KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Evropský automobilový průmysl v poslední době našlapuje na čím dál tenčím ledě. Vehnán do kouta politiky nadiktovanou zelenou doktrínou opustil své bezpečné pozice a nachází se na křižovatce, kde může špatné odbočení znamenat cestu do nenávratna.
Zprávy z roku 2024: Německé automobilky přenechaly sponzorství evropského šampionátu ve fotbale čínským značkám. Volkswagen se poprvé v historii chystá zavřít některé německé své továrny. Oproti loňskému roku se očekává zásadní propad zisků hlavních německých výrobců.
Žádný průmyslový sektor v Německu nevytváří dosud takový obrat jako automobilový průmysl – v roce 2023 to bylo 564 miliard eur, což je přibližně dvakrát více než farmaceutický průmysl, který se v žebříčku umístil na druhém místě. „Německý autoprůmysl není v krizi, je na tom skvěle. Protivítr však sílí,“ prohlásil nedávno šéf VW Oliver Blume.
Východní vítr je krutý
Tento protivítr se skládá ze tří složek. Prvním je revoluční přechod od spalovacích motorů směrem k alternativním pohonům, především elektromobilům, vyvolaný v Evropě neuváženě zbrklým zeleno-ideologickým politickým tlakem.
Druhým je rostoucí konkurence z Číny, zejména v oblasti elektromobilů – automobilky jako BYD a SAIC získávají v posledních letech stále větší podíl na trhu se silným růstem. Společně s Teslou, která prodává nejvíce elektromobilů na německém trhu, představují největší hrozbu.
Třetí složkou je všeobecný hospodářský pokles v Německu, ale i v jiných částech světa, jako je Čína, který vede k poklesu tržeb.
Německý automobilový průmysl je na tento „protivítr“ špatně připraven. „To, co zažíváme, je daň za chyby managementu, kterých se za posledních 10 až 15 let nahromadilo obrovské množství,“ říká ekonom Jens Südekum z univerzity v Düsseldorfu. Podle jeho názoru se německému průmyslu v letech rozmachu mezi finanční a koronavirovou krizí nepodařilo dostatečně investovat do budoucnosti. Přechod na elektromobily ostatně neproběhl ze dne na den, ale byl již delší dobu v dohlednu. „Výrobci ale evidentně nepřemýšleli o tom, co se stane dál,“ řekl v rozhovoru pro Handelsblatt.
Závěrečný účet nezodpovědného řízení a zároveň ochoty nechat si vnutit nesmyslná politická rozhodnutí může být děsivý. Volkswagen v rámci úspor nejspíš uzavře některé závody, řada dodavatelů komponentů už zkrachovala nebo mají vážné obavy o svou existenci – zejména ti, jejichž podnikání závisí na spalovacích autech.
V Číně klesají tržní podíly německých výrobců automobilů, protože Číňané kupují stále více vlastních aut a tamní výrobci během pouhých čtyř let zvýšili svůj podíl na tržbách ze 40 na 60 procent. Ani v Indii se nedaří podle původních představ. Co je ale nejhorší, německý zákazník už toho všeho začíná mít dost a boj o jeho důvěru se dostává do rozhodující fáze.
Německý autoprůmysl se s ním ale, alespoň slovy svého sdružení VDA, chystá bojovat represivními a protekcionistickými prostředky dále podrývajícími ekonomiku: stálým zavedení cel na čínský dovoz, znovuzavedením podpor na nákup elektromobilů a dalších veřejných investic do nabíjecí infrastruktury. Jediným bodem uměle nepodporujícím elektromobilitu je pouze rozvolnění limitů flotilových emisí CO2.
Opice přibývají
„Fenomén sté opice“ (100th Monkey Effect) je známý jev vypozorovaný poprvé u opic na odlehlém ostrově, kde se primáti naučili před snědením jídla si toto jídlo umýt. Když se tento postup naučilo dostatečné množství opic, tzv. bylo dosaženo kritického množství, začaly si jídlo (šlo o brambory) najednou mýt i opice na vzdálených ostrovech, aniž by ovšem došlo k jakémukoli kontaktu s těmi prvními. Jinými slovy – jde o bod zlomu, kdy dosud zavrhované řešení celá entita takřka naráz houfně vezme za své.
Hitlerova národně-socialistická strana byla také velikou většinou německé veřejnosti po celá 20. léta zavrhována a různě zesměšňována. Potom ale nastal – zprvu poměrně nenápadný – zlom a v polovině let třicátých už bylo v Německu jen velmi málo těch, kteří by nadšeně nezdravili toho podivného člověka s patkou přes čelo, kartáčkem pod nosem a erekcí pravé paže.
Jiný německý příklad – ještě v 80. letech bylo na bavorském venkově považováno za nemorální chodit nakupovat do supermarketů sítě Aldi. Správný maloměšťák chodil ke svému řezníkovi a pekařovi na náměstí – protože například věděl, že jeho dítě chodí do gymnázia, které žije z řezníkových peněz. Počet zákazníků supermarketů ale plíživě narůstal, až se jednoho dne stala obliba těchto velkoprodejen skutečně masovou napříč celým Německem.
Německý zákazník je totiž na jednu stranu patriot, na druhou stranu je však také pragmatik orientující se na dobrý poměr ceny a získané hodnoty, který je zvyklý si tento obchodní model nárokovat.
V tomhle ohledu i šikovná čínská auta zatím u západních sousedů vystrkují růžky jen pozvolna – pokud ale domácí a potažmo všichni evropští výrobci nepřestanou v dohledné době „blbnout“, efekt 100. opice ve prospěch Číňanů je takřka hotovou věcí. A velmi snadno to může platit i u nás v relaci Škoda vs. Asie.
