KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO | Millova teze, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, je v českém veřejném prostoru dnes a denně narušována hlukovým smogem. Podnikatelé vydělávající na veřejných produkcích navíc mají sklon bagatelizovat stížnosti postižených občanů řečmi o militantních podivínech a podobně. Nejde jen o známé kauzy letišť, hudebních festivalů a železničních koridorů, ale i lokální provozování hlasité hudební produkce spojené s chronickým narušováním nočního i denního klidu. Spor se mnohdy nevede jen o legalitu takového podnikání, jako spíš o jeho vhodnost v dané lokalitě a vliv na její život. Jako třeba v Oslově u Orlické přehrady.
„Nejkrásnější místo, které jsme si mohli na svatbu zvolit. Překrásné místo uprostřed lesa a soutoku řek, nádherně a zároveň jednoduše zrekonstruovaný areál, k dispozici naprosto se vším, co si vzpomenete,“ psala letos v srpnu ve své recenzi na portálu Mapy.cz Alena Jandová o prostředí rekreačního areálu Glamping Malý Oslov nad svahy Orlické přehrady.
Se znalostí různých malebných zákoutí naší vlasti musím skutečně říct, že moc hezčích míst s ubytovacím zázemím u nás nenajdete. Sami recenzenti ale nevědomky naráží i na potíž, která provoz areálu uprostřed panenské přírody už několik let provází. „Hned vedle areálu bydlí lidé a ano, pokud bude hrát hudba ve 22 hodin, volají policii pro rušení nočního klidu i opakovaně, čímž se celá svatební akce kazí, s tím se musí počítat,“ vystihla ve zkratce podstatu „pudla“ Soňa Baťková v recenzích podniku na Googlu.
Abychom si rozuměli, není účelem tohoto textu trefovat se do svobody podnikání, ale hlavně upozornit na střet dvou světů, mezi kterými stojí vysoká neviditelná zeď – bohužel. Kdyby byla fyzická, možná by to leccos vyřešilo.
Hluk jako novodobý smog
Po odsíření komínů elektráren a zavedení katalyzátorů do aut už prakticky nevíme, co je to smog znečišťující ovzduší; když je něco na pohled ohavné, víme naopak, že jde o smog vizuální. Před takovým můžete zavřít oči, nebo se prostě dívat jinam. Ucpávání uší při frenetickém dunění beatů hudební produkce nebo hlasitém hýkání opilců je ale mnohem náročnější disciplínou. Není to to samé jako časem přeslechnout hluk přistávajících letadel nebo projíždějících rychlíků, protože u hudby a spol. jde o hluk zbytný a snadno řešitelný.
Nedávno jsem byl na návštěvě u kamaráda, jehož byt trůní ve druhém patře domu na samém okraji horní části pražské Stromovky. Listí staletých stromů normálně jen relaxovaně šumí, běda ale, když se na asi jeden kilometr vzdáleném Výstavišti odehrává pouť. Výskání vyděšených adolescentů na horské dráze a vzájemné přeřvávání se hlasitých reproduktorů s hudbou vytváří něco, čemu hudební producent a vrah Phil Spector říkal zvuková stěna. Takovou ale ve svém domově mít nechcete, notabene ne do časných ranních hodin.
Jak vyjádřil Obvodní soud pro Prahu 4 ve svém rozsudku, který se týkal rušení nočního klidu v Ledárnách Braník ze dne 2. 7. 2024: „Dům se zahradou je obecně místem, kde má člověk možnost odpočinout si po práci, mít soukromí, místo sloužící k oddechu, odpočinku a relaxaci, obzvláště v létě s ohledem na klimatické podmínky na zahradě.“ Svatá pravda!
Subjektivní pocit obtěžování exponované osoby přitom podle stanoviska ministerstva zdravotnictví (MZ ČR) závisí jen z menší části na akustických parametrech působícího hluku a míra rušivosti hluku závisí zejména na vztahu exponované osoby k danému zvuku. To znamená, že stejná VPH (veřejná produkce hudby) může vyvolávat stav radostné blaženosti účastníků, zatímco u nechtěně exponovaných osob může vyvolat pocit obtěžování.
„Nezávislost na fyzikálních parametrech zvuku je pro rušivé a obtěžující účinky hluku typická,“ píše se dále ve výkladu MZ ČR. Pro situaci v poorlickém Oslově je tento jev typický.
Není kemp jako kemp
Oslov je vcelku malebná vesnička v jihočeském kraji, jejíž 348 obyvatel to nemá víc než 2 km daleko ke strmým útesům nad hladinou Orlické přehrady nedaleko hradu Zvíkova a soutoku Vltavy s Otavou. Ještě o kus dál se do přehradou mocně vzduté Otavy vlévá říčka Lomnice a právě na skalním ostrohu naproti této úchvatné scenérii se v lokalitě pojmenované Malý Oslov rozkládá někdejší chatové rekreační středisko ČZ Strakonice. Zhruba dva kilometry polní cestou od samotného Oslova jej zde v roce 1964 vybudovali zaměstnanci v pověstné „akci Z“.
Na pohled jde o typické rekreační středisko, jakých jsou po naší zemi rozesety desítky – typizované dřevěné chatky s obytnou plochou asi 15 m2 rozeseté po svažující se louce doplňuje společenský objekt a hygienické zařízení. Výjimečnost Malého Oslova tkví v opravdu jedinečné poloze „na konci světa“, kdy to obyvatelé chatek mají pár kroků k dechberoucím výhledům na řeku a hlubokých hvozdů s ptačí oblastí, které jsou součástí evropské soustavy chráněných území Natura 2000.
Podle zjištění INFO.CZ zde zhruba do roku 2020 fungovalo rekreační středisko v původní podobě, což vzhledem ke zchátralosti objektů znamenalo už poněkud „punkový“ styl poskytovaných služeb. Následně celý areál odkoupila současná majitelka a do názvu zařízení vetkla slovo „glamping“, což je anglický výraz pro luxusní/módní kempování. Původní chatky byly jednoduchými prostředky vkusně zvelebeny a výrazné proměny se dočkala společenská budova a hygienické zařízení. Tradiční ubytování na víkend či týden ale v krátkém čase nahradilo pořádání hromadných společenských eventů, jako jsou svatby, teambuildingy, diskotéky a koncerty. Podle majitelky Terezy Madansky by klasické ubytovací služby nebyly rentabilní a její podnikání zde tudíž nemožné.
Právě ve změně účelu a funkce areálu je ale zakopaný pes. Jestliže jsme o pár odstavců výš hovořili o obtěžování hlukem, už jste asi doma – zvlášť když povím, že jen pár desítek metrů od hlavní budovy, která stíní taneční parket, začíná v lesním hvozdu rozlehlá chatová osada.
Podnikání vs. rekreace
Oslovil jsem tři namátkou vybrané tamní chataře, kteří si přáli zůstat v anonymitě, redakce INFO.CZ ale jejich identitu zná. Unisono popsali periodicky se opakující (v letní sezóně až 3x týdně) masově navštěvované akce popsaného druhu, z nichž se do okolí běžně šíří hluk až do časných ranních hodin, slovy majitele chaty ležící s ostatními pěti nejblíže areálu „klidně i do pěti do rána“.
Stížnosti chatařů na hluk jsou o poznání mírnější v přímé úměře s rostoucí vzdáleností od Glampingu Malý Oslov, ti blíže vodní hladině naopak při dotazu na svatby a teambuildingy vraští obočí. Je známou věcí, že po vodní hladině se zvuk nese velmi dobře a rybáři vyhledávající klid na soutoku Otavy s Lomnicí o tom vědí své.
Majitelka Glampingu Malý Oslov potvrzuje, že popsané akce se v jejím areálu konají a to vždy na základě pronájmu celého prostoru včetně chat a společenské budovy pořadateli dané akce, jejíž účastníci setrvávají obvykle jednu noc. „Jako důležitou součást smluv o pronájmu areálu jsme zavedli bezpodmínečné dodržování nočního klidu po 22. hodině pod finanční sankcí,“ popsala redakci INFO.CZ Tereza Madansky.
Mimoděk tuto skutečnost ve svých recenzích potvrzují i účastníci akcí na Oslově: „Jedním z důvodů, proč jsme si místo vybrali, bylo, že nám paní majitelka tvrdila, že nikoho nerušíme a hudba bude moci hrát do noci, což bohužel není pravda,“ psala loni svatebčanka Veronika H. na Google.
Majitelce eventového areálu nelze upřít snahu komunikovat s majiteli chat – dle svědectví oslovených chatařů je jednotlivě obcházela a nabízela přípitek becherovkou. Pro eliminování hluku rovněž přemístila taneční parket z exponované pozice u bazénu uprostřed areálu do zákrytu společenské budovy a v horizontu několika let jej dle svých slov plánuje zastřešit, aby se hudba rozléhala ještě méně.
Pro snazší komunikaci s chataři také založila zvláštní telefonní číslo a whatsappovou skupinu, kam mohou chataři kdykoliv psát své stížnosti na hluk a další zprávy – do 15 minut od nahlášení rušení klidu po 22. hodině by se na místo měli dostavit pracovníci najaté bezpečnostní agentury a bujaré veselí zpacifikovat. Tento krok měl mimo jiné zásadním způsobem omezit časté výjezdy policie z blízkého Zvíkova na výzvy chatařů. Nadměrný hluk se ale nepodařilo zahnat ani na podzimních schůzkách vedení Malého Oslova s chataři za přítomnosti starosty obce, které se konaly loni a letos v říjnu.
Ze zápisu z poslední schůzky mj. vyplývá tvrzení 10 z 10 přítomných chatařů, že v areálu nadále „dvakrát až třikrát týdně probíhají velmi hlučné akce a konstatování, že přijatá opatření byla ve většině případů neúčinná, k žádnému zlepšení ve skutečnosti nedošlo.“
Podle jednoho z chatařů je scénář zpravidla velmi podobný: „Po příjezdu security nebo policie je většinou tak 10 minut klid a jakmile se vzdálí, začíná hluk nanovo klidně do pěti do rána“. Redakce INFO.CZ má k dispozici i video jedné z chatařek pořízené v 0:30 na jejím pozemku, ze kterého je i přes špatnou kvalitu zvuku patrné, že by na daném místě v daný čas usnul leda hluchý.
Není překvapivé, že chataři na neoblíbeného souseda několikrát „poslali“ hygienu či živnostenský úřad, Malý Oslov tyto návštěvy podle své majitelky ale vždy ustál bez ztráty kytičky.
Kde končí a začíhá svoboda
Tereza Madansky při osobním setkání neskrývala rozhořčení nad chováním chatařů, kteří podle ní neoceňují její upřímnou snahu o zlepšení daného stavu. „V kempech na Slapech je řev od večera do rána a nikdo si nestěžuje,“ krčí rameny při vzpomínce na svého známého, provozovatele kempu u jiné české přehrady. Do budoucna by mezi chatami ráda i vysadila stromy a vytvořila jakousi lesní vesničku.
Je ale na místě se ptát, jestli je smír mezi majitelkou a chataři vůbec možný. Podle mě není, protože podstata problému tkví v samém předmětu podnikání, které je s panenským místem, kde se odehrává, principiálně zcela nekompatibilní a majitelka areálu tento problém nechápe nebo ho z nějakého důvodu chápat odmítá.
Je zde i velký rozdíl od původního rekreačního účelu objektu – rekreační středisko „klasického ubytovacího typu“ místním nevadilo, navíc mohli navštěvovat tamní restauraci. Podle Terezy Madansky jim dnes není dost ani nabídka příležitostného promítání letního kina.
Fakt je ale prostě ten, že to, co jsem výše popsal v těsném sousedství, tím spíš v místě, kam jezdíte nabrat síly, opravdu mít nechcete a žádná snaha o dílčí vstřícné kroky na tom nic nezmění, protože svatba bude vždycky svatbou a diskotéka diskotékou se vším, co k tomu patří. „Za Michala Davida ve dvě ráno do širokého okolí by se mělo zavírat na doživotí,“ napsal kdysi trefně David Mach.
Právo a nepořádek
Je nasnadě, že kdyby měla situace v Malém Oslově z pohledu chatařů snadné právní řešení, už by se ho hlukem postižená skupina obyvatel dávno chopila. To, že se tak ve formě žaloby či jiného zásadního podání dosud nestalo, vypovídá o tom, že z legálního hlediska provozovatelka eventového areálu nic špatného nutně nedělá nebo aspoň ne tak špatného, aby to bylo legálně snadno postižitelné. Jen je to prostě k sousedům, kulantně řečeno, neslušné.
Občanský zákoník ve svém § 1013 týkajícím se omezování vlastnického práva bez ohledu na to mj. uvádí: „Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku.“
Ve výše citovaném rozsudku ve věci koncertů v Ledárnách Braník zase zazněla teze o tom, že „...po žalobkyni (postižené v kauze/obyvatelce domu nedaleko konání koncertů, pozn. red.) nelze spravedlivě požadovat, aby se několikrát týdně zabarikádovala ve svém bytě a čekala, až produkce skončí, aniž by si mohla např. otevřít okno. Předmětná hudební produkce sice končí do 22 hodin, avšak tato hudební produkce již zasahuje do večerní doby (od 18 do 22h), která je již dobou odpočinku osob.“ To všechno je ale málo.
Ministerstvo zdravotnictví se v otázce regulace hluku snaží přenést hlavní část aktivity na obce, které podle něj mohou přímo vycházet z případných stížností svých občanů na akustický (dis)komfort, zejm. v minulosti proběhlých akcí: „VPH (veřejnou produkci hudby) je nutné regulovat, ale účinnou regulaci mohou zajistit pouze obce, tak jak je to běžné i v jiných evropských zemích. Pro krátkodobé expozice nelze stanovit zdravotně odůvodněný hygienický limit. Regulace prostřednictvím státního zdravotního dozoru, tj. krajskými hygienickými stanicemi, by navíc samotné VPH nezabránila. K tomu je třeba dále dodat, že v případě obecní vyhlášky není potřeba měření hluku, ale jde o rozhodnutí, zda danou akci (VPH) pořádat, jak často a jak dlouho či vůbec,“ píše se ve výkladu MZ ČR týkajícího se VPH.
Starosta Oslova, František Hašek, v minulosti na reakci petice chatařů na vznik příslušné vyhlášky konstatoval, že situace v Malém Oslově je naprosto neúnosná, avšak s tím, že „obec má svázané ruce k zakazování či regulaci akcí na soukromých pozemcích. Není to jednoduché a může to ve finále více ublížit slušným občanům než zakázat pořádání takovýchto akcí.“ S chataři sdílí jejich názor, snaha o tvorbu obecní legislativy řešící hluk ale uvázla na mrtvém bodě.
A tak se mohou oslovští chataři na hladinu Otavy z jedné z několika krásných vyhlídek dál dívat pouze se špunty v uších.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
