Pravidla pro používání plně autonomních systémů řízení vozidel na českých silnicích jsou na světě. Ministerstvo dopravy poslalo do připomínek novelu zákona o silničním provozu, která upravuje podmínky provozu a využívání takto řízených vozidel v ČR. A to včetně podmínek, za kterých nebude řidič nést odpovědnost za přestupky v případě, že k nim došlo v době, kdy bylo vozidlo řízeno autonomně.
Stát má konečně jasno v tom, za jakých podmínek by bylo možné využívat na českých komunikacích systémy plně autonomního řízení vozidel. Ministerstvo dopravy (MD) dokončilo novelu zákona o silničním provozu, v níž se počítá mj. s novou definicí řidiče i s určením podmínek, za kterých neponese takový řidič autonomního vozidla odpovědnost za případný přestupek.
Klíčové je nové ustanovení návrhu, že po dobu řízení automatizovaného vozidla se na řidiče nevztahují pravidla provozu na pozemních komunikacích ani jiné povinnosti řidiče týkající se řízení vozidla, jejichž dodržení zajišťuje automatizované vozidlo.
Zákon také nově definuje osobu řidiče tak, aby již nebylo v případě plně autonomních vozů vyžadováno jejich „řízení“. Ministerstvo zároveň v návrhu nespecifikuje povinnosti řidiče autonomního vozu, tedy co má či nemá během jízdy dělat. Předpokládá se však, že po celou dobu bude řidič připraven na výzvu systému řízení převzít.
Nejdříve je ovšem nutné konstatovat, že možnost využít systém plně autonomního řízení je výrazně omezena. A to na vybrané úseky dálnic. Nicméně ministerstvo v materiálu optimisticky připouští rozšíření možnosti jeho využití.
Dalšími omezeními jsou pak plná funkčnost systému, včetně ukládání dat, fyzická přítomnost připoutané osoby oprávněné k řízení vozu na sedadle řidiče, a také blíže neurčené „infrastrukturní a povětrnostní podmínky“, které použití systému umožňují. Na řidiče se budou obecně vztahovat i povinnosti typu nebýt pod vlivem návykové látky či zajištění všech technických náležitostí pro provoz.
Co se samotného systému týče, ten musí zvládat plnit veškeré jízdní úkoly, a to bez bezdůvodného rizika pro cestující ve vozidle nebo pro jiné účastníky provozu. Nesmí zároveň způsobit žádnou kolizi, kterou „lze rozumně předvídat a které lze předejít“.
Pokud je možné kolizi bezpečně zabránit bez způsobení jiné kolize, pak tak musí systém učinit. A v interakci s ostatními účastníky provozu se musí systém chovat předvídatelně. Výrobce je také povinen přijmout opatření, která zabrání „předvídatelnému zneužití nebo nesprávnému užití systému řidičem nebo neoprávněnému zásahu do systému“.
Pokud budou všechny tyto podmínky splněny a vozidlo vstoupí do režimu autonomního řízení, pak mohou nastat dvě možné situace, které jsou z pohledu odpovědnosti řidiče za případné přestupky spáchané v této fázi řízení vozu klíčové.
Systém v případě jakýchkoliv změn – ať již plánovaných či neplánovaných – vyzve řidiče k převzetí řízení. Řidič na to má deset sekund a pokud řízení nepřevezme, vozidlo musí provést tzv. manévr minimálního rizika. Tedy jednoduše řečeno jeho bezpečné odstavení. Pravidlo deseti sekund pak neplatí v případě, že došlo k vážné poruše systému či vozidla, v takovém případě je systém povinen provést manévr ihned.
Druhá možná situace odpovídá nepředvídatelné, mimořádné události, v jejímž důsledku hrozí vozu „bezprostřední riziko kolize“. Bezprostředním rizikem kolize se rozumí situace, která vede ke kolizi vozidla s jinými uživateli pozemní komunikace nebo překážkou, a které nelze zabránit brzděním. V takovém případě je systém povinen provést okamžitý tzv. nouzový manévr. Jeho cílem má být zabránit kolizi, nebo alespoň zmírnit její následky.
Odpovědnost řidiče za spáchaný přestupek nastane jen tehdy, pokud k němu dojde v době, kdy po výzvě systému nepřevzal řízení, tedy po uplynutí již zmíněných deseti sekund. Odpovědnost tedy řidič v takovém případě ponese i za následky manévru minimálního rizika. V případě nouzového manévru odpovědnost řidiče logicky nenastává. A zákon nepočítá ani s tím, že by se odpovědnost přesunula na výrobce či provozovatele. V případě výrobců by se tak stalo jen v případě, že by byla zjištěna technologická chyba systému, popřípadě by nezajistili řádné uložení dat o provozu vozidla.
Zatímco není překvapením, že ministerstvo dopravy si od využívání plně autonomních vozů slibuje nižší nehodovost a úmrtnost na silnicích, naopak je zarážející jeho optimismus ohledně absence bezpečnostních rizik spojených s případným zneužitím systému. Lze předpokládat, že v připomínkovém řízení se k této otázce jistě příslušné bezpečnostní složky vysloví a budou optimismus ministerstva dopravy korigovat.
