Pražská městská část, něco na pomezí mezi městečkem a vesnicí – to jsou Kolovraty. Zároveň jde o atraktivní rezidenční oblast, kde trvale žijí asi čtyři tisíce lidí, a většina z nich logicky každé všední ráno vyráží za prací do metropole. Na vesnickém rázu si tady však zakládají a snaží se ho alespoň částečně udržet.
Kolovratští velikáni
Jonáš Zejfart patří k velmi mladým starostům, je mu třicet let. Když začal úřadovat na kolovratské radnici, spíš než s relativně nízkým věkem se potýkal se svými předchůdci v čele Kolovrat. Ale v dobrém! Právě oni totiž z Kolovrat udělali atraktivní místo k životu.
„V devadesátých letech se Kolovratům říkalo Turecko. Nebyla tam kanalizace, sítě. Nastoupit po těchto velikánech nebylo úplně jednoduché,“ připouští Jonáš Zejfart.
Výhodou Kolovrat je jejich relativně snadná dostupnost, i proto není problém mít práci v Praze. Spoj jede každých asi deset minut, vlakem to na Hlavní nádraží trvá minut dvacet. „Vlak je ohromné štěstí a lokalitu dělá atraktivní. Trať už ale kapacitně nestačí a vymýšlí se způsob, jak se s tím vyrovnat. Bude asi potřeba udělat posilovací rameno, a to nám rozbije nádhernou rekreační oblast. Chápeme, že infrastrukturu je třeba posílit, ale vnímáme to se smíšenými pocity. Změní to charakter Kolovrat, proto to musí být ve špičkové kvalitě,“ neskrývá Jonáš Zejfart obavy.
Nová škola bez protekce
Na radnici přicházel Jonáš Zejfart s předsevzetím, že chce ještě o něco vylepšit kvalitu života místních obyvatel. A s tím souvisí také výstavba nové školy. I tady se totiž potýkají s takzvanou spádovou turistikou, kdy se do místní školy hlásí děti, které zde nemají trvalé bydliště. Škola je nyní na hraně kapacit, děti se učí v provizorních prostorech a budovách rozházených po celých Kolovratech, čas školáci ztrácejí tím, že třeba do jídelny či tělocvičny se musejí nepohodlně přesouvat.
Zmiňovaný předchůdce Jonáše Zejfarta ve funkci kolovratského starosty Antonín Klecanda se stal před bezmála dvěma lety pražským radním pro školství. A tak se nabízí otázka… Nemají díky tomu Kolovraty protekci? Nestaví se přednostně škola, o kterou by stála snad každá pražská městská část, právě tady?
„Projekt nové školy vznikl dávno předtím, než se pan Klecanda stal radním pro školství. Není to radní pro Kolovraty, navíc hlavní slovo má radní pro finance,“ odmítá Jonáš Zejfart protežování Kolovrat.
V politice pomáhá víra
Jonáš Zejfart má velmi zajímavý životní příběh – je českobratrský evangelík; nikdy sice nebyl v aktivní službě coby farář, teologii však vystudoval, a to v Holandsku. Víra mu v politice pomáhá, a to zejména s vnitřním nastavením a morálním kreditem.
„Nejsem sám svým pánem, mám svého pána nad sebou a ten ví, co dělám,“ vysvětluje svůj postoj k víře i to, že díky tomu mu pletichy, intriky či zákulisní domlouvání se v politice nejsou blízké. „Hranice a čára, kterou nikdy nepřekročím, je, jestli z něčeho mám osobní obohacení. Faktem je, že starosta kráčí po ostří nože, ale nesmí sklouznout.“
Opozice proti nepravostem
Výhodou Kolovrat je, že zde prakticky neexistuje opozice, respektive existuje, ale v patnáctičlenném zastupitelstvu jsou „opozičníci“ jen tři, a navíc spolupráce funguje velmi dobře. „Když jsme třeba soutěžili školu, tak jsme si jednoho člena opozice vzali do komise, aby nám s tím pomohl. Mít funkční opozici je velmi zdravé. Člověk se jednak na ní naučí politiku, jednak funguje jako kontrolní mechanismus, aby se v zastupitelstvu neděly nepravosti.“
A jak vidí Jonáš Zejfart svoji další politickou kariéru? Překvapivě nijak. „Až se budu cítit vyzrálý, jednou bych se rád stal farářem. Ale musím říct, že starostování mě baví a s farářem má dokonce určité styčné plochy. Uvidíme, co bude, jak nám budou přát občané ve volbách,“ poznamenává.
Je pro Kolovraty problém vylidňování? Kolik bude stát nová škola? Odkud pochází nezvyklé příjmení starosty Kolovrat? A jaké zkušenosti s veřejným prostorem si přivezl z Holandska?
Článek byl připraven ve spolupráci s podcastem KRNDA & LŮZR Adriany Krnáčové a Petra Stuchlíka a mediálním projektem Datarun.
