10 slov, která vyplavily na povrch letošní povodně

Vezměme to spravedlivě podle abecedy:

Do zbroje! Jako drtivá většina z následujícího výčtu pochází i tohle slovo původně z latiny, konkrétně ze slova „arma“, což jsou nejen zbraně, ale i výzbroj, přeneseně třeba i u strojních a technologických zařízení – odtud slovo „armatura“ označující jak dráty do betonu, tak spojovací prvky potrubí. 

Předpona „al“ znamená předložku „do“ nebo „k“ – a takto vzniklé slovo „alarm“ se podle historických pramenů začalo již někdy v 15. století používat coby poplašný signál k boji proti hrozící apokalypse.

Kdo si pamatuje staré řecké báje a pověsti, konkrétně ságu o Odysseovi, tomu je tohle slovo určitě povědomé – víla Kalypsó zdržovala pod různými záminkami družinu bájného hrdiny na ostrově Ógygia (pravděpodobně dnešní ostrov Gozo v Maltézském souostroví) dlouhých sedm let. Jméno záludné víly pochází z řeckého slovesa pro „ukrývat“ či „tajit“.

Podobně ten, kdo někdy navštívil řecký ostrov Patmos, nemohl minout místní „hlavní atrakci“ – klášter Apokalypsy a zejména přilehlou stejnojmennou jeskyni, kde dle pověsti nadiktoval Bůh později svatořečenému evangelistovi Janovi texty, jež se pak dostaly do bible pod označením „Zjevení“. Jak už asi tušíte, apokalypsa je opakem slov „ukrývat“ či „tajit“.

V průběhu věků došlo k metaforickému přenesení významu a Apokalypsa (Zjevení) se stala synonymem slova „katastrofa“ – viz níže, případně i Armagedon, o němž se ve Zjevení svatého Jana v Novém zákoně rovněž píše.

Armagedon už ze své podstaty nastat vlastně nemůže, protože nejde o jakousi přibližně naznačenou historickou událost, ale o exaktně určený zeměpisný bod. Podle popisu ve výše zmíněné Apokalypse jde o konkrétní místo zvané Armagedon (hebrejsky Har Məgīddō), kde se shromáždí vojska k finální bitvě před koncem světa. 

Horu podobného jména – Megiddo – najdete v severním Izraeli, i když to není ve skutečnosti hora, nýbrž tzv. tell (hebrejský výraz pro mohylu), tedy vyvýšené místo vzniklé tím, že na něm žilo mnoho generací, které stavěly na pozůstatcích předchozích sídel. 

V závěrečné fázi armagedonské bitvy má každopádně dojít k bezpečné „evakuaci“ té části lidstva, která stojí na té „správné straně“.

Toto slovo pochází z latinského „vacuus“ = prázdný a „ex-“ = ven, ve tvaru tzv. příčestí minulého „evacuare“ = vyprázdnit; původně ovšem ve smyslu vyprázdnění / vyčištění vnitřností (podobně je na tom i slovo „debakl“, z medicínského hlediska doslova „průser“). 

Teprve až počátkem 18. století se slovo evakuace ujalo ve vojenské terminologii pro vyprázdnění / vyčištění inkriminovaného území, v němž mělo dojít ke střetu vojsk. Docházet k ní mělo za účelem ochrany civilního obyvatelstva – aby se nehazardovalo s jejich životy, nutnými mimo jiné k zachování reprodukčních schopností a tím i vytváření další generace vojenských sil.

Toto slovo vychází z arabského „az-zahr“, což je „kostka“ (klasická házecí s rozličnými symboly či počtem bodů na svých stranách) a přeneseně i „hra v kostky“, což je podle všeho činnost známá většině kultur už od starověku. 

V podstatě velmi pošetilá kratochvíle kalkulující s přízní štěstěny, v níž bylo možno nabýt během chvíle drobných obnosů i velkých majetků, nebo naopak o všechno přijít. 

Ovšem při odhalení, že hrajete s „cinknutými kameny“, hrozila totální katastrofa.

V řečtině „kata“ (κατα) = proti a „strofí“ (στροφή) = (p)ohyb. Složenina obou slov dává dohromady význam nečekaného, často ničivého obratu. 

Podobně dnes vnímáme z latiny vycházející „revoluci“, což je ale v původním smyslu slova jen obrátka o 360 stupňů, tedy zpátky do výchozího stavu, byť mnohdy s ničivými následky. 

Jak vidno, slovní významy se posouvají různou rychlostí v klikatých historických meandrech.

A jsme zase zpátky u starých řeckých bájí a pověstí. V tehdejší polyteistické nomenklatuře byl Maíandros (Μαίανδρος) bohem řek a dodnes po něm nese jméno nejen řeka Büyük Menderes v jižním Turecku, ale i označení toho, že se díky členité geomorfologii některé řeky velmi „klikatí“. Jako třeba naše Vltava. 

Meandrující toky jsou při intenzivních srážkách schopny zadržet víc vody, protože délka jejich toku je v porovnání vzdušné čáry od prameniště až po soutok nebo ústí do moře mnohonásobná. Při zvýšených srážkách může přirozeně zpomalovat rychlost průtoku rozlivem do mnoha inundačních oblastí, včetně tzv. náplavek.

Zdrobnělina od slova „náplava“ a zároveň i označení pro místa, kde se během povodní hromadil na mělkých březích naplavený materiál. Při regulaci vodních toků protékajících městy se spolu s vysokými zdmi nábřeží budovaly i tzv. náplavky coby prostor pro společensko-ekonomické využití v době normálních stavů hladiny – ovšem s tím, že při extrémních situacích poslouží svému někdejšímu účelu, tedy zadržení materiálu přinášeného vysokou vodou.

Zaplavení náplavek tedy ještě nutně neznamená žádnou pohromu.

Tady zdánlivě není třeba chodit příliš hluboko do etymologické historie – je to prostě událost, která nastane „po hromu“. Ale dobří jazykovědci tvrdí, že už samotné staroslověnské „grom“ znamenalo původně to, co my považujeme za „pohromu“ (nebo i v užším slova smyslu pogrom).

Na závěr si trochu odskočíme na suchou zem, na polder. Slovo, které u nás zažívá skokový nárůst v četnosti používání po každých větších povodních z posledních let, pochází ve skutečnosti z přibližně 12. století z holandského výrazu „polre“, jehož původ je ale dle etymologických slovníků neznámý. 

Označoval přímořské mokřady nebo bahnitá území v deltách řek ústících do moře v dnešním Nizozemsku (tedy nízké zemi, často zaplavované mořskými přílivy), jež se podařilo stavbou hrází vysušit a zemědělsky využívat. 

Stejný princip se využívá i k zabezpečení toků řek před povodněmi.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.