Šest let strávil Petr Witowski v čele pražského dopravního podniku (DPP) coby generální ředitel a předseda představenstva. Momentálně s dávkou nadsázky jako povolání uvádí „otec na plný úvazek a majordomus“. Doma totiž dodělává veškeré resty, které se mu za dobu působení v čele podniku nashromáždily.
Minulý týden Witowského, který poskytl exkluzivní rozhovor podcastu KRNDA & LŮZR, po několika pokusech a mnoha letech tlaku dozorčí rada dopravního podniku z funkce odvolala. „Takový manažerský život je – jakmile se zvednou ruce na dozorčí radě, manažer končí,“ konstatuje Witowski s tím, že zarážející byl způsob, jakým byl o svém konci ve funkci šéfa hlavního provozovatele veřejné dopravy v metropoli s ročním obratem zhruba 27 miliard informován.
Respektive – informován z oficiálních míst vlastně nebyl. „Svaté právo akcionáře v normálně fungujícím světě je, že někoho odvolá. Já se ale o svém odvolání dozvěděl z internetu a oficiální důvod nevím dodnes,“ popisuje.
Z banky do dopravy
Nutno pro kontext událostí z minulého týdne doplnit, že před více než dvěma týdny Národní centrála proti organizovanému zločinu provedla razii kvůli komplexnímu zabezpečovacímu systému metra. Vrchní státní zastupitelství následně oznámilo, že obvinilo 13 fyzických a právnických osob za úplatkářské trestné činy související s plněním veřejných zakázek, přičemž případ má souviset s korupční kauzou Dozimetr. Petr Witowski byl předveden k podání vysvětlení, obviněn však nebyl.
Dopravní podnik vedl šest let, tedy už v době, kdy stál v čele pražského magistrátu Zdeněk Hřib (Piráti), nyní náměstek primátora pro dopravu. Není tajemstvím, že měli vzájemné vztahy vždy napjaté. „Oficiální důvod toho byl, že jsem nevzešel z otevřeného výběrového řízení. Je ale třeba říct, že mnoho manažerů jiných městských firem, které dnes řídí Zdeněk Hřib, z nich také nevzešlo,“ poznamenává Petr Witowski s tím, že původní profesí je bankéř a jeho příchod do čela dopravního podniku byla náhoda. V bankovním sektoru kdysi pracoval s Pavlem Vyhnánkem, který se později „dal na politiku“.
„Pavel mě oslovil s tím, zda bych neměl zájem o manažerskou pozici v rámci městských firem. Když přišla nabídka na dopravní podnik, zarazilo mě to, ten je vždy první na ráně, má nějakou historii, je mediálně sledovaný. Ale řekl jsem si, že člověk má zkusit vše a těch bez pár týdnů šest let, to byla výzva.“
S Hřibem tlak sílil
Ale zpět ke Zdeňku Hřibovi. Že z nich nebudou „kamarádi“, bylo jasné opravdu už v době, kdy byl primátorem. Podle Witowského se snažil do dopravního podniku nesystémově zasahovat. Tehdy byl však radním pro dopravu Adam Scheinherr, do značné míry díky tomu tak nejspíš nepřešel napjatý vztah Witowski vs. Hřib do otevřeného konfliktu. Jenže přišly volby na magistrát v roce 2022, přišla nová koalice, přišel nový primátor a přišel nový náměstek pro dopravu… Zdeněk Hřib.
„S tím tlak postupně sílil a eskaloval,“ říká Witowski. Z Hřiba nikdy neměl pocit, že za ním stojí, že v něm má coby šéf dopravního podniku oporu, naopak Adam Scheinherr takovou oporou byl. „Zdeněk Hřib se snažil hledat negativa a na nich si dělat PR.“
O dopravní podnik se policejní vyšetřovatelé zajímali v uplynulých letech vícekrát. Jaký je to pocit, když vám v práci někdo zaklepe s výzvou k vysvětlení? „Je to zkušenost, kterou člověk nechce zažívat. Mně se to stalo teď poprvé, v kauze Dozimetr jsem tehdy poskytoval součinnost, ale nikdo k nám nepřijel. Nikomu bych to nepřál. Pro děti je to katastrofa, největší zářez, devastující. Média jsou senzacechtivá, dají bulvární titulky, děti chodí do školy, spolužáci jim to ukazují a ony nevědí vůbec nic,“ nechává Petr Witowski nahlédnout do svého soukromí.
V podniku je hodně srdcařů
Dopravní podnik také čelil, kromě zájmu politiků a policie, několika auditům. Podnik má tři dceřiné společnosti, a to Pražskou strojírnu, Střední průmyslovou školu dopravní a podíl ve společném podniku založeném na revitalizaci severního vestibulu stanice Nádraží Holešovice. A právě toho se jeden z provedených auditů týkal.
Audit dopadl dobře, auditor najatý městem konstatoval, že dopravní podnik zvolil nejekonomičtější formu revitalizace vestibulu. Podle Witowského se ale dal audit udělat daleko lépe, třeba v něm podle něho neměly být odvolávky na novinové články.
„Auditor popsal rizika, která společný podnik nese, ale my nikdy neříkali, že je to bezrizikový byznys, ten neexistuje. Rizika jsme se snažili ošetřit, nechali jsme si zpracovat dva externí posudky, ne znalecké, ale ekonomického charakteru, a i ty dospěly k tomu, že se jedná o nejekonomičtější řešení. Pak bohužel došlo ke zpolitizování projektu,“ popisuje Petr Witowski s tím, že se hledal zástupný důvod pro stopku projektu. „Bylo to jednoznačně politické rozhodnutí.“
Witowski přitom upozorňuje, že negativním pohledem na dopravní podnik byla vždy dehonestována práce celého DPP, celkem asi jedenácti tisíců zaměstnanců. Zakládal si prý na tom, že s nimi mluvil, osvědčilo se mu jít za nimi a být v obraze.
„Řadových zaměstnanců se dotýkalo, jak se o dopravním podniku informovalo. Je tam hodně srdcařů, kteří pro podnik žijí, jsou tam zaměstnané celé rodiny. Dopravní podnik se stává kolbištěm obchodních válek a politických bojů a ti lidé si to nezaslouží.“
Dopravnímu podniku by podle jeho názoru prospělo, kdyby se mohl od politiky držet dál. Kdyby management měl důvěru, mohl podnik řídit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, dozorčí rada by ho kontrolovala, ale přestala by mít dojem, že sama podnik řídí.
Jaký byl pro Petra Witowského příchod do dopravního podniku, když k dopravě do té doby měl vztah pouze jako její uživatel? Jak funguje dozorčí rada dopravního podniku? Byl Petr Witowski úspěšným manažerem? A jak by se pražské dopravy dotkl případný blackout?
Článek byl připraven ve spolupráci s podcastem KRNDA & LŮZR Adriany Krnáčové a Petra Stuchlíka a mediálním projektem Datarun.
