KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropský parlament se v úterý sešel k mimořádnému plenárnímu zasedání, aby připomněl, že ruská vojenská agrese proti Ukrajině trvá už tisíc dní. Poslance oslovil na dálku prezident Volodymyr Zelenskyj, jemuž se dostalo ovací vestoje. O tom, jak se bude Evropa dál stavět k válce za svými humny, jednali v pondělí v Bruselu ministři zahraničních věcí „sedmadvacítky“, v úterý na ně navázali ministři obrany. Většinově se shodli, že budou Ukrajinu dál podporovat, ať to stojí, co to stojí. Na povrchu tedy všechno v pořádku.
Ruský prezident Vladimir Putin „oslavil“ 1000 dní trvání „své“ agrese mimořádnou salvou raket a dronů na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Zahynulo při tom pár desítek lidí. A také prohlášením o modifikaci ruské jaderné doktríny tak, aby se Západ bál použití atomových zbraní ve větším počtu případů, než kolika Moskva dosud vyhrožovala.
Reagoval tím na rozhodnutí amerického prezidenta Joea Bidena, který po mnoha měsících odmítání nakonec dovolil ukrajinským vojákům zasahovat americkými raketami typu země-země cíle v hloubi ruského území, do vzdálenosti (pouhých) 300 kilometrů, a bránit se tak účinněji proti ruskému postupu.
Tato náhlá změna postoje byla zase vyvolána nasazením desetitisíců severokorejských vojáků na ruské straně do bojů proti ukrajinským jednotkám.
A zřejmě také stupňujícími se dodávkami raket a dronů ruské armádě z Íránu a zejména stále očividnější a rozhodnější vojenskou podporou Číny. Od víkendu se objevují stále přesnější informace o tom, že Čína dodává nejen výrobky „dvojího použití“, čímž pokrývá až 80 procent potřeb ruských zbrojovek, ale také přímo hotové zbraně, konkrétně malé útočné drony.
Všechny tyto posuny směrem k eskalaci války jsou v Evropě vnímány na pozadí dohadů a nejistot vyvolaných zvolením Donalda Trumpa příštím americkým prezidentem. Evropští spojenci nevědí, jak bude vypadat americká politika po lednu 2025. Proto opakují vůči Ukrajině stejné pravdy, ze kterých se za dva roky staly už vyprázdněné fráze... a čekají.
Zelenskyj jim vzkazuje, že to je špatně, a žádá rychlou mobilizaci. Jde mu zjevně o to, aby EU dokázala převzít břímě vojenské pomoci, pokud by Trumpovy Spojené státy ochably.
Evropská „sedmadvacítka“ poskytla Ukrajině od začátku ruské invaze v únoru 2022 zbraně a vojenský materiál v hodnotě 45 miliard eur, což je hodně peněz; jen o málo méně než USA. Za významného přispění Česka splnila – byť opožděně – závazek doručit milion dělostřeleckých granátů; přitom ještě před rokem se to zdálo být utopie.
Vlády velkých zemí postupně přistupovaly na ukrajinské požadavky co do dodávek protivzdušných systémů, bojových vozidel, raketometů, moderních tanků či stíhaček F-16. Proti Rusku zavedly 14 balíků vesměs hospodářských sankcí a chystají patnáctý.
Pomoc však přicházela vždy až po dlouhém váhání, a tudíž opožděně. Rovněž plnění sankcí vázne a ruskou ekonomiku příliš citelně nepoškozují. I proto se ukrajinské straně nepodařilo stále silnějšího agresora vytlačit – ten naopak v poslední době postupuje, byť pomalu a za cenu obrovských ztrát.
Rusko momentálně okupuje pětinu ukrajinského území. Dokud se mu bude dařit, nepřistoupí na žádná jednání. To přesně se ostatně dověděl německý kancléř Olaf Scholz, když si o víkendu dopřál (bez konzultací se spojenci) hodinový telefonát s ruským vladařem. Sklidil za to hodně kritiky ze všech stran.
„Putinovi jde o vítězství. Nezastaví se jen tak sám od sebe,“ připomněl europoslancům Zelenskyj. „Čím více bude mít času, tím budou podmínky horší,“ burcoval.
Právě proto je nyní „ta nejlepší chvíle proti Rusku pořádně zabrat“. Ukrajinský prezident si je ze všech nejlíp vědom stavu na bojišti i blížících se rizik. Proto Evropany pobízí, aby nasadili vyšší rychlost. „Putin je přece menší než spojené státy evropské. Naléhavě vás žádám, abyste nezapomněli na to, co všechno je Evropa schopna udělat.“
Ministři obrany vzali na vědomí už domluvené věci: mimo jiné že EU bude dál financovat výcvik ukrajinských vojáků (zatím jich ho absolvovalo 65 tisíc), konsensus panuje také ohledně využití dalších 400 milionů eur z výnosů zmrazených aktiv ruské centrální banky – ty půjdou na investice do ukrajinského obranného průmyslu. Vlády EU si stále více uvědomují, že je výhodnější podporovat rychle se rozvíjející místní zbrojovky než na Ukrajinu zbraně složitě a nákladně dovážet.
Nedaří se naopak překonat odpor Maďarska, které nadále blokuje uvolnění 6,6 miliardy eur z tzv. mírového nástroje EU určené pro Ukrajinu. Maďarsko patří podle Borrella k „několika výjimkám“ mezi členskými státy, které se staví vlažně k další podpoře Ukrajiny. Zatím však podle něj nejde o nějaký rozkol v evropské jednotě.
Připomněl, že z kvantitativního hlediska stále funguje drtivá proukrajinská převaha, a vypočítal, že všechny velké země – Německo, Francie, Itálie, Polsko i Španělsko – jsou v této věci v podstatě zajedno.
Nejde jen o Ukrajinu, ale hlavně o nás
Borrell na své poslední tiskové konferenci ve funkci Vysokého představitele EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku vyčetl členským státům, že od ruské invaze na Krym v roce 2014 trestuhodně nedělaly nic pro vlastní posilování bezpečnosti a obranyschopnosti, naopak „pokračovaly v odzbrojovacím procesu“.
Nyní je třeba zanedbané roky dohnat, obnovit a navýšit vojenské kapacity, usilovat o to „všemi prostředky a nenechat se při tom rozdělit“. Očekává, že příští Evropská komise – a také Kaja Kallasová, která ho velmi pravděpodobně za deset dní ve funkcí vystřídá – dokáže tuto nelehkou práci, která je výlučně v kompetenci národních vlád, účinně koordinovat.
Zatím ovšem ministři nedospěli ani zde k žádným konkrétním rozhodnutím. Ta by měla přijít, až bude jasno, jakou cestou se vydá Washington. Bavili se však do hloubky i do šíře o tom, co se neudělalo, kde se zaspalo, co se musí dohnat a jak by se to mělo provést.
Do debaty se zapojil také generální tajemník NATO Mark Rutte a bývalý finský prezident Sauli Niinistö, který nedávno pro Evropskou komisi zpracoval zprávu o bezpečnostních výzvách.
„Ruská agrese představuje pro Evropu největší hrozbu od skončení druhé světové války. Pro naši společnost se v tuto chvíli stává nejvyšší hodnotou bezpečnost,“ vyhodnotil Borrell momentální napjatou situaci. „K našim hranicím se vrátila válka, která je zároveň globální bezpečnostní hrozbou. Osud Ukrajiny bude určující pro osud Evropské unie. Pokud Putin uspěje, zaplatíme mnohem vyšší účet, než kolik by nás stála jakákoli vojenská pomoc, kterou můžeme dnes poskytnout. O to jde.“
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
