GLOSA RADKA KOVANDY | Meteorologové varují před postupem zvlněné studené fronty, která se přes nás bude v následujících dnech velmi pomalu přesouvat. Přinese s sebou vydatné dešťové srážky a posléze i silný vítr. Média hovoří o stoleté, některá o tisícileté vodě. Uvidíme za pár dnů – zatím si ale řekněme, proč a jak se vůbec přírodní katastrofy označují těmito číslovkami.
Proč se vlastně extrémnější povodně označují kulatými daty jako deseti-, padesáti-, sto- nebo dokonce tisícileté? Jde pouze o zkratku na základě statistického zprůměrování. V titulcích je to takto ale daleko chytlavější, než kdyby se používaly konkrétní termíny pro hodnocení velikosti povodně.
Hydrologové používají pro exaktní vyjádření tzv. n-letý průtok (QN), který patří mezi standardní hydrologické údaje o stavu povrchových vod. Například stoletý průtok (Q100) je na základě statistických dat dosažen nebo překročen v průměru jednou za sto let. Což ovšem neznamená, že se nemůže opakovat i pouhých pár let po sobě.
„Stoletá voda je jen pravděpodobnostní hodnota, může se opakovat dokonce i v jednom roce, a pak o ní třeba dvě století nikdo neuslyší. Poslední ‚stoletá povodeň‘ na Vltavě a Labi byla například roku 1890, předtím to bylo roku 1862 a ještě dřív v roce 1845,“ vysvětlil tento tak často používaný termín Tomáš Janík z pobočky ČHMÚ v Ústí nad Labem v srpnu 2002, těsně po zatím nejhorších zaznamenaných povodních třetího tisíciletí v našich končinách.
Ty byly na mnoha místech větší než stoleté, například v Praze šlo o 200 až 500letou povodeň – což už je čistě teoretická hodnota, protože soustavná měření hladin a průtoků nejsou většinou starší než sto let.
Termíny jako 200letá, 500letá nebo 1000letá voda jsou tak hodnoty vzniklé vynásobením aktuálního průtoku / hladiny s dosud nejvyšší naměřenou hodnotou. Stoleté vody jsou většinou nejvyšší hodnoty, které se uvádějí v hydrologických tabulkách pro určitý profil na dané měřicí stanici na toku řeky.
Existuje jen pár „záchytných bodů“, jako jsou značky vytesané na zábradlí starých mostů nebo údaje z kronik. Jedna z největších u nás zaznamenaných povodní se podle nich odehrála v červenci roku 1432. K dispozici jsou údaje přibližných výšek hladiny na Vltavě v Písku, kde přeteklo zábradlí kamenného mostu, dochovaly se popisy devastace Berouna rozvodněnou řekou (dnes zvanou) Berounka, z Prahy jsou záznamy o zaplavení Malého náměstí, kostela sv. Jiljí, Poříčské brány či Staroměstského náměstí, povodeň se pak dále přehnala Litoměřicemi, Ústím a Děčínem, a poté Míšní a Drážďany, kde pobořila mosty...
I když voda teče dolů, ne vždy musí platit, že jsou povodněmi daleko více ohroženy dolní toky řek – například při posledních velkých záplavách v roce 2013 se stoletá voda přehnala hlavně po menších řekách v jižních a středních Čechách.
Vodní tok může dosáhnout dvacetileté vody třeba kvůli lokální přívalové povodni ve své horní části, přitom ale o pár desítek kilometrů dál už to může být jen „dvouletá“ voda, protože se povodeň „rozmělní“ díky nízkým průtokům u ostatních přítoků.
Pokud ovšem jsou srážky nejen vydatné, ale hlavně déletrvající (jako tomu bylo při povodních v roce 1997 a jak to ČHMÚ předpovídá i na následující dny, kdy v extrémní předpovědi překračují celkové úhrny 300 mm, tedy bezmála dvakrát více než tehdy), čeká nás – byť spíše na Moravě než v Čechách – to nejhorší. Se zpožděním jednotek až desítek hodin dorazí velká voda do oblasti dolních toků.
Situace na postupující zvlněné frontě se každopádně bude měnit každým okamžikem, jak už to u front bývá. Aktuální hladiny toků můžete online sledovat ZDE.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
