KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Nový ministr průmyslu Lukáš Vlček (STAN) se ve svých prvních vystoupeních přihlásil ke greendealovské politice a neváhal vyzdvihnout ekonomické a energetické přínosy tohoto regulatorního programu boje s klimatem, jenž vymyslela a vynucuje Evropská unie. Vzhledem k ministrově zavádějící a na hraně reality se pohybující argumentaci je na místě objektivní zamyšlení – neboť ideologický konstrukt zvaný Green Deal s sebou ve skutečnosti, jak už ostatně chápou mnozí občané i byznysmeni, nese mnoho negativních, až téměř fatálních důsledků.
Esence vypočítavě-účelového mlžení je obsažena například v tomto klíčovém Vlčkově tvrzení: „Green Deal je ohromná příležitost pro český průmysl. Pro levnější ceny energie, nová a dobře placená pracovní místa. Je to příležitost, za kterou půjde ohromné množství peněz. Byli bychom hloupí, kdybychom ji nevyužili.“ Jak prohlásil 6. listopadu v Rozstřelu na iDnes.
Chtělo by se říci: Kéž by měl pan ministr pravdu. Jenže jeho slogany jsou nejenom rozporuplné, ale mají dalekosáhle kritické důsledky pro ekonomiku a životy obyvatel.
Začněme Vlčkovou vějičkou v podobě „levnějších cen“ energie. Očekávat od unijních klimatických opatření levnější energie je vysloveně snová vize. A v současné situaci je to vidina snová mnohonásobně, neboť kvůli bezvětří a slunci ukrytému za neprostupnými podzimními mraky se výroba ze slunečních a větrných elektráren fakticky zastavila.
Jak se ostatně můžete přesvědčit v této online aplikaci monitorující výrobu i spotřebu elektrické energie podle jednotlivých zdrojů i „uhlíkové zátěže“ v Evropě, včetně přeshraničních toků.
Následkem toho ceny energií na burze v Německu vyskočily na letošní rekordní maximum. Nepochybně šlo o krátkodobý, ale také značně symptomatický výkyv. Vzhledem k rostoucímu podílu obnovitelných zdrojů (přičemž Česko v tomto není zrovna tahounem) se rekordně vysoké ceny elektřiny na burze mohou opakovat častěji, což se bude do ekonomiky neblaze promítat v ještě širším měřítku než dnes.
Nedostatek funkčních energetických zdrojů musí, jak velí tržní logika, vést k tlaku na růst ceny. Takové jsou v praxi nespočetněkrát ověřené tržní mechanismy. Realita, tedy již probíhající Green Deal a jeho klimaticko-energetická regulatorní opatření, ukázala a ukazují, že energie zdražily a vystoupaly na úroveň, která představuje skutečný problém pro firmy v Česku, ale i v širším evropském okolí.
Firmy kvůli „shora manipulované“ ceně energií ztrácejí konkurenceschopnost vůči zámořské a asijské konkurenci. Ekonomika pak kvůli tomu (v tom lepším případě) stagnuje. To je fakt, který nelze překreslit seberůžovějšími greendealovskými brýlemi.
Očekávat zvrat v tomto vývoji je ještě naivnější než se spoléhat na výhru jackpotu v loterii. Rušení vysoce výkonných a efektivních (třebaže emisně problematických) uhelných elektráren vede k nedostatku elektřiny, což není jen od boku vystřelená hypotéza, ale závěr nové zprávy ČEPS.
Podle ní se „shodou náhod“ právě Česko má stát z tradičního významného vývozce čistým dovozcem elektřiny. Takový vývoj – tj. nedostatek elektřiny – nemůže logicky vést k jejímu zlevňování, nýbrž k absolutnímu opaku. Zákon poptávky vs. nabídky se nedá zrušit žádným nařízením ani směrnicí.
Vlčkova tvrzení o „levnějších cenách“ energií tedy nelze přejít bez vyslovení vážné pochybnosti nad jejich relevancí. Jistě, pokud by se pomocí „zázračných“ dotací, „výzev“ a jiných sociálně inženýrských experimentů přicházejících z centrály unifikované Evropy podařilo vymyslet větrné elektrárny, které budou vyrábět elektřinu i v bezvětří, a pokud by se již konečně povedlo zkonstruovat solární panely schopné na plný výkon generovat energii i bez slunce, pak by se diskuse mohla posunout na novou, vyšší úroveň. Ale opravdu až poté, co se takové zázraky podaří uskutečnit.
Zatím však soudobou energetiku – navíc s odborně podloženou perspektivou násobného navýšení spotřeby v dalších desetiletích – nelze stavět na obnovitelných zdrojích. Ty ovšem byly, společně s elektromobily, deklaratorně pasovány za pilíře zeleně bezuhlíkové ekonomiky a budoucího, lepšího světa, s podnebím dle poptávky určovaném Evropskou komisí. Iluze zlevňování elektřiny, potažmo energií dnes prostě působí jako fata morgána.
