Žena mnoha sportů a profesí, která „provozovala“ jediný ledoborec ve vlastnictví České republiky, chystá město na převzetí titulu Evropské hlavní město kultury a bojuje s neduhy, které trápí jihočeskou metropoli. Dagmar Škodová Parmová se po posledních volbách stala první ženou v čele Českých Budějovic.
Budějce, nebo Budějovice? „Podle pravopisu samozřejmě Budějovice, místní ale neřeknou jinak než Budějce. Podle toho se pozná, kdo je „domorodec“ a kdo naplavenina,“ vysvětluje Dagmar na úvod podcastu Krnda a Lůzr.
Když celé město stojí
České Budějovice jsou městem ležícím na soutoku řek Vltava a Malše. Chlubí se bohatou historií a průmyslovým dědictvím. Trápí a limituje je, a to už po desítky let, zejména doprava, a to tranzitní i vnitroměstská. Jakmile dojde k nehodě, celé město stojí.
Snad už letos se jim však uleví. Do města směřují dvě dálnice – D3 a D4. Celá D4 bude otevřena na konci letošního roku a ve stejnou dobu bude zprovozněn i obchvat Budějovic, který bude součástí dálnice D3. Během několika let by měla být postavena i propojka obou dálnic.
Velkým tématem je i budějovické, nově mezinárodní, původně však vojenské letiště České Budějovice – Planá. Jen pro zajímavost, oblast je dokonce nadstandardně obsloužená i díky druhému, sto let starému sportovnímu letišti Hosín.
Planou měly mezi hlavní česká letiště „vystřelit“ evropské peníze. Rekonstrukce měla zajistit, že zde budou moci přistávat i velké stroje. Jenže projekt se nevydařil. Město tak bylo akcionářem letiště a přispívalo na provoz, kraj vlastnil veškeré nemovitosti a nechal zbudovat velký terminál. Nicméně přistávaly zde jen soukromé lety a záchranářský vrtulník Kryštof.
Až hejtmanovi Jihočeského kraje Martinu Kubovi (ODS) se povedlo letiště rozhýbat. Respektive rozlétat. Od loňského července jsou zde odbavovány charterové lety a pro místní je letiště zjevně srdeční záležitostí.
Pro zajímavost – první let z Budějovic do Antalye byl podle provozovatelů aplikace Fly Radar na sledování letů dokonce nejsledovanější vůbec. V Plané ale sní dál, doufají a věří v zavedení pravidelné linky.
Výzva pro Davida Černého
O letišti v Plané se hodně mluvilo před šestadvaceti lety, tehdy ho ještě provozovala armáda. A i s ohledem na událost, která se stala 8. června 1998, je pro místní tak nějak osudové.
Do Plané se tehdy z leteckého dne v Pardubicích vracela dvě vojenská stíhací letadla MIG-21. Při manévru poblíž městské zástavby se však stroje srazily, jeden dopadl mezi paneláky na sídlišti Vltava, druhý do nedaleké vilové čtvrti. Piloti se stihli katapultovat a až neuvěřitelným štěstím se nikomu nic nestalo.
„Obešlo se to bez ztrát na životech. Stíhačky přitom spadly do exponovaného místa, je tam točna autobusu, jsou tam paneláky. Těsně před kolizí však odjel ze zastávky trolejbus s lidmi, školka v sousedství měla polední klid. Druhý stroj spadl do pole,“ vzpomíná na šílené chvíle Dagmar.
S trochou nadsázky by i zde mohl výtvarník David Černý umístit obdobnou expozici, která v Praze před nedávnem budila velké vášně.
Zatímco na obchodním domě Máj v centru metropole dílo oslavuje československé stíhací piloty, kteří během 2. světové války sloužili u operačních perutí RAF, v Budějovicích by mohly být „motýlí spitfiry“ umístěny jako vzpomínka na panelový dům, který po pádu jedné ze stíhaček vzplál…
Potenciál ukázat se Evropě
Obrovskou výzvu a příležitost má město před sebou. Za čtyři roky se totiž stanou České Budějovice Evropským hlavním městem kultury.
„Získání titulu je opravdu krásný triumf nad dalšími třemi přihlášenými městy. Cena rotuje mezi členskými a přidruženými státy Evropské unie a jednou za 14 let dojde na Českou republiku – byla to Praha, byla to Plzeň. Soutěžili jsme s Brnem, Libercem a Broumovem, s tím jsme šli do druhého kola. Nebylo to jednoduché, museli jsme se velmi snažit, abychom komisi přesvědčili, že máme potenciál ukázat se Evropě,“ říká Dagmar.
Pro město je tohle obrovská možnost, šance postavit ho na piedestal mezi středoevropská města, kam historicky patří. Koneckonců ho vystavěl Přemysl Otakar II. jako královské město s ambicí ukázat se jako velký panovník. Budějovice nikdy nebyly dobity, ani během husitských, ani napoleonských válek.
A Evropě daly konespřežku do Lince! „Šlo o převoz důležitých komodit, dřeva a soli, uvnitř monarchie. Lannova loděnice zase vozila zboží po vodě na sever, a nakonec u nás vznikly i velké fabriky, třeba u nás vznikla tužka! Předci nám dali velikost, kterou bychom rádi v 21. století měli zpět,“ zdůrazňuje primátorka s tím, že kromě kulturních a společenských akcí město intenzivně pracuje v rámci titulu i na související infrastruktuře.
Chystají se kulturní festivaly, eventy a mnoho a mnoho dalších akcí, přičemž už letos je město začíná „testovat“ a vize je taková, že by pokračovaly i po roce 2028.
Pobočka v Norsku
Vyhlášeny jsou České Budějovice i díky školství, ostatně sídlí tu dokonce tři vysoké školy. Konkrétně Jihočeská univerzita však nezná hranice, pracoviště má nejen v Norsku, ale i v Tichém oceánu.
„Přírodovědecká fakulta má zázemí nejen v kampusu v Budějovicích, ale má i své výzkumné báze. A kde jinde se dá studovat polární ekologie než v arktických oblastech, proto máme svoji bázi v Norsku. Původně jsme si tam chtěli něco pronajmout, nakonec jsme pořídili malý červený domeček, do kterého jezdí vědci a zkoumají postup klimatické změny, potápějí se pod led a nabírají vzorky. V létě se tam lze dostat po vodě, ale v zimě je třeba fortelní loď. Proto je na místě v Česku vyrobený dvanáctimetrový ledoborec, kterým sem přijíždějí lidé z naší univerzity, ale mohou ho využít i týmy z jiných univerzit a výzkumných institucí,“ říká českobudějovická primátorka s tím, že škola má svoji základnu pochopitelně i v tropech, konkrétně v Papui-Nové Guineji.
Jaké vztahy má Dagmar Škodová Parmová s hejtmanem Martinem Kubou? Jak České Budějovice ovlivňují tamní vysoké školy? A jak byla Dagmar přijata coby první primátorka?
Článek byl připraven ve spolupráci s podcastem Krnda & Lůzr Adriany Krnáčové a Petra Stuchlíka a mediálním projektem Datarun.
