Nejzápadněji položené město v Česku. Dříve bohaté a prosperující díky textilnímu průmyslu, dnes skomírající. Aš. Je to odevšud tak nějak daleko – do Chebu, Karlových Varů i Františkových Lázní. Domov tady má necelých třináct tisíc lidí, v roce 1944 jich bylo 33 tisíc. Město je tak nastaveno na výrazně větší počet obyvatel a udržovat ho v chodu je komplikované. Je patrné, že úpadek započal odsunem sudetských Němců…
Chceme zápis rekordu!
Jak už bylo řečeno, prim hrál v historii města textilní průmysl. Město dokonce generovalo po Praze druhé nejvyšší daně. Aš byla totiž jakousi kolébkou evangelismu, město proto spolupracovalo s Británií a mířily sem nejnovější inovativní textilní stroje na výrobu rukavic. A i když je to už dávná historie, do jisté míry z ní těží dodnes. „Máme největší sbírku textilních rukavic v Evropě a budeme usilovat o zápis do Guinnessovy knihy rekordů,“ popisuje starosta Aše Vítězslav Kokoř.
Život v pohraničí není jednoduchý, navíc jako by ani místní problémy nikoho moc nezajímaly. Úbytek obyvatel, málo pracovních nabídek, zhoršení lékařské péče, vysoký podíl občanů s exekucí, problémy v sociálním začleňování…
Zásluha, ne nárok
Obrovským problémem, tak jako v dalších českých městech, je obchod s chudobou. Tedy spekulativní nákupy nemovitostí a jejich následné pronajímání sociálně slabým, kteří dostávají příspěvky od státu.
„Je to velký byznys,“ poznamenává Vítězslav Kokoř s tím, že sociální politika by se měla změnit z nárokové na zásluhovou. „Kdo chce sociální dávky, musí pro společnost něco udělat, jinak nebude v budoucnu stát schopen sociální politiku utáhnout.“
Města a obce bojují také s odlivem lidí, kteří za prací odcházejí do Německa, mají to sem pár kilometrů. „Jsme obklopeni z 80 % Německem a jeho vliv je ohromný. Pražský pohled je, že si místní v Německu peníze vydělají a u nás je utratí. Jenže tak to není. Do Německa už odcházejí i ti, kteří v Aši poskytovali služby, měli obchody, restaurace. A my ty lidi potřebujeme zpátky, jinak nejde město rozvíjet,“ popisuje starosta. Potřebuje najít lékaře, policisty, učitele, provozovatele služeb a další a další.
Vlastní zákon pro Aš
Proto vnikl Lex Aš... Zákon, který by Aši a dalším okolním obcím a městům na hranicích vymezil speciální zónu s vlastními podmínkami v oblastech daní, sociální politiky, zajištění dostupnosti služeb a dalších.
„Zkoumal jsem, jaké jsou možnosti řešení problémů města. Jak nastavit atraktivní prostředí, aby tady lidi rádi žili a pracovali, aby měli investoři speciální podmínky. Prostředí v Aši je úplně odlišné než ve zbytku republiky. Všechny zákony nemohou fungovat pro celé Česko stejně, okrajové části země mají úplně jiné socioekonomické postavení. Nechceme luxusní výhody, chceme dorovnat stav.“
Když Vítězslav Kokoř Lex Aš poprvé veřejně zmínil, všichni si prý klepali na čelo a byl pro smích. Prý jde o vytvoření daňového ráje! „Neodradilo mě to. Kontaktovali jsme vysoké školy, odborníky. Zjistil jsem, že někdy před 12 lety se tím zabýval i CzechInvest, ale nedohodl se s vládou na parametrech podpory.“ Nyní by návrh měl zamířit k poslancům jako senátní návrh…
„Aš se stala periferií nejen Česka, ale i Karlovarského kraje,“ říká bez příkras Vítězslav Kokoř. Došlo k tomu i přesto, že je město velmi úspěšné v čerpání evropských dotací, získalo díky nim bezmála 800 milionů korun. Jak je tedy ale možné, že nevzkvétá?
„Vhodný příměr je, že pacientovi selhávají orgány, ale my uděláme vše pro to, aby vypadal hezky. Kdyby česká města vypadala tak, jakou mají ekonomiku, nevypadají dnes tak, jak vypadají. Dotace jsou dobré, ale hrozně zkreslují reálnou situaci. Zlepšují vzhled, opravujeme budovy, infrastrukturu, děláme parky, hřiště a tak dále,“ míní Vítězslav Kokoř.
Gustav Geipel by byl ve vězení
Aš by potřebovala novodobého Gustava Geipela. Významného měšťana a podnikatele, jehož výročí úmrtí si město před časem připomnělo. Místní rodák zasvětil život rozvoji Aše. Zaplatil třeba vydláždění a rozšíření městských ulic, založil fond pro výstavbu gymnázia a věnoval pozemky pro školní budovy, hřiště a zahrady, obrovské sumy daroval na stavbu plicního sanatoria, domů pro staré a nemocné tkalce, uhradil i městské dluhy, kostelu pořídil varhany…
„Byl to mecenáš, velký podnikatel, starosta. Velmi si ho vážíme. Když vidím dnešní pozici starosty, tak Gustav Geipel by byl ve vězení. Byl by ve střetu zájmů, nesplňoval by různá nařízení. Dřív to bylo vše jednoduché,“ popisuje starosta.
Co je Pakt ohrožených měst? Jak se Vítězslav Kokoř jako opavský rodák ocitl v Aši? Co chce do konce volebního období stihnout? A jaká přírodní katastrofa Aš občas ohrožuje?
Článek byl připraven ve spolupráci s podcastem KRNDA & LŮZR Adriany Krnáčové a Petra Stuchlíka a mediálním projektem Datarun.
