KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Středobodem sněmovnou čerstvě schválené vládní předlohy důchodové „reformy“ v Česku je zvýšení důchodového věku ze současných 65 na 67 let. Celý soubor penzijních opatření však přináší řadu změn, z nichž některé jsou přijatelné a jiné – jako je zvýšení věku – kontroverzní a aktuálně snesitelné snad jen proto, že k tomu má dojít v relativně vzdálené budoucnosti. Rozpor je v tom, že tento nový „důchodový balíček“, vydávaný Fialovou vládou za vůbec nejdůležitější reformní zákon, neřeší spolehlivě to, co proklamuje jako svůj cíl, tj. finanční udržitelnost, potažmo balanci mezi příjmy a výdaji systému.
Dnes v Česku pro odchod do penze platí hranice 65 let věku, k níž přicházející noví důchodci míří postupně a „dorazí“ k ní v roce 2030. Nově stanovený důchodový věk, odsouhlasený vládní poslaneckou většinou, byl zvýšen na 67 let, přičemž tohoto věkového stropu bude po menších krůčcích dosaženo až v roce 2056, tedy za relativně velmi dlouho, konkrétně za 32 let.
Přesto je tento skok o 2 roky nahoru prvořadým tématem a hlavním sporným bodem. S tím, že opoziční subjekty už veřejnosti vzkázaly, že pokud se ujmou moci, věkovou hranici vrátí zpět. Tento alternativní vývoj ponechme stranou, neboť je zatím teoretický. Zákon byl schválen a nepředpokládá se, že by jej Senát (v němž má vládní koalice většinu) či prezident republiky zablokovali.
