S cílem hájit jejich zájmy vznikl Svaz měst a obcí. Navazuje a hlásí se k historii Svazu českých měst v království Českém, který byl založen před více než sto lety. Novodobý svaz byl zřízen v roce 1990. Cesta do spolku, který usiluje o to, aby se lidem v českých obcích dobře žilo, byla pro Radku Vladykovou plná zatáček. Hned po škole začala pracovat v tehdejším Podniku zahraničního obchodu a měla tak třeba možnost ochutnat dobroty, které tehdy Češi a Slováci ještě moc neznali.
„Měla jsem plnou skříň Nutelly, Ferrera a dalších laskomin. Něco jsme posílali na potravinářskou inspekci, něco bylo na vzorky a také jsme se obětovali a vzorkovali sami,“ vzpomíná Radka Vladyková, která dále pracovala třeba v rakouské cestovce nebo ve společnosti, která se zabývala stavebními veletrhy.
Cesta do politiky
Potom přišla rodičovská se třemi dětmi a stěhování z Prahy do Jesenice. A poznání, že v obci rozhodně vše nefunguje tak, jak si představovala. „Tam, kde jsme bydleli, nebyl chodník, dětské hřiště, veřejné osvětlení, a navíc se tam hodně vykrádaly domy. Založila jsem občanské sdružení a stala se jeho předsedkyní. S tehdejším panem starostou jsme postupně připravili různé projekty. Jenže přišel nový starosta a ten s námi komunikovat nechtěl, že prý jsme spojení s předchozím vedením,“ popisuje Radka Vladyková, jak začala její cesta do komunální politiky.
Protože jí ale vadilo, že nemá žádné zkušenosti, vystudovala nejdřív na vysoké škole obor veřejná správa, teprve potom kandidovala ve volbách, uspěla a usedla do starostovského křesla. Teď už Jesenici nevede, šéfuje právě Svazu měst a obcí. Jak se podle ní daří prosazovat zájmy jeho členů?
Stejně to bude nanic
„Když jsem byla starostkou, byla jsem už členkou komise pro legislativu svazu. Vím tedy, že byly vlády, se kterými se prosazování zájmů dařilo lépe a vlády, se kterými se to dařilo hůře. Bohužel za poslední dva roky panuje ve svazu frustrace,“ říká Radka Vladyková na rovinu.
Jako příklad dává třeba zákon o akceleračních zónách. Od jednoho z členů svazu, respektive místostarosty jedné obce, k zákonu přišly připomínky s dovětkem, že to stejně bude nanic.
„A v obdobném duchu to teď máme v kanceláři. Uděláme naši práci nejlépe, jak můžeme, ale dopředu víme, že připomínky budou zamítnuty,“ poznamenává s tím, že protože má vládní koalice většinu, prosadí si to, co chce, bez ohledu na názor Svazu měst a obcí. „Je to nesmírně frustrující. Někde je to opravdu natvrdo, s některým ministerstvem se dá diskutovat. Záleží vždy na zákonu, některé jsou tlačeny na sílu a bez diskusí.“
Řada poslanců, a dokonce i ministrů, přitom začínala v politice komunální, dobře tak vědí, jaké problémy obce mají. Proto se Radka Vladyková pozastavuje nad tím, že nebývají přístupní připomínkám. „Možná je ta Malá Strana tak okouzlí, možná dostanou limonádu zapomnění? Nevím, asi fakt zapomenou. Anebo jsou loajální ke svým mandátům.“
Když se zlepší výběr místních poplatků, budeme se mít ve Špindlu jak v Dubaji, říká starosta Jandura
Jak rozdělit peníze
Velkým tématem Svazu měst a obcí je rozpočtové určení daní, které sehrává rozhodující úlohu na příjmové straně obecních rozpočtů. Radka Vladyková připomíná, že Praha, Ostrava, Brno a Plzeň byly při zvyšování koeficientu v minulosti zvýhodněny.
„Když se podíváme na kumulace zůstatků na účtech těchto čtyř měst, je otázka ke zvážení, jakým způsobem alespoň část těch peněz přerozdělit tam, kde je finančních prostředků nedostatek,“ navrhuje Radka Vladyková s tím, že jde pochopitelně o to najít vyvážený poměr přerozdělování peněz tak, aby byla zachována veřejná služba, která lidi ve městech drží. Zjednodušeně řečeno středně velkým městům, která tvoří regionální centra, by stálo za to přidat.
„Důležitá je i podpora podnikání, aby se mohlo lépe rozvíjet, aby se firmy usazovaly v menších obcích, podpořila se tak lokální ekonomika, aby se tam dobře žilo.“
Slučování obcí bez podpory
Česko je v mnoha ohledech určitě jedinečné. Co se měst a obcí týče, spočívá jeho jedinečnost v jejich počtu! Je jich zhruba 6,5 tisíce, pro zajímavost v třikrát lidnatějším Polsku jsou to asi 2 tisíce, v menším Dánsku jen kolem osmdesáti. Má v tom tedy Česko výhodu?
„O územní rozdrobenosti se v Česku hovoří delší dobu, vznikla po revoluci. Má to svá pro a proti. Medián velikosti obce je zhruba 440 obyvatel. V době covidu nebo jiné krize měl téměř každý ‚svého‘ starostu, který zabezpečoval pomoc. Protože to, co je ‚moje‘, kde se znám s každým, o to se dobře postarám. Ale nutno dodat, že většina starostů v obcích do 1000 obyvatel jsou neuvolněni pro výkon svojí funkce, což znamená, že vedle starostování dělají ještě svoje civilní zaměstnání. Takže posílení profesionálního byrokratického aparátu formou nějakého společenství obcí by bylo přínosné, ale je to dlouhodobý vývoj. A slučování obcí v Česku nenachází podporu.“
Je Svaz měst a obcí lobbistická organizace? Jak Radka Vladyková hodnotí projekt digitálního stavebního řízení? A vyplatilo se Česku zavedení krajů v roce 2000?
Článek byl připraven ve spolupráci s podcastem KRNDA & LŮZR Adriany Krnáčové a Petra Stuchlíka a mediálním projektem Datarun.
