KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Česká politika od posledních sněmovních voleb zoufale trpí tím, že v opozici jsou pouze hnutí ANO a SPD. Vláda Petra Fialy pak rezignovala na jakýkoli smysluplný dialog se svými oponenty, protože je až příliš lehkovážně mohla skoro vždycky označit za populisty nebo dezoláty.
Nejen v dolní komoře to poslední tři roky vypadá tak, že se vláda odmítá s opozicí bavit. Jako by si ministři povýšenecky řekli, že nemá smysl vést polemiku s někým, kdo jim nejspíš nestojí za řeč. Nechtějí se snižovat na intelektuální a hodnotovou úroveň, která – a v tom je kus pravdy – závratných výšin zrovna nedosahuje.
Stačí třeba jen zběžně prolétnout mediální výstupy Tomia Okamury, aby se člověk k takovému závěru vcelku záhy dopracoval. Sám jsem to na jeho tiskových konferencích v parlamentu zažil nesčetněkrát: Okamura má naučených několik figur, které točí – a dost nechutně, až zle – stále dokola. Bez ohledu na otázku nebo diskutované téma.
Ani předseda hnutí ANO Andrej Babiš není v tomto ohledu nějaký velikán. Ba naopak – chová se jako hulvát, který nejde pro sprosté slovo a hrubé nadávky daleko. I on mnohdy navíc konspiruje. A že je schopen lidi ze svého bezprostředního okolí posílat do „dámského přirození“, víme nejpozději od roku 2017 z knihy Pavla Bělobrádka Na život!.
Ve vztahu k voličům představuje komunikace mezi koalicí a opozicí mimoběžné monology zacílené jen na příznivce z jejich bublin.
V tomto ohledu skončily poslední volby vyloženě nešťastně, protože v opozici nezůstala ani jedna hodnotově ukotvená, umírněná a demokratická strana. Přesto působila dlouho praktikovaná strategie Fialy a spol. kontraproduktivně: nechat opozici „plácat nesmysly“ bez jakékoli oponentury nebo korekce vládě ve výsledku škodilo.
Politický provoz se totiž zredukoval na vzájemné pokřikování dvou táborů, jejichž cílem nebylo oponenta přesvědčit, nýbrž překřikovat, dehonestovat, urážet a ztrapňovat. Ve vztahu k voličům šlo o mimoběžné monology zacílené pouze na své příznivce, které je měly leda tak hecovat a utvrdit ve vlastní pravdě. A v příslušnosti k té správné bublině.
Pro demokracii a její budoucnost je to slepá kolej. Situace se ale v tomto ohledu – zdá se – přece jen mění. Byť se to zprvu ve sněmovně během středečního projednávání státního rozpočtu na příští rok jevilo tak jako vždycky (tedy že ministři celé jednání zase „vymlčí“), nakonec to přece jen aspoň chvílemi působilo jako běžná polemika mezi vládním a opozičním táborem.
O slovo se odpoledne přihlásili nejen premiér Petr Fiala a ministr financí Zbyněk Stanjura, ale třeba také ministryně obrany Jana Černochová nebo ministr školství Mikuláš Bek. A bylo by vyloženě žádoucí, aby na ně navázali také další šéfové jednotlivých resortů – nejen kvůli tomu, že by to mělo být běžnou součástí jejich práce.
Jde ještě o něco jiného: o celkový obraz politiky a metody boje, které jednotlivé politické tábory používají. Politika by měla být především střetem idejí a argumentů. Pokud něčeho takového není schopen třeba Okamura, neměli by se Fiala a spol. snižovat na jeho úroveň. Naopak – nechť drží laťku tak vysoko, jak uznají za vhodné.
Ostatně když Fialův kabinet nastupoval do úřadu, šel do toho s tím, že přinese změnu politiky nejen v jejím obsahu, ale i v její formě. Jistě, ta ignorantská praxe má dlouhou tradici, jde na vrub snad všech vlád. Avšak když byli v opozici, nejednou si zástupci vládních stran stěžovali na ministry právě kvůli tomu, že nechodí do sněmovny.
Nejen proto by bylo správné, pokud by se vláda aspoň teď, necelý rok před volbami, na tento svůj slib rozpomněla. Ale abychom její ministry zase příliš nechválili: nejspíš je v tom hlavně klasický kalkul a pragmatismus. A nesouvisí to jenom s tím, že se v dolní komoře od středy projednává rozpočet, tedy nejdůležitější zákon v roce.
Jde i o něco jiného – předně se skutečně blíží volby a vláda bude z logiky prostého plynutí času čím dál častěji tlačena k tomu, aby své kroky voličům vysvětlovala. Za další – v opozici jsou teď i Piráti. A hlavně – jsme ve vrcholné fázi přeskupování polického terénu, které bude završeno vznikem nových politických stran. A pak už nebude tak snadné házet všechny do nějakého dezolátského pytle.
Vládní strany teď čeká nejsložitější období, budou muset skládat účty.
Naopak – vláda se bude muset silou argumentů vypořádat s oponenty na několika frontách. Levice ji bude označovat za asociální, Miroslav Kalousek za rozpočtově neodpovědnou. K tomu ji Babiš (tradičně) bude vinit z ožebračování lidí a SPD z toho, že je v žoldu Bruselu.
Fialu a spol. to bude oslabovat, vládní strany nyní čeká možná vůbec to nejsložitější období. Bude to poškozovat jejich mediální obraz, budou muset tříštit síly, už se nebudou moct vydávat za ty jediné a správné obhájce demokracie a hodnotové politiky. Budou především skládat účty a budou čelit riziku spočívající v tom, že voliči půjdou jinam.
Pro demokracii, její budoucnost i charakter by to byla ale vyloženě dobrá zpráva. Její podstatou je totiž spor, konflikt a různost priorit, programů, strategií a cílů. Naopak jí škodí, když si někdo nárokuje patent na pravdu a každou oponenturu označuje za zrádcovskou, kolaborantskou nebo dezolátskou. Čehož svědky jsme byli poslední tři roky.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
