KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Předpovídat, co udělá Donald Trump, je zhruba na úrovni dlouhodobých předpovědí počasí. Ostatně už první jména v jeho administrativě ukazují na jiný směr, než kterým hrozily některé odhady. Ale přesto není bez zajímavostí se zamyslet nad tím, jak si může počínat v ruské válce proti Ukrajině.
Pochopitelně, pohybujeme se v rovinách spekulací. Už v minulém týdnu se objevila zpráva, že Donald Trump volal Vladimiru Putinovi a varoval ho před eskalací války na Ukrajině s naznačením možné přítomnosti amerických vojáků v Evropě. Na druhou stranu, mluvčí ruského prezidenta tuto informaci dementoval.
Pomineme-li otázku pravdomluvnosti ruské strany, jedna věc je jasná: Kolem jednání bude neustále mnoho spekulací a „zaručených“ zpráv. Jedinou jistotou tak je, že Donald Trump už mluvil s Volodymyrem Zelenským. Soudě podle reakcí rozhodně neoznámil, že okamžitě ukončí podporu Ukrajině. Ačkoli i to je spekulace.
Donald Trump už během kampaně halasně avizoval, že chce po svém nástupu do funkce konflikt ukončit co nejrychleji tím, že donutí obě strany k jednání. Ale má před sebou určité memento amerického odchodu z Afghánistánu a rozhodně nechce odevzdat Ukrajinu „jen tak“ Rusku.
Moskva si v současné době udržuje iniciativu na bojišti a postupuje, byť pomalu a s těžkými ztrátami. I když může jít o strategii „urvi, co můžeš“ před plánovaným vynuceným příměřím. Právě proto ale bude daleko těžší donutit Rusko k ukončení války během jednoho dne, a to ještě před Trumpovým nástupem do Bílého domu.
Pokud se opravdu telefonát mezi Trumpem a Putinem odehrál, mohl to zvolený americký prezident (pro formální přesnost jen zmíním, že zatím fakticky zvolen nebyl, volitelé se sejdou až za měsíc – ve středu 16. prosince) zjistit už nyní.
Navíc, je zásadní rozdíl mezi trvalým mírem a dočasným příměřím. Ruskem požadované podmínky pro ukončení války (resp. speciální operace), které jsou v současné době „na stole“, zformulovalo moskevské vedení záměrně tak, aby byly pro druhou stranu nepřijatelné, pokud nedojde k úplné kapitulaci: Bezbranná Ukrajina zbavená i těch území, která v současné době Rusko nekontroluje, se zákazem vstupu do NATO, okleštěnou armádou, k tomu navíc zrušení všech sankcí – to by se rovnalo prakticky uznání porážky.
Trump může na Rusko „tlačit“ mimo jiné prostřednictvím snížení cen ropy.
K tomu všemu se přidává „denacifikace“, což je jen velmi špatně maskovaný požadavek na to, aby měla Moskva právo určovat, kdo v Kyjevě vládne. Rusko nikdy nedefinovalo, co si pod tímto pojmem představuje, vyhrazuje si tak možnost označit za nacistu kohokoli, kdo mu nevyhovuje.
Vzhledem k tomu, že jde o ideologický, nikoli faktický požadavek, jen stěží se z něj dá ustupovat. Zatímco cokoli jiného můžete označit za projev dobré vůle (postoupení území, požadavek zmenšení armády), říct, že nebudete požadovat „denacifikaci“, je mnohem obtížnější.
Na druhou stranu, i když se Putin tváří, že válka pro něj není žádným problémem, reálně může být situace jiná. Západní sankce, jakkoli nedokonalé, Rusko bolí a jejich zrušení či alespoň zmírnění může být pro Putina atraktivním cílem.
Dá se tedy čekat, že Donald Trump bude na Rusko tlačit. Jedním z prostředků by mohly být ceny ropy – ty by skokovým navýšením americké těžby mohl významně srazit dolů, zvlášť pokud by to samé uskutečnila i Saúdská Arábie (a synergicky zapůsobil efekt vývozu zkapalněného zemního plynu ze Spojených států).
To by byla pro Rusko citelná rána, ačkoli nižší ceny by musely vydržet po delší dobu, aby to Kreml výrazněji pocítil. Ruský rozpočet počítá s cenami někde kolem 70 dolarů za barel Urals. Aby došlo opravdu ke zničujícímu efektu, musely by ceny klesnout na polovinu, což už byl ale byl problém i pro americké prodejce. Navíc Rusko s podobným krokem ve svých scénářích zcela jistě počítá.
Trump by tak musel nastoupit s něčím, co by Rusům vyrazilo dech. Jenže proti sobě nemá žádného zelenáče, nýbrž člověka, který zemi fakticky ovládá už 25 let, ať jako prezident, či jako premiér.
Další možností je aktivnější pozice USA v pomoci Ukrajině. Opravdu masivní pomoc, povolení zasahovat objekty i hlouběji na území Ruska atd. Jenže takový krok by vedl k přesně opačnému efektu, než jaký Trump sliboval.
Putinovi příliš na ztrátách nezáleží (nebo se aspoň snaží tak působit), navíc to ani neřeší základní problém ukrajinských obránců, tedy nedostatek lidské síly. A tato válka ukazuje, že kvantita je zásadní kvalitou.
Západní zbraně jsou sofistikovanější než jejich ruské protějšky, nicméně jsou dodávané v malých objemech. A nasazení americké armády očekávat reálně nelze. I kdyby tím Trump hrozil, s velkou jistotou jde říct, že by mu Vladimir Putin neuvěřil.
Současné kroky budoucího amerického prezidenta sice ukazují na to, že nebude až zase takový izolacionista, jak strašily některé hlasy – ale to neznamená, že obrátí o 180 stupňů k větší účasti ve válce.
Výrazně přímočařejší je Trumpova pozice vůči Ukrajině. Ta dnes stojí a padá s americkou finanční a vojenskou pomocí. Její zastavení by znamenalo pro ukrajinskou stranu katastrofu. Bylo to vidět již na přelomu roku, kdy americké tahanice o pomoc snížily ukrajinskou schopnost klást ruské armádě odpor.
Pokud by Ukrajina projevovala malou ochotu k nějakým (bezpochyby územním) ústupkům, není problém pohrozit neposkytnutím pomoci. Jenže to s sebou nese téměř jistotu, že bude Donald Trump sledovat, jak Rusko postupuje stále dál. A vzhledem k tomu, že Vladimir Putin označuje Kyjev za ruské město, zastavení by bylo maximálně dočasné. V Kyjevě to vědí, proto budou nutné také záruky, že si Rusko nenajde záminky pro další útok.
Jisté je, že pokud bude chtít Donald Trump po svém nástupu do funkce ukončit rychle ruskou válku proti Ukrajině, bude muset především přesvědčit agresora. Ukáže se tak, nakolik jsou Trumpovy vyjednávací schopnosti silné a nakolik Putinovy pozice vyjednávací strategií. Už nyní je ale jasné, že nepůjde o záležitost jednoho telefonátu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
