GLOSA RADKA KOVANDY | Chcete ekologickou energetiku, která je ohleduplná k životnímu prostředí i lidem? Zvedá se deset rukou z deseti. Chcete si předělat barák na ekologičtější vytápění? Zvedne se jen jedna, a to ještě váhavě. Lidé sice všeobecně pokládají za důležité uskutečnit přechod z fosilních na méně znečišťující zdroje, zároveň se však na základě nedávných neblahých zkušeností obávají, že jim to neúměrně zvýší ceny energií i další životní náklady. Aktuální průzkum veřejného mínění české komunikační skupiny Knowlimits Group to nejen potvrzuje, ale i podrobněji rozebírá.
Je to stejné jako se vším, kde se projevuje fenomén NIMBY (Not In My Back Yard = ne na mém dvorku). Třeba: podporujeme větrnou energii, ale za humny si větrníky postavit nenecháme. Podporujeme jadernou energii, ale elektrárnu za lesem nechceme, natožpak úložiště vyhořelého odpadu. A samozřejmě, zavřete uhelné doly a elektrárny – ale nechte mi můj kotel.
Takže zatímco veřejná podpora zavádění ekologických zdrojů se zdá stále narůstat, jakmile dojde na lámání chleba přímo v domácnostech, je obrázek značně odlišný – jak ho vykreslují výsledky nejnovějšího výzkumu společnosti Knowlimits Group v oblasti vytápění domácností.
V téhle oblasti nejde jen o to, že v zimním období nemusíme doma chodit navlečení do vaťáků, ale také (zejména) o to, že máme 24/7/365 k dispozici teplou vodu a zdroje k ohřevu potravy.
Shrnuto a podtrženo – změnu v dosavadních způsobech, jakým si tento komfort zajišťujeme, si dnes přeje pouhých 9 % procent lidí.
Výzkum komunikační skupiny Knowlimits Group zahrnoval vzorek 1049 osob ve věku 15–69 let, reprezentativní na českou populaci dle pohlaví, věku, nejvyššího dosaženého vzdělání, velikosti místa bydliště a kraje. Sběr dat proběhl formou dotazování na internetovém panelu respondentů (metodou CAWI) na jaře letošního roku.
V současné době topí plynem, uhlím nebo dřevem v lokálních topeništích 50 % českých domácností. Na centrální vytápění, pocházející především z výtopen na fosilních paliva, funguje dalších 30 % domácností. Ze „zeleného úhlu pohledu“ obrázek ne úplně veselý – přechod na jiný typ energie ale plánuje pouze devět procent domácností.
Na jednu stranu si lidé uvědomují a pokládají za důležité, abychom přešli z fosilních na méně znečišťující zdroje. Zároveň se však obávají, že tento přechod zvýší ceny energií. Nejen obecně, ale hlavně jim.
„Snížení emisí budov patří k nejdůležitějším opatřením evropského Green Dealu v boji proti klimatické změně. Asociace podniků topenářské techniky nicméně odhaduje, že v Česku stále funguje až čtvrt milionu kotlů první a druhé emisní třídy, a to navzdory jejich zákazu platnému od letošního 1. září,“ upozorňuje Zdeněk Kubena, ředitel výzkumu Knowlimits Group.
„České domácnosti tedy stojí teprve na začátku této cesty a z jejich aktuálních postojů čteme, že se na ni zatím ani moc vydat nechtějí. Přinejmenším v sektoru domácností tak bude nejspíš u nás dekarbonizace i nadále postupovat velmi pomalu,“ dodává.
Přitom při bližším pohledu na podrobnou strukturu zdrojů k ohřevu se to zase nezdá být tak úplně tristní:
v domácnostech jsou dnes nejčastěji kotle na zemní plyn (32 %) a dálkové teplo (30 %).
Obojí je dáno historickou tradicí (uhlí) i novějším vývojem (kdy v devadesátých letech 20. a nultých 21. století mnoho českých obcí na základě dotačních pobídek provedlo plynofikaci). Kotle na pevná paliva hrají významně menší roli než kdysi (18 %).
Co se týče energie na ohřev jídla, elektřina s 57 % již předčila kdysi převládající plyn (i když ten je stále na 36 %).
A mezi nejpreferovanějšími novými zdroji figurují v přibližně rovnocenném zastoupení fotovoltaika, plyn, elektřina, ekologický kotel na pevná paliva a tepelná čerpadla.
Při výběru dodavatele energií je pro spotřebitele klíčovým faktorem cena, její fixace, jasné smluvní podmínky a historie dodavatelské společnosti. Původ zdroje energie či aktivity dodavatele v oblasti ochrany životního prostředí naopak nehrají tak zásadní roli.
Tak se dá stručně interpretovat výsledek v následujícím grafu.
Z dotazování dále vyplývá, že přechod z fosilních na alternativní zdroje energie je životně důležitý pro polovinu lidí a pro další třetinu „středně důležitý“. Dvě třetiny se ovšem domnívají, že v důsledku transformace dojde ke zdražení energií. Většina z nich se obává značného nárůstu cen a jen 24 % vyjadřuje ochotu si za odběr zelené energie připlatit.
Co je ovšem zřejmě nejpodstatnější, byť to zaznívá až na závěr – průzkum potvrzuje dlouhodobou podporu jaderné energie a energetické soběstačnosti: Téměř dvě třetiny respondentů uvádějí, že jádro by mělo být považováno za čistý zdroj a pro více než 40 % reprezentuje nejvhodnější náhradu za fosilní paliva.
Podle naprosté většiny respondentů (83 %) by měl stát zůstat plně soběstačný ve výrobě elektřiny. To je ovšem podle odborných energetických scénářů stále více utopie – Česko se má do pár let změnit ze současného mírně přebytkového vývozce elektřiny na jejího dovozce.
Podle kritického scénáře společnosti ČEPS, státního provozovatele energetické přenosové soustavy, se může dokonce do roku 2030 stát „rizikově importní“: po energii bude v určitých kritických (zejména chladných zimních) obdobích kvůli odstavení stabilních fosilních zdrojů celoevropsky vysoká poptávka (což logicky bude znamenat násobné zvyšování cen), pokud bude vůbec fyzicky k mání. Ale to už je jiný příběh.
