Hořká tečka na závěr. Šéf unijní diplomacie nepochodil se sankcemi proti Izraeli

Borrell předložil ministrům negativní hodnocení izraelské bilance dodržování lidských práv a humanitárního mezinárodního práva v Gaze. Seznámil je také s kritickou zprávou evropského zmocněnce pro lidská práva Olofa Skooga a s hodnocením situace ze strany agentur OSN působících v Gaze. Požádal také, stejně neúspěšně, aby EU zavedla sankce proti dvěma extremistickým ministrům izraelské vlády.

Proti návrhu zmrazit politický dialog byla podle samotného Borrella většina ministrů zahraničí „sedmadvacítky“. Rozhodně ho odmítalo také Česko. Ministr Lipavský k pokusu podrážděně řekl, že nedává žádný smysl.

Sám Borrell se hájil tím, že mu nešlo o nic praktického; asociační dohoda mezi EU a Izraelem stejně nefunguje. „Změnilo by to něco? Nikoli. Uškodilo by to Izraeli? Nikoli. Ale byl by to politický signál,“ vysvětlil odcházející evropský šéfdiplomat novinářům.

Podivil se, proč ministři tolik lpí na dialogu s Izraelem, který se už stejně posledních deset let nekoná. A proč se více nestarají o osudy civilistů v Gaze. „Je obrovský nedostatek empatie vůči tamnímu utrpení,“ povzdechl si.

Borrell během svého pětiletého působení v úřadu vysokého představitele EU opakovaně prosazoval tvrdší postup vůči Izraeli, ať už šlo o útisk Palestinců izraelskými osadníky na Západním břehu Jordánu nebo, a značně rozhodněji, o počínání Izraele v Gaze.

Uznával, že za rozpoutání tohoto konfliktu nese odpovědnost Hamás, zároveň rozhodně odsuzoval masakr, jehož se dopustil v přilehlých izraelských oblastech loni 7. října. Reakci izraelské vlády však označoval za nepřiměřenou.

Na tiskové konferenci v pondělí večer upozornil, že zničení Gazy, jehož se Izrael dopustil a dopouští, zůstane jako memento v dějinách. Poukázal na to, že 70 procent z více než 40 000 civilních obětí představují ženy a děti. Průměrný věk mrtvých je pět let. „Tohle je válka proti dětem,“ rozohnil se; připomněl davy lidí bez střechy nad hlavou, šílený hlad a celkové „utrpení desetitisíců lidských bytostí v nepředstavitelných podmínkách“.

Španělský politik si zřejmě myslel, že apokalyptické záběry z pásma Gazy, plus neochota izraelské vlády pustit do enklávy dostatek humanitární pomoci, pohnou některé vlády, aby vůči Izraeli přitvrdily.

Už před časem požádaly Španělsko a Irsko předsedkyni komise Ursulu von der Leyenovou, aby prověřila, zda nastaly podmínky pro zmrazení asociační dohody, jak to předpokládá její článek dva v případě porušování lidských práv. Nedočkaly se však odpovědi. Bylo veřejným tajemstvím, že si Borrell se šéfkou komise v této věci nerozuměl.

Ačkoli Izrael do pásma Gazy nepouští novináře, přibývá svědectví o takových hororech, že se tím mezinárodní společenství, včetně Západu, bude dříve či později muset stejně zabývat. Je jasné, že izraelská odveta za zmasakrování téměř dvanácti set izraelských občanů loni 7. října není ani přiměřená, ani se neděje s ohledem na civilní obyvatelstvo.

Navíc přibývá informací, že podobně bezohledně si vůči civilistům počínají izraelské jednotky také v Libanonu, zejména při razii proti hnízdům hnutí Hizballáh na jižním předměstí Bejrútu.

Jan Egeland, bývalý ministr a nyní předseda norské rady pro uprchlíky, hlásil z Gazy minulý týden: „Vidím ničení, které překračuje nepředstavitelné. Je to zničení celé společnosti o více než dvou milionech osob namačkaných na velmi omezeném území. V žádném případě nejde o nutnou obranu.“

A ačkoli izraelská veřejnost je s průběhem operace své armády většinově srozuměna, i zde se ozývají varovné hlasy. Deník Haaretz v úvodníku 6. listopadu vyjádřil obavu, že se touha po pomstě proti Hamásu zvrhla v brutální a bezuzdnou válku, která je „hrubým porušením válečného práva a, co je hlavní, zůstane jako trvalá morální skvrna pro celou zemi“.

Tentýž list přinesl rozhovor s Giorgiosem Petropoulosem, vedoucím kanceláře Ocha, která má v Gaze na starosti koordinaci humanitární pomoci pro OSN. Petropoulos tvrdí, že celé pásmo Gazy je prosyceno zápachem rozkládajících se mrtvol. Pochází z rozvalin, pod kterými byli lidé pohřbeni; psi běhají po ulicích s kusy lidských těl v tlamě.

Jonathan Whittall, zastupující šéf Ocha pro okupovaná území, zveřejnil na síti X tento poznatek, převzatý belgickým listem Le Soir: „Všichni obyvatelé Gazy mají dojem, že se ocitli v chodbě smrti. Pokud je nezabijí bomby nebo kulky, zemřou pomalu kvůli nedostatku prostředků k přežití. Jediný rozdíl je rychlost umírání. Svět v Gaze prohrál.“

Evropská unie se zatím drží své mantry, že si přeje vznik palestinského státu, který bude existovat po boku Izraele; aspoň na tom se její členové více či méně vlažně shodují. Zapojují se vesměs také do „globální aliance“ pro zavedení „řešení v podobě dvou států“, která byla ustavena na zářijovém zasedání Valného shromáždění OSN. Státy sdružené v této „alianci“ se sejdou k následné schůzi v Bruselu 28. listopadu.

Těžko si však za stávající situace představit nějakou výraznější kritiku Izraele či diplomatické kroky jemu nepříznivé. Všichni vyčkávají, jak se vůči tomuto konfliktu začne od ledna stavět americký prezident Donald Trump. 

Před volbami sice usiloval o hlasy muslimských voličů a sliboval také, že blízkovýchodní války rychle ukončí, nikdy však neřekl, jak to udělá – zda zabrzdí rozjetou izraelskou vojenskou mašinérii, nebo jí naopak pomůže, aby zkusila definitivně vykořenit nepřátelské teroristické organizace – a dokončila dílo zkázy.

Soudě podle toho, jaké lidi nominoval Trump zatím do vysokých funkcí, to vypadá spíše na druhou variantu. Jsou to vesměs krajní jestřábi, kteří podporují likvidaci Gazy a fandí i konečné okupaci Západního břehu Jordánu. 

I nejumírněnější z nich, kandidát na úřad ministra zahraničí Marco Rubio, na sociálních sítích uvedl, že jako odpověď na loňský teror musí Izrael Hamás zcela zničit. „Neexistuje diplomatické řešení, k dispozici není žádná umírněná odpověď,“ myslí si pravděpodobný budoucí šéf americké diplomacie.

Moderátor Fox News Pete Hegseth, se kterým Trump počítá do čela Pentagonu, proslul svým výrokem při návštěvě jeruzalémského svatého návrší korunovaného mešitou Al-Aksá: „Když se tady procházíte, pochopíte, že žádný výsledek v podobě dvou států neexistuje. Je tu jen jeden stát.“ 

A podle Mika Huckabeeho, jehož chce Trump poslat jako velvyslance USA do Izraele, neexistuje ani palestinský národ. „Je to jen politický nástroj k upírání půdy Izraelcům,“ řekl v rámci své neúspěšné prezidentské kampaně v roce 2008.

Z těchto náznaků lze usuzovat, že Trump možná ani nenaváže na úsilí dlouhé řady svých předchůdců o nějaké uspokojení zájmů obou znesvářených komunit a bude se snažit jít jinou cestou.

Naznačil to už v prvním volebním období, kdy celkem úspěšně prosazoval bilaterální normalizaci vztahů arabských zemí s Izraelem. Při současných vyhrocených emocích bude však nemožné v něčem takovém pokračovat.

V každém případě zůstanou Spojené státy jedinou mocností s reálným vlivem na Blízkém východě. Není vyloučeno, že za pár měsíců bude už i omleté „řešení v podobě dvou států“ vypadat ještě více jako chiméra, definitivně nesplnitelné přání. Evropané budou i tomu podle všeho spíše jen pasivně přihlížet.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.