Lyžařský ráj, český Aspen, nejnavštěvovanější horské středisko v Česku. Špindlerův Mlýn. Nyní, po ničivých povodních, které se prohnaly Českem, také jedno z prvních míst v republice, kde Labe vystoupalo na třetí povodňový stupeň. Mohlo by se zdát, že horské městečko neví, za co dřív utrácet turistickým ruchem vydělané peníze. Jenže opak je pravdou.
Lyžařským střediskem se krkonošské městečko stalo koncem čtyřicátých let minulého století. Do té doby se sem jezdili lidé rekreovat v létě, potom však byla vystavěna první sedačková lanovka ze Svatého Petra na Pláň. A když se po druhé světové válce přestalo v těchto končinách dařit zemědělství, bylo rozhodnuto: Špindlerův Mlýn bude útočištěm turistů.
Český Aspen? Úsměvné!
Nabízí se, že oproti jiným místům v Česku, kam turista nezabloudí, jak je rok dlouhý, tady musejí být zatraceně bohatí. Přijíždí přece tolik turistů! Realita je ale úplně jiná. Starosta Martin Jandura (nestraník, Špindlerův Mlýn – Město s vizí) by mohl problémy, které přívaly hostů způsobují, vypočítat na prstech obou rukou.
Koneckonců trvale zde žije něco přes tisíc stálých obyvatel, což má vliv na rozpočtové určení daní, které sehrává rozhodující úlohu na příjmové straně obecních rozpočtů. Jenže služby a infrastrukturu města využívají desítky tisíc lidí. „Špindl je vnímán jako český Aspen, což je úsměvné, protože to tak opravdu není,“ říká Martin Jandura.
Jen pro představu – město má ve správě sedmdesát kilometrů komunikací, které musí udržovat, přes dvacet mostů, některé v havarijním stavu, odpadu tady vyprodukují jako v okresním městě, čistička odpadních vod je dávno za limitem a je potřeba vystavět novou, stát může až 200 milionů. „V létě se ve městě za den otočí i dvanáct tisíc lidí,“ konkretizuje starosta Martin Jandura.
Neskutečná díra v lodi
Peníze do rozpočtu z turistického ruchu samozřejmě proudí, ale ne všechny, které by měly. Hosté totiž sice musejí platit poplatek z lůžka, ne všichni hoteliéři ho však poctivě odvedou, a město na tom tratí desítky milionů korun za rok. Nemá přitom v podstatě žádnou páku na to „své“ peníze vymoci.
„Systém je špatný. Vybereme na poplatku z lůžka kolem 17 milionů korun, což ale náklady zdaleka nepokryje. Je to neskutečná díra v lodi. Kdyby se tohle povedlo změnit, máme se ve Špindlu jako v Dubaji,“ popisuje realitu starosta.
A tím potíže nekončí. Špindlu totiž ubývají obyvatelé. „Hodně starších prodá za vysokou cenu byt a odstěhuje se třeba do Vrchlabí, kde mají bydlení za půlku, a ještě jim zbude. Naprosto těm lidem rozumím. Kdyby k nám chtěl jít žít doktor nebo učitel, byt nezaplatí. Proto sháníme bydlení pro místní, chceme ho postavit, abychom lidi ve městě udrželi.“
Místní mimo jiné trápí vysoké ceny. Třeba jídlo v restauracích si pohodlně mohou dovolit movití návštěvníci, kteří mají ve Špindlerově Mlýně víkendové bydlení. Vyšší ceny je netrápí, v neděli odjedou domů, místním ale služby v týdnu nikdo nezlevní.
Sexy a šmrncovní
„Já jsem ale za tyhle lidi i tak rád, vytváří městu jméno, i když zastávám názor, že Špindl je město pro všechny, nejen pro bohaté. A co se cen týče, když se podíváte na Lipno, na Dolní Moravu, ceny jsou identické. Naopak někteří hoteliéři u nás ceny brzdí,“ míní s tím, že by pochopitelně byl rád, kdyby si někteří z těch, kteří do města jezdí jen ve volném čase, trvalé bydliště přece jen změnili.
Daleko větším problémem jsou však podle něho firmy, které provozují ve Špindlu hotely. „Většina jich má sídlo v Praze. Rozpočtové určení daní je tak špatně nastavené. Kdyby měly sídlo u nás, je město finančně úplně jinde.“
Rozvoj Špindlerova Mlýna je podle Martina Jandury velkou výzvou. „Územní plán je dobrý, dokládá to, že jeden developer na něj strašně nadává, že je neprůstřelný. Vývoj a výstavbu nezastavíme, přeji si, aby Špindl byl nejmodernější středisko Evropy, za tím si jdeme. Ale zároveň chceme Špindl krásný.“
I proto město plánuje úplně nové centrum. „Dochází už ke shodě investorů. Podmínkou je, aby to mělo jednotný rukopis, projde to mezinárodní soutěží a chceme, aby to bylo opravdu top,“ vysvětluje Martin Jandura, který sní o tom, že by se Špindlerův Mlýn vrátil do doby první republiky. „Jezdili sem herci, bankéři. Byla to bomba, ale ne pozlátko. Špindl byl sexy a měl šmrnc.“
Jízda ve smyku
Vstup do politiky Martinu Jandurovi obrátil život vzhůru nohama. Lyže, nebo snowboard? Teď ani jedno, ani druhé. „Trochu lyže, ty by mě bavily. Ale co jsem starosta, jedu v jednom velkém smyku, a když mám čas, odpočívám nebo jsem s dětmi,“ popisuje.
Přitom před vstupem do politiky měl práci spíš zábavnou než zodpovědnou. V devadesátých letech si totiž vydělával peníze coby diskžokej, a to dokonce na daleké Kostarice. Občas s nadsázkou říká, že toho prožil jako za šest životů.
„Byl jsem v Anglii, kde jsem ve velkém nakupoval vinyly, protože v Česku nebyla k sehnání dobrá muzika. Pak jsem dělal DJ ve Špindlu a přišel známý, že koupil hotel na Kostarice a nalákal mě tam na tři měsíce. Ze tří měsíců se staly čtyři roky,“ vzpomíná Martin Jandura a přiznává, že i po letech ho občas při myšlence na mixážní pult svrbí ruce. Myslí si ale, že coby starosta se za něj už prostě postavit nemůže…
Jaká velká stavba se ve městě chystá? Daří se spolupráce s developery? Má Špindl šanci ovlivnit, aby nová výstavba respektovala ráz horského městečka? A která událost zastavila neřízenou výstavbu?
Pozn.: Rozhovor vznikl v polovině srpna, tedy měsíc před povodněmi, které zasáhly právě i Špindlerův Mlýn.
Článek byl připraven ve spolupráci s podcastem KRNDA & LŮZR Adriany Krnáčové a Petra Stuchlíka a mediálním projektem Datarun.
