KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Členské státy Evropské unie se zdaleka neshodují v tom, jak dál postupovat v energetice. Ministerské jednání tento týden v Lucemburku ukázalo řadu linií rozporů a nepřineslo v podstatě žádná společná řešení. Vlády budou podle všeho čekat na zásadní návrhy ze strany nové Evropské komise.
Končící komisařka pro energetiku Kadri Simsonová z Estonska se na tiskové konferenci pustila do vlád, které nedbají na společný závazek ukončit dovoz ruského zemního plynu. „Žádné výmluvy neplatí. EU může žít bez ruského plynu,“ prohlásila. Upozornila, že některé státy nadále ruský plyn dovážejí a chystají se uzavírat nové kontrakty. „Jasně říkám: není to zapotřebí. Je to politická volba, a to nebezpečná.“
Simsonová podotkla, že při takovém počínání je třeba brát v úvahu nejen cenu plynu, ale i cenu lidských životů zmařených na Ukrajině ruskými zbraněmi financovanými z prodeje ropy a plynu.
Tato slova viditelně znervóznila maďarského státního tajemníka Attilu Steinera, který zasedání předsedal. Mezi ním a komisařkou panovalo na tiskové konferenci zřetelné napětí. Pokoušel se vysvětlit, že si jeho země nemůže zatím pomoct, jelikož je odkázána na dobudování infrastruktur v okolních zemích – například plynovodu umožňujícího dovoz plynu z terminálů LNG v Chorvatsku. Dokud nebudou dokončeny, bude dál odebírat ruský plyn.
Ukrajina oznámila, že od ledna zastaví tranzit ruského plynu přes své území. Jedinou cestou pro vývozy Gazpromu potrubím tak zůstane plynovod TurkStream vedoucí do EU přes Bulharsko. Gazprom si rezervuje až 90 procent kapacity tohoto plynovodu vedoucího z Ruska přes Černé moře a Turecko, který pak dál propojuje většinu balkánských zemí až po Maďarsko a Rakousko.
Ruský plyn do EU ovšem přichází také ve zkapalněné podobě. Momentálně v podstatě nelze přesně zjistit, jaký plyn soukromé firmy přes LNG terminály nakupují a dále distribuují. Podle Simsonové je však jasné, že podíl ruského plynu na celkovém dovozu po dvouletém poklesu v roce 2024 opět stoupá, což svědčí o neochotě plnit cíle programu REPowerEU. V něm se členské státy zavázaly, že do konce roku 2027 zcela ukončí dovoz energetických zdrojů z Ruska.
Do debaty se podle sdělení ministerstva průmyslu a obchodu zapojilo i Česko. Navrhuje mechanismus, který by zajistil, aby dovážený plyn ruského původu nemohl být na cestě do EU přeznačkován za neruský – například vystavením osvědčení, které by umožnilo dosledovat původ plynu. Ozvaly se i návrhy, aby byl lacinější ruský plyn zatížen speciální daní, která by soukromé dovozce odradila od jeho nákupu.
Možnost vystopovat původ zkapalněného plynu podporují vedle Česka také Francie či baltské státy. Žádají komisi, aby umožnila identifikovat jak dodavatele ruského plynu, tak z Ruska dovážené objemy. V této skupině zemí pozoruhodně chybí ty, které by takovým sledováním byly nejvíce dotčeny, tedy nejčastější dovozci ruského zkapalněného plynu – Španělsko, Belgie a také Německo.
Jaderné a obnovitelné
Dlouhodobý spor mezi státy, které chtějí svou energetiku opírat především o jádro, a těmi, které sázejí převážně na obnovitelné zdroje, úspěšně pokračuje. Má dokonce jistou strukturovanou, ba institucionální podobu. Vedle zasedání ministrů pro energetiku se i tentokrát sešly obě skupiny – „jaderná aliance“ sdružující 10 zemí včetně Česka a „přátelé obnovitelných zdrojů“ s podobným počtem účastníků.
Ti první, tedy ti projaderní, vyzvali nastupující komisi, aby v návrzích legislativy a jiných dokumentech přestala diskriminovat jadernou energetiku a umožnila její financování. Odrazit se to má zejména v dohodě o čistém průmyslu, který bude komise připravovat okamžitě po svém ustavení. Mimo to si přejí, aby se EU vrátila k naplňování smlouvy Euratom, která nikdy nepřestala formálně platit, a v jejím rámci připravila a schválila specifický akční program pro jadernou energetiku.
Jadernou alianci koordinují Francie a Česko. Dále do ní patří Chorvatsko, Finsko, Švédsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Bulharsko a nově Nizozemsko. Podle Tomáše Ehlera ze sekce jaderné energetiky ministerstva průmyslu a obchodu bojuje o „zajištění rovných podmínek pro rozvoj a financování jaderných projektů a souvisejících investic“.
Na schůzi „přátel obnovitelných zdrojů“ přišli v Lucemburku zástupci Německa, Itálie, Španělska, Portugalska, Řecka, Rakouska, Dánska, Irska, Kypru, Malty a pozoruhodně opět Nizozemska. Nově ustanovená Evropská komise má podle nich pokračovat v nastoupené cestě ke klimatické neutralitě a budoucí energetický sektor se má opírat převážně o obnovitelné zdroje.
Tyto vlády si přejí, aby byly odstraněny poslední překážky pro rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů a přeshraniční výstavbu odolných přenosových soustav. Domnívají se, že jejich požadavky by mohly podpořit také „projaderné“ země, protože všechny pěstují (a do budoucna budou pěstovat) nějaký „mix“ zahrnující nutně vždy významné procento obnovitelných zdrojů.
O jistém souladu mezi oběma přístupy svědčí i to, že se ministři celé „sedmadvacítky“ většinově dohodli na podpoře jaderné energie na listopadové klimatické konferenci COP29 v Ázerbájdžánu. Jádro bude v postoji EU podpořeno jako „nízkoemisní technologie“ přispívající ke snižování emisí uhlíku. Tento posun svědčí o významném ústupku zejména Německa, které nechtělo o jakékoli podpoře jádra dlouho ani slyšet.
Debata na toto téma bude pokračovat. Politika EU se rozhodně zaměřuje na konkurenceschopnost a výkonnost ekonomik, včetně zajištění cenově přijatelných energetických vstupů. Jaderné energetice se tudíž daří postupně vracet na místo, které jí logicky náleží. Dokonce i opoziční strany CDU/CSU v Německu uvažují o obnovení provozu domácích jaderných elektráren po návratu k moci.
Finanční prostředky však jsou a zůstanou omezené, takže souboj o to, kdo se k nim snáz dostane, bude pokračovat. Na úterní schůzi stačilo poslouchat francouzskou ministryni Agnès Pannier-Runacherovou, podle níž „bychom měli rozvíjet jadernou energii a využívat pro to všechny existující evropské fondy“. A jejího rakouskou kolegyni Leonore Gewesslerovou, která naopak prohlásila: „Soustřeďme se na úsporné energie. Dejme přednost obnovitelným zdrojům před jadernými.“
