KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Tomio Okamura a jeho SPD je v úzkých, a tak v kampani před krajskými volbami přikládá pod kotel. Naposledy s plakátem romských dětí, na kterém se píše, že si sociální podporu zaslouží jenom ty rodiny, jejichž děti chodí do školy. A aby toho nebylo málo, ta snědá děcka mají v puse cigaretu. Jako by tady nekouřil, případně nebral drogy, nikdo jiný. Včetně dětí a mládeže – a třeba i na základních školách.
Takže je to tady zase: boj proti zneužívání sociálních dávek. Jako by tato země neměla jiné a závažnější problémy. Okamura a jeho nohsledi jsou nechutná a rasistická sebranka plná nenávisti a žluče. Zjevně jim teče politicky do bot, takže už nemají vůbec žádné zábrany.
Podřepnout, tak akorát, aby dětem viděli přímo do očí, aby s nimi mluvili jako rovný s rovným a ne mluvit svrchu, a říct jim to do jejich často zoufalých, vystrašených nebo smutných očí – že kvůli tomu, jaké mají rodiče, budou mít už navždy a ve všem smůlu. To by nedokázali. Jsou to zbabělci a ubožáci.
Přitom pokud někdo parazituje na státu, je to právě Okamura, a nikoli ty děti, které měly v životě pech. Mám jich kolem sebe celkem dost, takže můžu podat svědectví. Zrovna tak se opakovaně a dlouhodobě potkávám s kantory, kteří působí ve školách situovaných ve vyloučených lokalitách.
Skoro bych řekl, že si tu tragédii, které ty osmi nebo desetileté děti čelí, neumí nikdo, kdo vyrostl s jedním nebo dvěma sourozenci ve středostavovské rodině, ani představit. Ve školách pro ně mnohdy dělají vše možné – od bazárku s oblečením přes snídaně a svačiny zdarma až po odpolední kroužky, aby se do svých rodin vracely co nejpozději.
„Každá hodina, kdy jsou mezi námi a ne doma, je pro ně vysvobození. Měli jsme tady dokonce jednoho talentovaného a nadaného romského kluka, kterého se jedné učitelce natolik zželelo, že si ho brala v týdnu domů. Aby nemusel být v prostředí, které by ho stáhlo dolů.“ Tak nějak zní parafráze věty, kterou mi před časem řekla zástupkyně ředitele jedné základní školy.
A teď na téma kampaně SPD: je naprosto neakceptovatelná nehoráznost zveřejnit plakát právě s takovými dětmi. A nejde jen o to, že je to vrchol nevkusu. Žádné děcko nemůže za své rodiče. Nikdo přitom netvrdí, že ten problém má jednoduché řešení: ostatně každý z nás přebírá vzorce chování od svého nejbližšího okolí, typicky od rodičů, a skoro nikdy není zrovna snadné se jich pak zbavit.
Jak těžké to musí být asi pro děti, které na svůj předvolební plakát, nejspíš jako symbol všech našich problémů, umístila SPD? Je to pro většinu z nás zhola nepředstavitelné. A vůbec: vydírat voliče skrze děti je nechutné bez ohledu na cokoli. Pokud se má někdo těšit nějaké ochraně, jsou to právě ony – a obzvlášť ty, které měly v životě prostě strašnou smůlu.
Mnohem užitečnější než parazitovat na jejich bídě by bylo hovořit o tom, jak jim pomoct. Je to látka k přemýšlení, která není zrovna jednoduchá, to ovšem neznamená, že bychom na ni měli jako společnost rezignovat. To Okamura pochopitelně nedělá – on jen jako obyčejný dobytek plive do tváří všem Romům, kteří motivují své děti ke vzdělání.
Takže pokud se někdo chová jako naprostá svině, tak je to právě on a jeho SPD. A zde se patří připomenout, že parazitem ani vzdáleně nejsou ty děti, na které tak nechutně útočí, ale právě on – Tomio Okamura. Celý jeho politický byznys plán nespočívá v ničem jiném než v rozeštvávání společnosti a čerpání politických dotací.
Okamura je prachsprostý a cynický politický podnikatel, kterému nejde o nic jiného než o sebe. Nejde mu o blaho společnosti, o její prosperitu, o její současnost a budoucnost. Nechce vládnout, nechce mít odpovědnost. Po celou svou politickou kariéru chce jen čerpat dotace, respektive příspěvky státu politickým stranám.
Takže aby bylo jasno: Zatímco on ve své kampani rozeštvává společnost kvůli dávkám, sám z nich žije a profituje už několik dost dlouhých let. Parazitem, který zneužívá dávky, je tady on, a ne děti, které měly v životě smůlu. Jen loni jeho SPD obdržela od státu přes čtyřicet milionů korun.
Jemu nejde o řešení problémů, které jsou mnohdy složité, jemu jde a vždycky šlo jenom o ty prachy. Na tragickou a zapeklitou sociální situaci neupozorňuje kvůli soucitu s těmi dětmi, on na jejich osudu účelově honí politické body. A hlavně prachy, které pak dostane od státu. Je odporný, zamindrákovaný a bez skrupulí.
