, poté v pravidelných vlnách docházelo k fluktuaci mezi pěti a šesti miliony.

Největší meziroční skok byl (zatím) zaznamenán mezi lety 2022 (5,7 milionu) a 2023 (7,2 milionu návštěvníků), čímž překonal rekord z roku 1985 (7,1 milionu). Očekává se, že letošní ročník se k tomuto číslu přiblíží, pokud ho dokonce nepřekročí – uvidíme.

Na rozloze asi 42 hektarů (tedy o šest hektarů více než pražské Výstaviště) na placu zvaném Theresienwiese (tedy Terezinině louce – kdo byla ona Tereza se dozvíte níže) se rozkládá 17 velkých a 21 malých, svou konstrukcí „obřích“ stanů (ty největší se tyčí do výšky 15 až 20 metrů) s kapacitou od vyšších stovek do nižších tisíců hostů.

Vstup do areálu je zdarma, stejně jako do jednotlivých pivních stanů. Je vhodné si udělat rezervaci, ale na tu je teď už jednak pozdě, za druhé se dají rezervovat jen celé stoly pro větší skupiny pro deset a více lidí. Většina stanů ale má rezervovaná i místa pro návštěvníky bez rezervace, nebo se prostě k někomu vmáčknete. Čím pokročilejší hodina, tím je to snazší.

Ale vlastně i teď ještě máte možnost si nějakou rezervaci sehnat – od loňského roku funguje oficiální bookingová stránka Oktoberfestu, kde najdete volná místa rezervací, která někdo na poslední chvíli odřekl. Začal je – vzhledem k pokročilosti internetové doby sice trochu pozdě, ale přece – provozovat sám pořadatel festivalu, aby byly rezervace flexibilnější a hlavně aby zamezil praxi, kdy různí filutové „vykupovali stoly“ předem, a pak místa nabízeli za násobky původní ceny.

Jedna z teorií o vzniku Oktoberfestu, přesněji řečeno o jakémsi prekurzoru těchto lidových pivních slavností, je založena na „vyhlášce“ bavorského vévodství z roku 1533, která zakazovala vaření piva v jarních a letních měsících, od dubna do září. 

Zdůvodnění je dnes už poněkud nejasné – mohlo jít o čistě tržní regulaci chránící vinaře (produkce vína z loňské sklizně patřičně dozrávala právě v tomto období), ale stejně tak se mohlo jednat o zužitkování zkušeností z předchozích generací sládků. V dubnu je totiž příroda v rozpuku a kromě pylů začínají vzduchem poletovat i kvasinky.

A jelikož se tehdy mladina (sladový výluh s chmelem, z něhož kvašením vzniká alkoholický nápoj) kvasila v nezakrytých kádích, snadno se mohlo stát, že do ní tyhle divoké kvasinky napadaly a výsledkem byla nepitelná projímavá břečka. Navíc slad (naklíčené a tepelně upravené obilí jako hlavní výchozí surovina piva) z předchozí sklizně byl už na pokraji své minimální trvanlivosti a rostoucí riziko jeho zaplísnění mohlo zapříčinit tentýž nevábný výsledek.

Proto měli každopádně v těch dobách sládci nejvíc napilno právě v březnu, aby stihli zužitkovat všechny zásoby do uzávěrky vaření. Navařili tedy nejen více objemu piva, ale i s větším obsahem sladu. Dodnes se tomuhle stylu, jehož chuť i obsah alkoholu (cca 6 % oproti 4 až 5 %) jsou díky tomu vydatnější, říká märzen neboli březňák.

A protože ho bylo hodně a vůbec mu nevadilo delší ležení v sudech v chladných pivovarských sklepích, vydržely i přes horké letní měsíce zásoby až do konce léta – jenže tehdy už se sládci připravovali na oficiální začátek povolené sezóny, takže bylo třeba sudy co nejdříve vyprázdnit. Mohli je zbůhdarma vylít – nebo jejich obsah prodat na nějaké hromadné pivní akci.

Letos 12. října uplyne 214 let ode dne, kdy se v Mnichově odehrála událost ostře sledovaná tehdejšími politickými špičkami: svatba korunního prince Ludvíka Bavorského s princeznou Terezou Sasko-Hildburghausenskou. Novomanželé ve snaze zvýšit impakt této události i mezi lidovými vrstvami uspořádali svatební oslavu pro celé město. Trvala pět dní – začalo se v pátek a skončilo další týden ve středu, vrcholem byly koňské dostihy.

Ty se pak pro velký úspěch a na památku oné svatby konaly i další rok, a také roky následující, až se z toho stala tradice. Té se podle původního data konání začalo přezdívat „Říjnová slavnost“ = Oktoberfest. Na koňské dostihy se postupem času nabalily i další atrakce. 

Každoročně rostoucí davy návštěvníků pochopitelně vyžadovaly i nějaké to občerstvení, a tak zde přibývaly i stánky s jídlem a pitím. (Ostatně podobné to bylo u nás se vznikem tradice Matějské pouti, původně čistě náboženské akce).

Mluvíme o době, kdy se pivo přepravovalo koňskými povozy v dřevěných sudech, a jelikož pivu škodí teplotní i fyzické šoky, je jasné, že zde našly uplatnění zejména pivovary z (okolí) Mnichova. Navíc – jak již bylo vysvětleno výše – v ideální době, kdy si potřebovaly vyprázdnit skladové kapacity. (Tuhle teorii poněkud kazí fakt, že pivo zde městská rada povolila ve velkém prodávat až v roce 1880.) 

Každoroční kontinuita Oktoberfestu byla několikrát přerušena. Poprvé hned v roce 1813 kvůli účasti Bavorska v napoleonských válkách, poté v roce 1854 a 1873 kvůli epidemii cholery, a pak opět několikrát kvůli válkám – v roce 1866 (Prusko proti Rakousku), 1870 (Prusko proti Francii), 1914–1918 a 1939–1945 (obě světové války). A nekonal se ani v letech 1923 a 1924 kvůli ekonomické hyperinflaci, a naposledy ani během covidové pandemie.

Ale jinak je zde atmosféra kupodivu stále stejně vřelá a bujará (přesně podle hesla hymny, která zde z pódií dechových kapel frekventovaně zaznívá: Ein Prosit der Gemütlichkeit = na zdraví, ať se daří), jako bývala už před generacemi.

Takže i když letos uplynulo od slavné svatby Ludvíka s Terezou (podle níž je nazváno i místo dění) 214 let, koná se letos od 21. září do 6. října „teprve“ 189. ročník Oktoberfestu. A to hlavní na závěr – odpověď na otázku z titulku, proč „říjnový festival“ začíná v září. 

Došlo k tomu v padesátých letech minulého století, kdy se jednak původně pětidenní festival prodloužil (kvůli velkému zájmu a ekonomickému přínosu) na dva týdny, a za druhé se jeho začátek posunul na poslední zářijovou sobotu – čistě a pragmaticky jen kvůli počasí, které má tendenci se v Bavorsku pravidelně začátkem října kazit.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.