Uzavření „jaderek“ poslalo německý průmysl do kolen, USA naopak chtějí výkon z jádra ztrojnásobit

Jeden cíl, dva přístupy. Berlín i Washington se chtějí během pětadvaceti let dostat k uhlíkové neutralitě, strategie však mají zcela odlišné. Největší rozdíl je v energetické politice. Německo, které vyrostlo na levné energii z ruského plynu a vlastních jaderných elektráren, se kvůli iracionální ideologii své konkurenční výhody vzdalo. Budoucnost má být v plynu a obnovitelných zdrojích, ale zatím mu to příliš nejde.  

Země je stále v recesi, ze které se nemůže vyhrabat, a průmyslová výroba padá už sedm let v řadě. Německé výrobní podniky přitom ztrácejí konkurenční výhodu – v lepším případě přijímají masivní úsporná opatření, v tom horším odcházejí do levnějšího zahraničí. Pro nynější situaci se dokonce vžil nový termín „deindustrializace Německa“, který je zvlášť smutný při pohledu na někdejší výkladní skříň německé ekonomiky – automobilový průmysl.

Kromě ztráty konkurenceschopnosti a výkonu však Německo uzavřením jaderných elektráren nepomohlo ani svým klimatickým cílům. Na výrobu elektřiny totiž poměrně logicky zbývají namísto nízkoemisních jaderek jen zelené zdroje kombinované s plynem, což ještě vykrývá dovoz elektřiny pocházející mimo jiné i z uhelných zdrojů. Unikátní studie přitom ukazuje, že masivní investice do obnovitelných zdrojů přinesly Němcům významně menší redukci emisí CO₂, než jaké by mohli dosáhnout s pomocí jádra.

Německo svou Energiewende střelilo do obou nohou nejen sebe, ale i celou Evropu – což nejvíce vynikne při srovnání se Spojenými státy. Ty sice mají srovnatelné klimatické i ekonomické cíle (která země by nechtěla inovovat a růst), ovšem uvědomují si výhody stabilního, provozně levného a zároveň nízkoemisního zdroje energie. Ostatně, rozdíl v ceně energií na obou březích oceánu je propastný – zatímco v USA se za 1 kWh platí asi 15 centů, v Německu to je 40 (euro)centů. U zemního plynu je pak rozdíl ještě výraznější.

Jádro je pro Spojené státy, které z něj nyní pokrývají asi 18 % celkové spotřeby, vedle zelených zdrojů jasná budoucnost. Proto namísto zavírání svých 54 jaderných elektráren (s 94 reaktory o celkovém výkonu cca 100 GW) plánují výstavbu nových zdrojů, které by přinesly dalších 200 GW. Třešničkou na americkém jaderném dortu pak je dokonce plánované znovuotevření místa největší jaderné katastrofy v USA – elektrárny Three Mile Island.

„Vzhledem k předpokládanému růstu spotřeby bychom potřebovali do roku 2050 jadernou flotilu ztrojnásobit, získat dalších 200 gigawattů z (především nových) jaderných zdrojů,“ uvedl nedávno americký náměstek pro jadernou energetiku Michael Goff. Nejde přitom o plané řeči, velké americké banky jako Goldman Sachs již přislíbily, že tento plán, který odpovídá výstavbě přibližně 200 nových jaderných bloků, pomohou financovat. 

Předpokládaný růst spotřeby přijde mimo jiné ze dvou významných oblastí – elektromobility a rozmachu umělé inteligence, která bude potřebovat velké množství energie pro datová centra. Je proto logické, že za americkou renesancí jádra stojí i Big Tech, vlivné technologické firmy ze Silicon Valley. Společnosti jako Apple, Amazon, Google, Microsoft či Oracle totiž mají vlastní cíle klimatické neutrality, často už do 30. let. Potřeba na jedné straně zelené, a na druhé straně stabilní energie je tak pro ně zcela zásadní. 

Jaderná energetika si přitom s datovými centry „tyká“: jaderné elektrárny zabezpečují stabilní dodávky energie, a datová centra, jež (zatím) stojí za 1–2 procenty globální spotřeby energie, právě takové stabilní dodávky potřebují – při současných technologických možnostech akumulace energie je provozování datových center čistě na „solárech a větrnících“ v zásadě nemyslitelné.

V letošním roce tak můžeme vidět první velké akvizice Big Techu v této oblasti. Nejprve letos v březnu společnost Amazon koupila za 650 milionů dolarů rozsáhlé datové centrum v blízkosti pensylvánské jaderné elektrárny Susquehanna, od které si zároveň zajistila dlouhodobé kontrakty na odběr elektřiny.

Na tuto transakci pak na konci září navázal Microsoft dohodou se společností Constellation Energy na zajištění přímých dodávek z elektrárny Three Mile Island. Je pozoruhodné, že jde o „atomku“, v níž došlo v roce 1979 k historicky největší jaderné havárii na území Spojených států. 

Zatímco poškozený reaktor druhého bloku byl uzavřený, první blok zůstal v provozu až do roku 2019, kdy skončil z ekonomických důvodů. Nyní se při vynaložení cca 1,6 milard dolarů znovu uvádí do provozu, s očekávaným datem spuštění a prvních dodávek energie v roce 2028.

Podobné plány vlastních datových center napojených přímo na jaderné zdroje má i Sundar Pichai, současný ředitel Googlu. „Zvažujeme dodatečné investice do solární energie či malých modulárních reaktorů,“ uvedl na začátku října Pichai.