KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Koloritem projednávání tuzemského státního rozpočtu na příští rok se v některých médiích stal nový opoziční slogan tvrdící, že současná – dnes už tedy jen čtyřkoaliční – vláda premiéra Fialy vytvořila celkově větší rozpočtový deficit než její Babišova předchůdkyně. Je tomu tak?
Objektivní přezkum relevantních dat tuto tezi nepotvrzuje. Každopádně dospívá k nepříjemnému zjištění, že ve vytvořených dluzích není mezi dvěma posledními vládami zásadní rozdíl. Současně otevírá Pandořinu skříňku plnou překážek, příčin, neblahých okolností a zadlužovacích důsledků, na jejímž dně se skrývá silně zneklidňující zjištění o praktické nevyhnutelnosti – v mírné nadsázce řečeno – „navěky“ deficitního hospodaření všech následujících vlád.
Realita je taková, že Babišova vláda během svého mandátu (jde fakticky o „první“, jednobarevnou Babišovu vládu a „druhou“, koaliční Babišovu vládu; jež byly ve funkcích zhruba od začátku roku 2018 do konce roku 2021) vytvořila rozpočtové deficity v souhrnné výši 1176 miliard Kč (rok 2019: - 28,5 mld. Kč, r. 2020: - 367,4 mld.; r. 2021: - 419,7 mld., r. 2022: - 360,4 mld. Kč).
Co je zásadní, do těchto „babišovských“ deficitů je nutno započíst rozpočet na rok 2022, který připravovala a do Sněmovny poslala Babišova vláda hnutí ANO, neboť jej sestavilo a navrhlo ministerstvo financí pod vedením Aleny Schillerové. Jejich vláda schválila rozpočet na rok 2022 v říjnu 2021 s deficitem 377 miliard.
Na konci roku 2022, to již za premiérství Petra Fialy (ODS/SPOLU), byl schodek rozpočtu o 17 miliard nižší, ale to je v kontextu všeho dalšího jen kosmetická nuance.
Pravdou je, že Fialova vláda dosedla do ministerských křesel během ledna 2022 a na tvorbě státního rozpočtu pro svůj první „úřadující“ rok se už nemohla podílet, pomineme-li drobné korekce. Tento rozpočet a jeho deficit (zhruba 360 miliard korun v roce 2022) Fialovi ministři nenaplánovali a nevytvořili.
Teoreticky, hned po nástupu do funkce mohli nechat zákon o státním rozpočtu „svojí“ Sněmovnou zrušit a navrhnout rozpočet vyrovnaný. Ale – jak uvidíme dále – takto revoluční „velký skok vzad“ je v praxi nemožný.
Podívejme se ale na účty, které prokazatelně vyprodukoval současný kabinet, nacházejí se od října v mírně korigované podobě. Ten ve svém prvním, skutečně vlastním rozpočtu na rok 2023 zasekl sekeru ve výši 288,5 mld. Za ten letošní by měl na konci roku ve státní kase zůstat schodek 282 miliard korun; pokud se vše bude vyvíjet podle platného zákona, což se zdá plus mínus pravděpodobné.
Na příští rok navrhla Fialova vláda rozpočet s deficitem 240 miliard a jeho základní, určující parametry už schválila Poslanecká sněmovna. Na rok 2026 by podle oficiálního střednědobého výhledu Stanjurova ministerstva měl deficit rozpočtu dosáhnout zhruba 225 miliard korun.
Babišova vláda byla ve svém „deficitním“ hospodaření o nějakých 130 či 140 miliard horší.
Jistě, v roce 2026 už možná ve Strakově akademii a v nejvyšších křeslech ministerských resortů bude sedět jiná než současná politická ekipa, ale na věci to nic nemění. Rozpočet na přespříští rok vytvoří (pokud se nestane něco totálně nepředvídatelného) a pošle do Sněmovny současná čtyřkoalice.
Suma sumárum, vláda Petra Fialy vytvořila, respektive vytvoří celkový dluh, potažmo součet rozpočtových deficitů ve výši zhruba 1035 mld. Kč. Můžeme vést nekonečnou polemiku o skrytých, do tajné skříně ukrytých či mimo rozpočet přesměrovaných výdajích a nerealistických či uměle nadhodnocených příjmech, ale oficiální fakta jsou oficiální fakta. Babišova vláda byla ve svém „deficitním“ hospodaření o nějakých 130 či 140 miliard horší. Jinými slovy, Fialova vláda nevytvořila či zřejmě nevytvoří tak vysoký celkový rozpočtový deficit jako její předchůdkyně.
Toto srovnání lze interpretovat všelijak. Na první pohled totiž není rozdíl v neprospěch vlády (vlád) Andreje Babiše tak vysoký, jak by možná někdo čekal. Nezapomínejme ale, že například na rok 2021 Babišova ministryně financí Schillerová plánovala a také si tehdejší Sněmovnou nechala schválit státní rozpočet s deficitem ve výši šokujících 500 miliard korun, který se „naštěstí“ nakonec zredukoval na necelých 420 miliard.
Kdejaký rýpal by Babišově vládě připomenul, že ve svých dlouhodobějších plánech počítala na letošní rok se schodkem 343 miliard, což je o zhruba 60 miliard více, než tomu – snad – bude ve skutečnosti, v níž klíče od státní kasy drží Zbyněk Stanjura (ODS). Je proto možné předpokládat, že pokud by i v současnosti ovládali stát Babišovi lidé, výsledky hospodaření by jen sotva byly lepší než ty reálné; ale to je jen hypotéza, jíž není možné potvrdit ani vyvrátit.
Je k diskusi, zda Fialova vláda měla, či neměla podmínky k tomu, aby zadlužila zemi méně, než jak učinila ve skutečnosti (připomeňme, půjde o celkem zhruba 1035 miliard Kč). Těžko tento spor jednoduše rozsoudit.
Babišova vláda čelila bezprecedentní koronavirové pandemii s velmi negativními ekonomickými důsledky. Fialově vládě však dopadla na bedra spousta neméně bolestivých ran: energetickou krizí s vysokými cenami elektřiny a plynu počínaje přes dopady války na Ukrajině až po nákladné dopady rekordní inflace, kdy požadavky různých zájmových a sociálních skupin na dodatečné kompenzace inflačních škod (v jejich soukromých peněženkách) neberou a nebudou brát konce.
Obecně vzato měla a má Fialova vláda lepší podmínky, než měl Babiš, a to v tom, že současná ekonomika „jen“ stagnuje, zatímco v době minulé vlády se rekordně propadla až téměř k (mínus) 6 procentům, což rozvrátilo příjmovou stránku vládních financí. Mimo diskusi je Fialův tzv. konsolidační balíček, jemuž se sice i díky mírnému zvýšení méně viditelných daní povedlo nepatrně vylepšit celkovou bilanci, aniž by to nejširší veřejnost bolelo. Ale výsledky rozpočtů to znatelně nevylepšilo.
Férově vzato však původně pětikoaliční, dnes již čtyřkoaliční vláda mohla být v úsporách odvážnější a ve výdajích zodpovědnější. Jenže to by musela na volební oltář obětovat svoji politickou budoucnost a více potlačit svůj populismus, který reálně existuje, i když proti předchůdci ve funkci není ten „fialovský“ ani příliš inovativní, ani přemrštěný. Drží se na „normálu“, jehož základy položila předchozí vláda. Fialova vláda neušetřila to, co se teoreticky ušetřit dalo.
Auto vládních financí jede z kopce, kam jej nasměroval Andrej Babiš, má porouchané řazení a brzdy také nefungují.
Jenže teorie není slučitelná s politickou realitou a politickými schématy. Byl to Andrej Babiš, kdo v reakci na covid nastartoval „rozhazovací“ a zadlužovací mechanismus připomínající nechvalně proslulé „pyramidové letadlo“, z něhož – jak se ukazuje – nedokáží už nástupnické vlády jen tak vyskočit. Právě v tom se ukazuje největší problém a překážka toho, aby nějaká vláda z roku na rok mávla kouzelným proutkem a zařídila vyrovnaný rozpočet. Jde o efekt deficitové setrvačnosti v rámci nárokového státu, nárokové společnosti.
Ukazuje se, že pokud někdo (a byla to Babišova vláda) vystřelí deficity z úrovně nižších desítek miliard ročně (viz mínusových 28 miliard za rok 2019) na mnoho stovek miliard ročně, jako k tomu došlo v covidovém roce 2020 a bylo korunováno megarekordem mínus 419 miliard, pak není v praktických silách vládního mechanismu přeřadit na nižší zadlužovací rychlost.
Auto vládních financí jede z kopce, kam jej nasměroval Andrej Babiš, má porouchané řazení (nelze brzdit podřazením) a brzdy také nefungují, neboť resortní, zájmové a sociální skupiny nemají žádná omezení ve svých požadavcích na státní rozpočet. Jedinou možností by bylo vypnout motor a – obrazně řečeno – úplně od základu změnit přístup k rozpočtům a k mechanismu jeho vytváření. Což je jen utopická idea.
Každopádně, tvrdit, že Fiala zadlužuje zemi více než Babiš, je nepravdivé tvrzení, i když samozřejmě nemáme na mysli celkovou výši státního dluhu – ten i kvůli dalším a dalším deficitům neustále bobtná a bude dále už jen růst, bez ohledu na to, kdo bude ve vládě.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
